„Tak už to chodí,“ usmívá se sympatický muž. Pro norskou firmu dodává pryžové podešve na boty pro koně. Procestoval kus světa, v Africe strávil několik let. Zúčastnil se tam i slavnosti panen. „Stálo mě to láhev Johnnie Walker Black Label,“ směje se třiasedmdesátiletý zlínský rodák Pavel Kubina.

Plimsolky do Afriky

„Pracoval jsem jako československý expert v gumárenské firmě v Ghaně. Vyslala mě bývalá firma Svit,“ vypráví sympatický muž během provádění výrobní halou. Jeho firma Moravia Plast vyrábí v bývalých prostorách proslulých baťovských závodů, později přejmenovaných na Svit, především ochranné pracovní pomůcky do atomových elektráren.

Ve společnosti Moravia Plast se věnují i výrobě pryžových komponentů pro obuv. Ty vyváží především do Rakouska. Během tří týdnů ze Zlína vyexpedují až 10 tisíc párů podešví. Dále se zaměřují na podešve i stélky pro masážní boty, pryžové chrániče, ale i pryžové podešve pro obuv pro koně. „Kompletuje je firma Livexv Malenovicích,“ dodává Pavel Kubina.

„Textilní svršky na návleky a některé komponenty pro obuv si řežeme na CNC stroji. Řežeme textil a plasty i pro jiné zákazníky,“ odbočil od vyprávění. V menším množství pak produkují také pracovní obuv pro nemocnice a potravinářský průmysl. K tomu lehké sandály do sprch pro průmyslové podniky a opět i do elektráren.

„V neposlední řadě ještě stále vyrábíme náš historicky první výrobek masážní sandál Klokan. Na začátku 90. let jsme pustili do světa až 100 tisíc párů ročně,“ přibližuje majitel společnosti. Firma Baťa prý dokonce tyto sandály od nich po sametové revoluci odebírala pod vlastní značkou POWER.

„V Ghaně pracovalo mnoho lidí ze Svitu,“ pokračuje ve vyprávění gumárenský expert. V roce 1986 tam zavedli výrobou gumotextilních tenisek. „Říká se jim plimsolky,“ dodává.

Název je prý odvozen od vžitého názvu plimsolkový lis, na kterém se obuv vyráběla. „Tyto boty se jako retro obuv dodnes v areálu bývalé firmy Baťa – Svit vyrábí ve firmě FERN,“ upřesňuje.

Při prohlídce výroby zastavil Pavel Kubina v místě, kde zaměstnankyně firmy Jana Malíšková vyráběla masážní boty. Vložila podešev i stélku do lisu, stlačila páku a chvíli počkala. „Teď přilepím vrchní díl,“ říká Malíšková. Za minutku otočila celý sandál. „Hotovo,“ usmívá se. „Je na tom hodně ruční práce,“ zdůrazňuje Pavel Kubina.

Stroje zachránil před sešrotováním

„Deset plimsolkových lisů vyrobených v tehdejších zlínských Závodech přesného strojírenství jsme v roce 1986 odvezli do Ghany. Já a dva kolegové ze Svitu a ZPS jsme je tam uváděli do provozu,“ vypráví.

Koncem devadesátých let v Ghaně výrobu ukončili a stroje tam strčili do skladu. „Jednoho dne při obvyklých jarních záplavách byly stroje zatopeny. Zničily se řídicí jednotky a kovoví pomocníci byli připraveni na sešrotování,“ doplňuje.

Pavlovi Kubinovi se tři stroje podařilo zachránit. Odvezl si je zpět do Zlína, kde byly vyrobeny. „Dostal jsem je prakticky zadarmo,“ říká. Ve firmě Traco, kde podle jeho slov pracují šikovní zaměstnanci bývalého ZPS, stroje opravili. „A já je již 19 let používám na výrobu nejrůznějších komponentů. Šlapou jako hodinky,“ směje se. Když se o tom prý dozvěděli konstruktéři ze ZPS, nechtěli tomu věřit.

Společnost má další vlastní výrobní prostory ve Velkém Ořechově, kde vyrábí ochranné obleky. V roce 2014 až 2015, kdy v Africe propukla epidemie eboly, firma pružně reagovala na zvýšenou poptávku po jednorázových polyethylenových (PE) ochranných oblecích. Vyrobí jich průměrně 200 tisíc kusů ročně.

„Zrovna v roce 2014 jsme dokončili vývoj nového ochranného PE overalu včetně certifikátu. Takže během jediného měsíce jsme mohli tento nový produkt uvést do výroby,“ říká Kubina.

Za lahev whisky

V Africe strávil několik let. „Na prázdniny za mnou jezdila moje žena, je učitelka,“ přibližuje Pavel Kubina, který v Ghaně propadl kouzlu fotografie. Focení se věnoval ve volném čase. „Pro Ghana Turist Bord (GTB) jsem fotil na diapozitivní filmy různé scenerie atraktivní pro turistický ruch. V té době byl ještě v plenkách,“ vypráví Pavel Kubina.

Díky tomu byl pozvaný na jednu místní slavnost Panen, což prý v té době rozhodně nebylo snadné. Měl oficiální pozvání, a tak ho kmenový náčelník nemohl odmítnout. Ale i tak ho návštěva stála lahev Johnnie Walker Black Label. „Což mne ale rozhodně nemrzelo,“ směje se.

Fotografií nafotil hodně, filmy pak nechal vyvolat a předal GTB společnosti v Ghaně. „Mnoho fotek jsem později daroval redaktorovi z Mladého světa. Důrazně jsem ho žádal, aby fotografii, na které jsem s polonahými černoškami nepouštěl ven. Fotka se pochopitelně objevila na titulní straně přílohy magazínu Práva,“ vzpomíná pobaveně Pavel Kubina.

Manželka mezitím už byla zpět doma, ale on ještě v Ghaně. „Její kolegyně učitelky jí přinesly magazín a komentovaly ho jízlivými poznámkami: Podívej se, co ten tvůj v té Africe dělá,“ směje se. Ale žena se prý nedala a kolegyním řekla: „Holky, to jsem fotila já.“

„A byla to pravda. Tehdy byla v Ghaně se mnou a pozvání na slavnost Panen dostala také,“ uzavírá se smíchem vyprávění Pavel Kubina, který není jen šikovným podnikatelem, ale i štědrým donátorem republikových onkologických pracovišť. „Rád pomůžu,“ skromně dodává muž, který se dobrými skutky nerad chlubí.