„Včera dne 20. srpna 2968 kolem 23 hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky…“ Výčet států v čele se SSSR ukazoval, jak může vypadat bratrská pomoc.

V Litoměřicích se kromě jiného objevil obrněný transportér BRT 152. Invazní technika měla na sobě typické invazní pruhy sloužící k odlišení okupačních strojů od československých, které byly v mnoha případech stejného typu. V případě zmíněného obrněného transportéru stejný typ měla ve své výzbroji i maďarská či polská vojska.

Před budovou Českého rozhlasu v Praze se 21. srpna 2021 konala vzpomínková akce k uctění památky obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968
Výročí okupace: Srpen 1968 připomenou setkání, projevy i koncert

Vojáci těžce nesli situaci, kdy jim velení nedovolilo dělat to, na co se cvičili. Díky vojenské vysílačce se několik dnů éterem šířilo vysílání „Svobodného Litoměřicka“. Sedmý spojovací pluk v Litoměřicích spadající pod vojenskou rozvědku, kterému vysílačka patřila, dokonce hned po invazi vypustil z přísahy pasáž o internacionální obraně socialismu. Naopak ji nahradili slovy o obraně proti okupantům. Tuto přísahu složilo 440 nových branců.

Zatímco v severočeském Průboji se objevila fotografie invazního vozidla projíždějícího davem s popiskem Obyvatelé okresu vítají spojence, na zdi kostela sv. Václava v Lovosicích někdo napsal jadrné prohlášení: My jsme národ Jana Žižky, rozbijeme Rusům dršky. O kus dál plakátovací plocha velkými písmeny oznamovala: 6 let jsme na vás čekali a 100 let nás to bude mrzet. Pro jistotu někdo dopsal trestní sazbu pro kolaboranty.

Fotografie z vojny Františka Jašontka, které donesl jako ilustrace svého příběhu. Plánek ukazuje pohyb špiónů po Terezíně.
Obklíčení terezínských kasáren v roce 1968 Sověti připravovali dlouho dopředu

Rudé právo ve středu 21. srpna 1968 na první straně invazi nezmínilo ani slovem. Zato tam byla zmínka o pokusu o puč v Sýrii. Zajímavé je, že v následujících několika dnech Rudé právo nevyšlo a následně se v něm objevovaly kritické příspěvky. Dne 25. 8. 1968 mělo Rudé právo jen dvě strany a na úvodní se ve článku Na jejich straně je lež mimo jiné psalo: „Do této doby jsme podobné zásady a principy považovali za vlastní jen fašismu, neokolonialismu, imperialismu. Jestliže se k takovému činu propůjčilo pět socialistických států – musí si být zřejmě vědomy, že na sebe berou odpovědnost za následky: opovržení, zjevné nepřátelství okupovaných národů, rozbití mezinárodního socialistického a komunistického hnutí.“

Stačil pouhopouhý měsíc k tomu, aby se dikce hlavních novin tehdejšího Československa změnila. Na titulní straně Rudého práva 21. září už běžely známé normalizační zprávy o rozporech britských konzervativců, zájmu nových členů o vstup do KSČ na Ostravsku a úrodě cukrové řepy na Slovensku.