Svůj život tráví v noře, z níž ven snová pavučinovou trubici, kterou maskuje třeba mechem. Pohybuje se jen uvnitř pavučiny, pokud se zahytí kořist, zespodu ji zakousne, udělá díru a svou oběť stáhne dolů. Tělo má dlouhé okolo dvou centimetrů.

Je to příbuzný známých obřích sklípkanů z tropů. Díky skrytému životu není u nás zkušenost, že by kousl člověka. Podle dostupných informací není pro člověka jeho jed nějak významně nebezpečný.

„Objevili jsme jej v té lokalitě už loni, letos jsme nález potvrdili. U nás se vyskytuje opravdu jen výjimečně, musí pro to mít podmínky. Staré duby je území na holé výslunné skále nad řekou, kde rostou prastaré, povětrnostními vlivy pokroucené zakrslé duby. Činnost člověka je tam naprosto minimální,“ upřesnil entomolog z Českého svazu ochránců přírody Kněžice Václav Křivan.

Křivan s kolegy zkoumá v rámci Vysočiny dalších sedm zajímavých území, na Třebíčsku jde ještě o malé zbytky pastvin u Rouchovan a suché trávy a skalní stepi u Vladislavi.

Modrásek, krasec i otakárek

U Rouchovan objevili dosud v těchto místech nezaznamenané střevlíky a krasce. U Vladislavi entomologové učinili zajímavé objevy na rozsáhlém území v členitém reliéfu bočních údolí řeky Jihlavy, kde se dřív páslo a dnes terén zůstává ladem.

„Je to tam extrémně svažité a kamenité. Objevili jsme tam teplomilné druhy. U nás před šesedáti lety snad nejběžnější druh motýla, modrásek jetelový, z nějakého důvodu z naší přírody vymizel. Nyní se ale vrací, zatím byl spatřen na několika málo stepních a lučních lokalitách a v lomech na jižní Moravě. V posledních dvou letech se motýl začal šířit směrem k nám na Vysočinu a do jižních Čech,“ popsal Křivan.

Další ohrožený motýl – modrásek rozchodníkový – nepozorovaně přežil do dnešních dnů na obnažených skalkách od Vladislavi po Třebíč. K vidění je i na holých místech mezi paneláky uvnitř města, byť by málokoho napadlo, že zde může přežít. Pomalu jej sice vytlačovaly porosty akátů, v jejichž stínu se skalničnám rozchodníkům nedaří. Jsou ale stále místa, kde má dobré podmínky.

Teplomilná největší česká včela drvodělka fialová je na Třebíčsku k vidění čím dál častěji. Samotářský druh je příbuzný čmelákovi a potkat jej v přírodě je zážitek. Stává se, že se nastěhuje na zahradu do hromady ladem ležících starých trámů či nařezaných špalků. Vykouše dlouhou asi centimetr v průměru širokou komoru, do níž naklade vajíčka. Dovnitř pak nosí zásoby pylu, probíhá tam vývoj larvy. Typická je pro teplá místa na jižní Moravě, hlavně Pálavu, na Třebíčsku už ale pomalu zdomácňuje.

Otakárek ovocný je další hmyzí druh, který se začíná po desítkách let objevovat v místech, odkud vymizel. Má rád skalní stepi a pastviny. Údolím Jihlavy se pomalu od Náměště šíří zpět na Vysočinu. Jeho živnou rostlinou je trnka. „Je krásný a nápadný, lidi si jej hodně všímají, vyfotí ho a posílají nám. My si tak doplňujeme povědomí o jeho stanovištích,“ podotkl Křivan.

Kudlanka a jiné krasavice

Na Třebíčsko se v posledních letech vrací též kudlanka nábožná. Do první poloviny 20. století se tu vyskytovala běžně, pak vymizela, patrně jí vadily chemické postřiky jako DDT. Teď se od nich upouští, navíc se otepluje, a tak je tento 10 centimetrů velký hmyz zpátky. Žije ve vysoké trávě například u Příštpa.

Na Třebíčsku je k vidění i pavouk křižák pruhovaný, původem z jižní Evropy. V Česku se poprvé objevil před 20 lety, rychle osídlil celou republiku. Malé pavouky na vláknech pavučin vítr rychle roznáší do okolí.

Zápřednice

„Berušku“ neboli slunéčko sedmitečné postupně vytlačuje slunéčko Harmonia axyridis. V tuzemsku se poprvé objevilo před necelými pěti lety poprvé, od té doby zdomácnělo. Územím putuje po stovkách kilometrů ročně. Jde o predátora škůdců, přivezeného z jihovýchodní Asie do sadů v Holandsku a Německu, situace se ale vymkla kontrole. Zda je to problém, ukáže čas.

Kousek za hranicemi Třebíčska, u Znojma a Hatí, nalezli odborníci teplomilného pavouka – zápřednici jedovatou. Žije ve vysokých trávách, v odkvetlých latách si vytváří zámotky. V sousedním Rakousku ročně zaznamenají okolo 200 případů, kdy zápřednice kousla člověka při kosení louky. Má dlouhá kusadla, kterými udolá i tvrdší kůži na dlani. Její jed vyvolává nepříjemnou alergickou reakci a malátnost.

Třebíčsko tvoří hranici mezi chladnou Vysočinou a teplou jižní Moravou, změny ve výskytu hmyzích druhů tu dobře vyniknou. Za něco může nynější teplé období, za něco změny v krajině vlivem lidské činnosti, nelze pominout intenzivní dopravu. Navíc tu nikdy neprobíhal příliš důkladný entomologický výzkum, o mnohých druzích tak nebylo povědomí.

Zavlékání hmyzích druhů při transportu zboží i lidí se děje dnes a denně. „Tisíce a miliony miniaturních jedinců tu doslova prší. Je ovšem minimální pravděpodobnost, že se tu nový cizí druh uchytí,“ uzavřel Křivan.