Oblastnímu muzeu a galerii v Mostě se podařilo získat torzo dvou pískovcových náhrobků z oblasti kolem zmizelé obce Libkovice. Zchátralé pietní kvádry z éry Rakouska-Uherska objevili v jednom násypu dělníci, kteří s těžkou technikou upravovali terén poblíž hnědouhelného Dolu Bílina. Šachetní geolog kontaktoval muzejníky, kteří si nález převzali.

„Je fajn, že na nás myslí,“ ocenil komunikaci ředitel muzea Michal Soukup. Nález označil za cenný, protože souvisí s historií mizejícího katastru a zaniklých Libkovic. Ty jsou symbolem vykořeněnosti severozápadních Čech postižených dlouhodobým dolováním uhlí. „Když vesnice zmizela, není jiná šance než zachránit každou věc, která s sebou nese historickou stopu,“ upozornil Soukup.

Kdyby se podobný náhrobek našel třeba na stavbě v nějaké pražské čtvrti, kde jsou novodobých pomníků na hřbitovech tisíce, málokdo by mu podle ředitele věnoval pozornost. „V okamžiku, kdy je fragment náhrobku z Libkovic, vše dostává úplně jiný rozměr, protože my musíme zachránit všechno, co zbylo, ne jenom něco,“ dodal.

Náhrobky s poškozenými německými nápisy podle předběžného ohledání pocházejí z odlišných druhů pískovce. Kde původně stály, zatím není jisté, ale zřejmě šlo o starý libkovický hřbitov. Nelze vyloučit, že pomníky někdo odstranil a zasypal po druhé světové válce nebo v 50. letech. Na jednom je epitaf „Zde odpočívá Ferdinand Reiner z Libkovic“. 

Ze špatně čitelného nápisu dále vyplývá, že to byl mladý muž, který se narodil v květnu 1887 a zemřel mezi roky 1900 až 1909. Druhý náhrobek má epitaf neúplný a zatím je anonymní.

Demolice Libkovic v letech 1990 až 1993 vyvolala vlnu protestů, blokád i soudních kauz. Z obce, která měla v době největšího rozkvětu 258 domů a více než 2300 obyvatel, skoro nic nezbylo. Zachráněné barokní kapličky z bývalé poutní cesty stojí v mosteckém Vtelně, sloup Nejsvětější Trojice je v Litvínově. Vesnice, kde se nakonec netěžilo, byla přitom součástí osídlení, které sahá až do mladší doby kamenné. V posledních letech se archeologové snaží před postupem těžby zmapovat v libkovickém katastru unikátní lokalitu Nesvětice, kde objevili pozůstatky středověké vesnice a pohřebiště, kde jsou stovky hrobů z 11. až 13. století.

Uhlí je stále velké téma

Ministerstvo životního prostředí loni souhlasilo s posunem Dolu Bílina směrem k městu Most do roku 2035. Záměr se opírá o usnesení české vlády z roku 2015, kdy upravila územní limity pro těžbu tak, aby nepronikla blíž než 500 metrů k obcím.

Některým mosteckým politikům to dělá starosti. Na postupné přibližování těžby k jezeru Most, které je od letošního září novou rekreační oblastí, upozornil v září na zasedání zastupitelstva Jan Hrubeš. „Spousta Mostečanů se bude divit, kam až důl časem postoupí,“ řekl opoziční zastupitel. Podle něj je třeba těžební projekt s veřejností více probírat, protože může vyvolat další pochybnosti o rozvojovém potenciálu jezera Most, kterému část obyvatel nevěří kvůli blízkosti chemičky a skládky. S postupem dolu navíc souvisí přeložka části nové silnice Most – Mariánské Radčice, která se otevřela také letos. Mostecká radnice, která s těžaři v roce 2017 uzavřela dohodu o majetkovém vypořádání území poblíž jezera, podpoří posun dolu prodejem svých pozemků, za které dostane přes 15 milionů korun. Těžbu směrem na Most mají doprovázet ochranářská opatření s rekultivací. Z vytěžené jámy vzniknou velké jezero a lesíky s rybníky pro rekreaci.

S expanzí dolování a přeložkou silnice počítá i návrh nového územního plánu města Most, který vychází z usnesení vlády a zásad územního rozvoje Ústeckého kraje. „To jsou věci, které musíme respektovat,“ uvedl architekt a zpracovatel územního plánu Karel Beránek. Podle něj těžba potenciál jezera Most v dlouhodobé perspektivě nesníží, protože v jeho sousedství zmizí průmyslové odkaliště Venuše a zbytková jáma dolu se zaplní vodou. Nová nádrž pak bude od jezera Most vzdálená zhruba kilometr. Není vyloučeno, že se pak obě velká jezera propojí, což bude podle architekta pro region přínosem.