Je 29. srpna a v Nové Vsi máme pouť jako každý rok. Šestiletá dcera se nesčetněkrát zatočila na „řetízáku“, já jsem na střelnici vystřelil několik květin (a spoustu netrefil), naši hasiči na soutěži obsadili nejvyšší příčku a k prvnímu místu získali putovní pohár. Vše pak řada lidí zakončila na tradiční večerní zábavě. Nikdo ale nevěděl, že tentokrát dorazil do společenského sálu hospody také nezvaný host – koronavirus.

Píše se neděle 6. září, venku je krásně, sedíme na terase, když v tu chvíli se rozezní znělka obecního rozhlasu. Namísto obvyklého hlášení, například o sběru železa, nás ale čeká něco naprosto neobvyklého – všichni, kdo se účastnili zábavy, se mají ohlásit na krajskou hygienu. 1 + 1 = 2 a nám je jasné, že se nám život na dalších pár dnů změní. Ještě během neděle se nám dostává prvních drbů – kdo je údajně mezi nakaženými, s kým se setkal, objevují se první dohady, kdo nákazu do hospody „přinesl“. Takové věci beru jako novinář s jistou rezervou – oficiální informace nemám.

Málá ves 

Přesto vím, že jsme se setkali s lidmi, kteří se setkalis lidmi, kteří se setkali s lidmi… Jsme prostě na malé vsi, a i když jsme na zábavě nebyli, jistotu mít nemůžeme. Po domluvě se šéfredaktorem pracuji raději následující dny z domova, dcera nejde do školky. Jediný způsob, jak koronavirus úspěšně porazit, je ve finále stejně prevence, a tím pádem ohleduplnost k ostatním.

Když mám do práce hotovo, mohu s manželkou, roční dcerou v kočárku a její sestrou vyrazit na procházku po vsi a okolí. Je neuvěřitelné, jak jedno hlášení rozhlasu promění život ve vsi. Při procházce obvykle narazíme na pár lidí, pozdravíme se nebo prohodíme pár slov, vídáme sousedy na zahrádkách nebo na návsi. Tentokrát nic, vypadá to tady jako na Divokém západě, jen to pomyslné klubko suché trávy převalující se ve větru na návsi chybí – teď trochu přeháním. Ale živáčka jsme opravdu nepotkali.

V úterý se dozvídáme, že od středy můžeme po vsi už jen s rouškou. Vlastně na tom nezáleží, protože až na cestu do práce nebo na nákup – ves v kompletní izolaci není – ven stejně nikdo nechodí.

Rozlévání dezinfekce 

Ve středu pro nás obecní úřad připravil rozlévání dezinfekce, každá chalupa dostala půl litru. Děkujeme! To bylo také poprvé, kdy jsme narazili na nějaké spoluobčany – všichni již v rouškách.

A konečně je tady čtvrtek, na který se všichni od středečního hlášení rozhlasu tolik „těšíme“. Zdravotnická záchranná služba přijela před naši od neděle zavřenou hospodu udělat plošné testování všech obyvatel. Na náves přicházíme s rodinou ve 14:30, kdy má odběr vzorků začít, a ještě dříve než hospodu vidíme několik televizních kamer a fotografů. Na návsi už je pár desítek občanů, další stále přicházejí.

Samotný odběr vzorku nepatří mezi příjemné věci, ale všichni včetně dětí ho zvládají bez problémů. Krátce před pátou hodinou se nechává již mezi posledními testovat místostarosta se starostou a už nám všem nezbývá než počkat, až se nám ozve krajská hygienická stanice s výsledky. Doufejme, že jen s negativními.

Lukáš Matoušek
webeditor Plzeňského deníku a obyvatel Nové Vsi