V těchto dnech se měla Nicolette Schelzigová ze Zákup na Českolipsku připravovat na maturitu. Místo „svaťáku“ ale 20letá studentka Střední zdravotnické školy v Liberci a VOŠ zamířila na speciální stanoviště krajské záchranky v libereckém Vesci. Přihlásila se totiž jako dobrovolník do takzvaného HART týmu (Hazardous Area Response Team), jehož úkolem je dezinfekce vozů a posádek, které přišly či mohly přijít do styku s pacienty pozitivně testovanými na covid-19.

„Dostali jsme e-mail, že všichni studenti zdravotnických škol nad 18 let mají pracovní povinnost v nějakém zdravotnickém zařízení. V nabídce byla i práce pro záchranku, tak jsem se přihlásila. Kdybych si nevybrala, mohli by nás „odvelet“ k jiné práci a hlavně i mimo kraj,“ popsala maturantka.

Plošné testování
ON-LINE: Denní přírůstek nakažených se mírně zvýšil. V úterý přibylo 59 případů

Na speciální pracoviště ve Vesci míří sanitky z celého Libereckého kraje. Na příjezd posádky upozornění dispečerky. „Pro nás to znamená, že se běžíme převléknout z běžného červeného záchranářského obleku do speciálního celotělového neprodyšného obleku, holínek a masky s filtrem. Nakonec si navlékneme hned několik párů rukavic přes sebe. V tom postupně dezinfikujeme vnitřek sanitky, pak i samotné zdravotníky – řidiče a sestru. Dezinfekcí otíráme postupně celý interiér včetně nosítka. Všechno musí být před dalším výjezdem absolutně čisté,“ popsala Nicolette.

U zdravotníků se postupuje od bot, aby mohli vůbec vystoupit, pak se v očistě dalších částí oblečení pokračuje uvnitř stanu. Všechno silnou dezinfekcí. Práce na jednom voze trvá od 45 do 90 minut. „Někdy se ale stane, že se jich sjede víc najednou, a pak jsme v obleku i čtyři hodiny v jednom kuse,“ zmínila studentka. Zvláště v posledních teplých dnech, navíc pod střechou stanu, to není nic moc.

Dýcháme výpary

„Dezinfekce je poměrně silná a musíme si s ní vytírat povinně i vnitřek masky. Když je frmol, často nestačí ani vyschnout a pak dýcháme výpary. Někdy je to na omdlení. Masky a štíty jsou navíc vyráběné v univerzální velikosti, takže o otlaky a vyrážky také není nouze,“ dodala Nicolette. Profesionálně, bez emocí. Stejně jako přistupuje ke své budoucí profesi. „Zkušenost na záchrance mi dala hodně. Mohla jsem nahlédnout zblízka do její infrastruktury, do práce záchranářů, což jsem zatím během praxe neměla možnost poznat. Ještě víc si teď všech záchranářů vážím,“ řekla s uznáním.

Remdesivir dostal první pacient ve Všeobecné fakultní nemocnici. Podává se nitrožilně.
Nejtěžší případy. Lék remdesivir nasadí pacientům čtyři nemocnice

Navzdory nabyté zkušenosti ale vidí svou budoucnost na pozici sestry na oddělení jednotek intenzivní péče, ARO, případně na geriatrii s péčí o staré lidi. „Po maturitě bych chtěla pokračovat ve studiu ošetřovatelství na Univerzitě Karlově v Praze,“ je rozhodnuta, přestože rodiče by z ní nejen kvůli vynikajícímu prospěchu chtěli mít lékařku. „Lékařů si vážím, ale setra stráví v péči o pacienta mnohem víc času a to je to, co mě naplňuje,“ vysvětlila.

Nejbližší budoucnost ale stále vidí tam, kde se právě nachází. „Nevíme, jak dlouho budou všechna opatření trvat, ale v téhle práci bych chtěla pokračovat i během maturit. Už mám domluvené, že mě na zkoušky uvolní, navíc si při téhle práci mentálně trochu odpočinu od učení. K termínu maturit zatím víme jen to, že by se měly místo původně plánovaného příštího týdne konat někdy v první polovině června,“ pokrčila rameny.

Ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD)
Hamáček uvítal prodloužení stavu nouze, opozice nesouhlasí

Kromě ústních zkoušek a testů ji čeká i praktická maturita. Praxe, byť tak mimořádná a intenzivní, se totiž počítat nebude. Obě životní zkoušky jsou pro ni ale stejně důležité. „Lékaři, sestry a záchranáři musejí zůstat zdraví. Je jich omezený počet, a pokud by se nakazili, výrazně by to omezilo činnost krajské záchranné služby,“ zdůraznila, proč je práce na dezinfekci posádek tak důležitá.

Z dispečinku právě volají, že ke stanu míří další sanitka. Odcházím. I v lehké bundě je mi poměrně teplo. Nicolette se spěšně souká do žlutého obleku, který zvenčí nepropustí viry, ba ani radiaci, uvnitř však funguje jako dobře vytopený skleník. Myslím na ni i poté, co ještě v autobuse dýchám do dvojité bavlny a kdy se s pokorou k práci zdravotníků snažím zaplašit myšlenku, jakému příkoří a nepohodlí jsem těch deset minut ve veřejné dopravě vystavena.