V roce 2012 jste se rozhodla založit vinařství. Co vás k tomu vedlo?
Vinařství jsme zakládali jako rodina. Na myšlenku nás přivedla láska k vínu. A taky jsme nechtěli nechat ležet ladem viniční tratě, které nebyly obhospodařované. Ve vinohradnické části našeho vinařství probíhá restrukturalizace a dosazování prázdných ploch.

Je to náročné, mít rodinnou firmu? Nenarušuje práce osobní vztahy?
Pracovat jako rodina je nejnáročnější věc na světě. Musíte být mnohem tolerantnější a snažit se nenosit si práci večer domů, i když to úplně nejde.

S manželem spolupracujeme už od roku 1998, ale v jiném oboru, a tak pro nás spolupráce ve vinařství není nic nového.
Vinařství nenazývám rodinné, protože mám osm zaměstnanců včetně naší rodiny a vinotéky ve Zlíně.

Má vaše rodina vinařské kořeny?
Pro naše předky byla výroba vína koníčkem. První vinici ve Bzenci jsme získali současně s pozemkem na stavbu rodinného domu, a tak to v podstatě začalo. Shodou okolností to byla právě jedna z nejstarších místních vinic – trať Kněží hora, kde vinařství nyní sídlí.

Proč se trať jmenuje právě takto?
Jméno získala po kněžích z jezuitského řádu z Uherského Hradiště, kteří zde vinice vlastnili. Součástí viniční tratě byla Jezuitská búda, kde bydlel hlídač vinic, bylo tam zařízení na zpracování hroznů a někdy se tam chodilo i popíjet.

Trať dostali jezuité darem od Kateřiny Zoubkové ze Ždětína za to, že ji a její majetky ochránili před Švédy v dobách třicetileté války. Také jim přispěla nemalou částkou na výstavbu jezuitské koleje v Uherském Hradišti, kde se nachází dnešní Reduta.

Jak jste se rozhodli na takto staré trati hospodařit?
Vinice na Kněží hoře jsou umístěné ve svahu, je zde hodně písku jako pozůstatek moře a bylo zde vysazeno mnoho odrůd. Chtěli jsme vysadit odrůdy typické pro tuto oblast a vinice přizpůsobit, aby mohly být obhospodařovány zemědělskou technikou, protože dříve zde byly úzké rozpony v řádcích.

Vyklučili jsme je a vysadili nové. Nyní jsou ve stáří pěti let a v ročníku 2019 máme první ucelenou kolekci vín z Kněží hory.

Takže vám ubylo ruční práce?
Značná část vinic roste ve svazích, kde je stále třeba velký podíl ruční práce. Důvodem je svahovitost terénu, která vinici prospívá, ale trať je pak nedostupná pro velkou techniku.

Jaké odrůdy jste vysazovali?
Výsadbu jsme přizpůsobili bzenecké oblasti, použili jsme typické ryzlinkové odrůdy, rulandské odrůdy, ale také Sylvánské zelené nebo Tramín červený. Hrozny zpracováváme z pěti hektarů vinic, část produkce také nakupujeme od osvědčených dodavatelů, s nimiž máme dlouhodobou spolupráci.

Plánujete vinice ještě více rozšířit?
Ano, ale pouze do určité míry. Naším cílem není velký podnik, ale kvalita. Chceme zkrátka vyrábět to nejlepší víno. Při výrobě bílých vín používáme metodu řízeného kvašení. Červená vína, která patří do naší top kategorie, necháváme po vykvašení zrát až čtyřiadvacet měsíců v dřevěných barikových sudech.

Obecně bych řekla, že víno je produkt, za kterým je spousta práce, která není vidět. Tuto práci musí mít člověk rád.

Uvažujete, že obor dokážete opustit a odejít do penze?
Do důchodu asi nepůjdu, nejen proto, že víno je má srdeční záležitost. Práce je zkrátka tolik, že je pořád co dělat.

Patříte k lidem, kteří preferují tradiční výrobu, nebo naopak sledujete pokrok v technologiích a nové možnosti výroby?
Určitě se zajímám o novinky – a zkoušíme je i v našem provozu. Doba je rychlá, přináší stále nové technologie a procesy, které je třeba sledovat. Navštívila jsem různé evropské vinařské oblasti, nejčastěji jsem zavítala do Francie. Mohla jsem ochutnat jak skvělá vína, tak i vína horší kvality.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že moravské vinařství je v současnosti na hodně vysoké úrovni. Nyní na Moravě disponujeme modernějšími technologiemi, které tu ještě před dvaceti lety nebyly, zavádíme nové způsoby zpracování a více se vzděláváme.

