„Moje kamarádka dlouhodobě jezdila se svým manželem, a tak jsem si řekla, proč bych to nezkusila také, když mám tak stejně doma kamioňáka,“ směje se paní Sylva. Ta na rozdíl od svého manžela, který strávil v kamionu celý svůj dospělý život, jezdí teprve tři měsíce. Práce ji však mimořádně baví.

„Dříve jsem si myslela, že je toto povolání u žen výjimečné, ale na cestách jsem poznala, že ne. Všimla jsem si, že takto jezdí mnoho párů,“ doplňuje Sylva Sendrei. „Myslím si, že teď je to opravdu na vzestupu, kdysi to nebylo úplně normální. Především v Západní Evropě na cestě potkáváme mnoho žen a párů,“ potvrzuje tuto tezi Sylvin manžel Robin.

Když potřebujeme klid, nemluvíme

Čím ženy toto povolání láká, je sporné, Sylva má na to však jasný názor. „Myslím si, že tyto ženy chtějí být s manželem,“ směje se. „U mě to tak bylo také,“ dodává. Robin poté manželku s dalšími úsměvy doplňuje.

„Ze začátku jsem měl trochu obavy z toho, že spolu budeme opravdu čtyřiadvacet hodin a navíc v opravdu malém prostoru. Nakonec jsem však pochopil, že když zrovna potřebujeme klid, zkrátka jen nemluvíme. Lidé by vedle sebe měli umět i mlčet a to my umíme,“ říká Robin.

První turnus s kamionem dal Sylvě Sendrei zabrat a sama přiznává, že si často i poplakala. „Nyní už je řízení úplně v pořádku, jen couvání je třeba ještě trochu natrénovat. Je to ale o zkušenostech a hodně mi pomáhá manžel,“ svěřuje se Sylva, která spolu s manželem jezdí především po Německu a severu Evropy.

Oba dva manžele pak na práci řízení kamionu pak baví především její rozmanitost. „Ani jeden den není stejný. A to nás baví,“ říká Robin se Sylvou.