Mirek Vostrý začal publikovat kreslené vtipy v letech 1992 a 1993 v regionálních novinách Hořovické noviny později Podbrdské noviny. Po neshodách s tehdejší šéfredaktorkou, protože mu zasahovala do kreseb, překreslovala, spolupráci s tiskem opustil a znova začal publikovat až v roce 1998. Proto své začátky datuje až od tohoto roku. Také vytvořil české rekordy v kreslení vtipů zapsané do České knihy rekordů, a to celkem šestkrát od roku 2004. Jak sám říká, odborníci tvrdí, že jeho kresby se hodí pro děti, a tak se rozhodl jít tím směrem a stal se výtvarníkem se zaměřením na dětskou tvorbu.
V roce 2015 s kolegou Pavlem Talašem založil Klub kreslířů a humoristů a humoristický časopis Tapír. Od roku 2016 je pořadatel Mezinárodního festivalu kresleného humoru ve Františkových Lázních. V roce 2020 se stal podnikatelem roku Karlovarského kraje.
Hned na úvod se vás zeptám, Mirku, je kreslení a karikatura zlatý důl?
Bohužel, není. Možná, že někdo, kdo dělá něco, co zajímá hodně veřejnost jako je politická satira, tak asi zaznamenává více pozornosti, ale asi i tohle nebude tím pravým zlatým dolem. Musím ale říci, že já jsem vlastně dítě štěstěny, protože tahle moje práce mě uživí a nemusím docházet do dalšího zaměstnání.
Kdo je či byl vaším kreslířským vzorem?
Vzorů bylo a je spousty. V dětství mě provázely vzory z legendárního humoristického časopisu Dikobraz, to byl ve své době fenomén i co se týká prodejnosti. A protože měl obrovský náklad, tak i výtvarníci, co v Dikobrazu publikovali, se stali známými. Dnes taková možnost není, těch periodik, kde mohou humoristi publikovat je jako šafránu. Hodně mě ovlivnili Jiří Winter Neprakta, Jaroslav Kerles, Dušan Pálka, Adolf Born a další.
Z tvorby kreslíře a karikaturisty Mirka Vostrého.
Jak se stalo, že Mirek Vostrý je kreslířem, humoristou a karikaturistou?
Jsem samouk. Vyučil jsem se černému řemeslu a učební obor se jmenoval mechanik opravář kolejových bezmotorových vozidel. Hned po vyučení mě zařadili na bourání vagonů ve Vagónce Česká Lípa. Přijel vagon, my jsme ho rozbourali, a o kus dál někdo jiný postavil nový. Věděl jsem ale, že tohle dělat nechci a nebudu. S kreslením jsem žil od malička a byla otázka času, kdy se to zlomí a buď se tomu budu věnovat na plno, nebo to skončí jen jako koníček ve chvílích volna.
Nejprve přišel na řadu kreslený humor, ale stále víc a víc mě to táhlo k ilustracím, chtěl jsem dělat pro děti. Jenže to mi moc nešlo, zdokonaloval jsem se a povedlo se, všimli si mě vydavatelé a začaly mé první spolupráce na dětské tvorbě. Mou nejmladší výtvarnou disciplínou je karikatura. Přivedli mě k tomu vlastně zákazníci. Stále častěji jsem dostával žádosti o karikatury a tak jsem se rozhodl, že se to naučím.
Řemeslníci nebo i úředníci si chodí odpočinout do přírody, mají své koníčky. Co je vaším koníčkem, jak odpočíváte?
Mým koníčkem je kreslení. Stává se, že manželka hubuje, že u toho sedím celý den, ať si odpočinu. Jenže já právě u kreslení odpočívám. Když si potřebuji odpočinout od kreslení, tak jdu kreslit.
Podívejte se, jak během pár minut vznikla karikatura autora článku:
Co vás při práci drtí a co vás nejvíce baví?
Není problém něco nakreslit, problém je vymyslet, co kreslit, a to někdy i úplně zásadní. Takže mě drtí vymyslet co a jak nakreslit. Záleží na situaci, někdy mě to potrápí víc, jindy méně. Jak už jsem řekl, nejvíce mě baví tvorba pro děti, a úplně nejvíc, pokud jde o svět fantazie.
Když musím kreslit něco, co musí být přesné podle nějaké reality, jako když například kreslím omalovánky s vojenskou technikou, nebo omalovánky pro lázně, a kreslím jejich významné budovy, tak to mě nebaví tak, jako když kreslím omalovánky plné čarodějnic, draků, pohádkových postav a podobně. A poslední dobou mě velice baví i karikatury a tvorba vtipných motivů na trička.
Váš sen?
Ve výtvarné činnosti jsem si splnil hodně snů. Jedna věc mi ale pořád uniká a chybí. Tím je dětský Večerníček. Chtěl bych vidět rozpohybované moje postavičky.
103
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