Myslíte si, že současná kvalita moravského vína stojí také na množství konkurujících si drobných a středních vinařství?
Drobná a střední vinařství mohou na trh přinášet velmi zajímavá a kvalitní vína. Na druhou stranu takové vinařství vyrábí víno náročnějším způsobem, právě kvůli množství ruční práce, která se bohužel mnohdy neodrazí v ceně produktu.

Uvažovali jste někdy, že byste révu pěstovali ekologicky?
Vinařství pracuje v integrované produkci, což lze považovat za jakýsi mezistupeň mezi klasickou a bio produkcí. Hrozny se snažíme zpracovávat co nejšetrněji, protože právě zpracování se vždy odrazí ve výsledné kvalitě. Toho dosahujeme i díky moderním technologiím.

Zaznamenala jste vývoj v oblíbenosti určitých druhů?
Vína jsou populární stejně jako móda – přichází ve vlnách. V devadesátých letech byl hodně populární Sauvignon, potom přišlo Chardonnay, následovalo Rulandské šedé a nyní se ke slovu dostává Ryzlink rýnský. Na vrcholu je stále Pálava, která si vydobyla jméno stejně jako jiné značky ve spotřebním průmyslu.

Dnes hodně zákazníků říká, že pijí jenom suché víno, ale když ochutnají extra suché s velmi nízkým zbytkovým cukrem, tak jim vlastně nechutná a chtějí něco s vyšším přírodním cukrem. Proto lidem radím, aby dali na své chutě a pocity, ne na to, co diktují trendy nebo móda.

Jak se vyrovnáváte se současnou pandemickou krizí, co se aktuálně děje ve vinařství?
Nefungoval odbyt kvůli zavřeným restauracím, proto můžeme jenom doufat, že se situace co nejdříve vrátí do normálního režimu. Situace je obecně v zemědělství vážná, a to proto, že v tomto sektoru podnikání nelze přerušit výrobu a nechat zaměstnance doma. Příroda nepočká. Ve vinařství probíhá doškolování vín, mladá svěží vína máme nalahvována, některá vína leží ještě na jemných kalech a jiné odrůdy zrají v dubových sudech.

Otázka budoucnosti ale obecně trápí mnoho moravských vinařů. Všichni zemědělci bojují se suchem, bez vody nemůžeme dosáhnout kvalitní úrody. Výhodou vinic může být hluboký kořenový systém, ten ale mají pouze hodně staré vinice. Navíc nás válcují dovozová vína za ceny, na které moravský vinař nikdy nedosáhne. Takový tlak může znamenat konec drobných a středních vinařství a vznik vinařských monopolů. My se toho ale nebojíme, víno se bude pít stále, věříme, že v konkurenci obstojíme, a že si nás zákazník najde.

Na jaký ročník jste opravdu hrdá?
Každý rok přinese víno, které je výjimečné, ale třeba Rulandské modré barrique je skvělé v každém ročníku a dosáhlo na řadu ocenění.

Jaká jsou vaše další oblíbená vína?
Určitě Müller Thurgau, což je dnes podceňovaná odrůda, která se ovšem krásně pije. Když budu chtít pít celý večer na terase nebo s kamarády, dám si Müller Thurgau nebo Veltlínské zelené. Pro speciální příležitost si vyberu Pálavu výběr z bobulí nebo Ryzlink rýnský. Nemohu to ale říct jednoznačně, protože i vína stejné odrůdy se od sebe liší.

Hlavně se řídím heslem, že víno se musí pít na radost, nemá se s ním zapíjet smutek. Chuť vína totiž hodně ovlivňuje nálada – jestli prožíváte únavu, stres, nebo naopak radost a spokojenost. Když stejné víno pijete v různém prostředí, může chutnat jinak.

Důležité je také roční období. V zimě piji červené – je to taková idylka u krbu s kostkovaným plédem a velkou sklenicí červeného vína. Jakmile se oteplí, přecházím na bílé víno, v létě i podchlazené s vyšší kyselinkou. Růžová vína, ačkoli jsou spojována s létem, se dají pít celoročně, a mohou být jak suchá, tak i sladká.