Kolik vám bylo let, když stavba začala?
To mi byly tři. Pokračovalo se až osmačtyřicátého roku minulého století, kdy už jsem chodil do školy. O rok později, v devětačtyřicátém, se však přestalo, protože ji tehdejší režim zakázal. Most od silnice oddělila asi desetimetrová mezera, aby tam nebyl žádný vjezd.

Takže se na most vlastně nesmělo?
Oficiálně ne. Místní to ale vyřešili po svém – dali si tam prkna a chodili po nich. A tak to bylo až do doby, než se v sedmdesátých letech začala dělat současná dálnice.

V té době vznikl druhý most. Jak jste tuto stavbu vnímal?
Do určité míry jako raritu. Nicméně se mi to nelíbilo, do té přírody se mi zkrátka nehodil.

Změnil jste postupem času názor?
Už jsem si zvykl. (směje se) Chápu, že je potřeba, v dnešní době by to bez dálnice už nešlo.