Muž z Třebíčska zná Afriku jako své boty. Jezdí tam chytat myši

„Byly tam jen přízemní slumy, boudy, jen v centru byly nějaké zděné domy. Bylo to velké rozlehlé město, ale hrozně primitivní. Když jsem tam přiletěl podruhé, v roce 2017, tak za těch pět let se to tam změnilo k nepoznání. Hrozně moc tam investují Číňani, ale třeba i Turci. Evropani ne, ti se z Afriky téměř úplně stáhli. Číňani ale z Addis Abeby udělali hlavní město Africké unie. Oni prostě vezmou bagry, shrnou domy, které tam jsou, přičemž se nikoho asi na nic neptají, a postaví tam mrakodrapy. Můžete tam vidět i nápis ‚Občané Číny občanům Afriky‘,“ popisuje Bryja.

Ve stopách Livingstona. Nejhezčí safari je v deltě Okavanga, říká Čech

Ten rozhodně nepůsobí jako roztržitý, nepraktický vědec. Vzhledem i povahou má blíže k jinému slavnému profesorovi – Indianu Jonesovi. Koneckonců, do světa vyráží podobně často jako tento filmový dobrodruh.

Na rozdíl od Indyho ale nehledá poklady, nýbrž drobné hlodavce. Nedávno se jeho týmu podařilo něco zcela unikátního – objevil zcela nový rod hlodavce. „Pojmenovali jsme ho Chingawaemys. Je to úplně nový rod, který žije jen v lesích jihozápadní Etiopie, kde se vyvíjel izolovaně šest milionů let. Je to podobné, jako bychom zkoumali člověka a šimpanze a objevili úplně nového lidoopa. Rozdíly v hlodavcích nejsou na první pohled až tak velké – ale to je jen proto, že to vidíme z lidského pohledu. Hlodavci by rozdíly viděli mnohem větší,“ vysvětluje Bryja.

Kromě tohoto rodu, který je pro vědce zcela nový, Bryjův tým popsal ještě další čtyři rody myší na základě analýzy jejich genomů. Tito hlodavci tedy byli už známí, vědci je ale dosud řadili do chybné „škatulky“. Teprve podrobná analýza, která vznikla ve Studenci, jim přiřadila nové rody.

Bryja byl v Africe naposledy loni na podzim, kdy se se svými kolegy vypravil do Ugandy. „Nejprve je třeba mít projekt. V něm musíme prokázat, že máme zkušenosti, publikovali jsme výsledky a analyzovali data. Grantová úspěšnost je asi patnáct až dvacet procent. Takže člověk vlastně musí napsat pět grantů, aby jeden z nich dostal,“ zamýšlí se profesor. „Jezdíme tam tak na měsíc. Vlastní cestování není drahé, letenka do Ugandy stojí dvanáct tisíc, naopak pronájem terénního auta vyjde třeba na sto dolarů za den. Vypadá to jednoduše, že se tam dojede a nachytají se myši. Ale nevedou tam žádné cesty, takže se dva dny jede po nějaké polňačce – a to jen když to jde dobře. Pak ale skončíme pod nějakou horou a na její vrchol jsou ještě dva dny pěšky. Takže musíme s místními usmlouvat nějakou cenu, najmout si deset nosičů, kteří naberou laboratoř, pasti a jídlo na několik dní, s nimi se jde den a půl nahoru, tři dny jsme tam, a pak se zase leze dolů. Logisticky je to poměrně náročné.“

Výzkum využívají i ochranáři

Výzkum Josefa Bryji slouží také ochranářům, kteří pak vědí, na které oblasti se zaměřit. „Zjišťujeme, ve kterých oblastech Afriky žijí příbuzná, tedy navzájem nahraditelná zvířata. A naopak – na kterém místě je něco opravdu jedinečného, co jinde v Africe není. Zatímco třeba na Kilimandžáru, do něhož směřuje strašně moc peněz na ochranu ekosystémů, z evolučního hlediska není nic až tak unikátního, v lesech jihozápadní Etiopie žijí zvířata, která jsou nenahraditelná,“ líčí vědec.

Konec světa? Jsou tam lamy, ledovce a rozeklané hory říká cestovatelka Mája

V Africe obrovskou měrou roste lidská populace a čím dál více proniká do nedotčených oblastí. Bryjův tým v každé zemi spolupracuje například s ministerstvem životního prostředí, kterému předává výsledky své práce, aby tamní úřady věděly, které oblasti chránit nejvíce. „My jsme ale vědci a co je dál, je politika. Není to tedy nijak jednoduché, a to ani ve vyspělých zemích, natožpak v subsaharské Africe. Priority jsou tam jiné, ale je potřeba o tom psát, aby si toho někdo všiml,“ dodává Bryja.