„Antreten in ein Glied!“ volá velitel praporu Jaromír Sedláček. Na mé tváři se objevuje zděšení - německy totiž neumím. „Neboj se. Já ti to když tak řeknu česky. Teď se máte seřadit do jedné řady,“ ujišťuje mě.
Dozvídám se, že habt acht je pozor a ruht znamená pohov. Do ruky dostávám těžkou dřevěno-kovovou zbraň s dlouhou hlavní. „Je to replika mysliveckého štuce model 1798. Z něj budeš střílet i v boji. Vždy musíš mířit ale nad hlavy, do vzduchu. Do lidí nestřílíme,“ vysvětluje Sedláček.
Zbraň si zavěšuji na levé rameno, které pod její váhou značně poklesne. Zbraň doplní mou hrubou vlněnou uniformu v mentolové barvě. Tu mám na sobě od samého rána, protože v historickém tábořišti, které tvoří bílé dobové látkové stany, to ani jinak nejde.
Kalhoty jsou pro mě opravdu velké. Naštěstí je jistí hnědé kožené kšandy, které na bílé bavlněné košili vynikají. O něco lépe mi sedí hrubé sako, které jsem ale při nástupu musela mít zapnuté až po krk. „V létě je v tom teplo, v zimě zas zima,“ poznamenává Sedláček, zatímco mi po hrudi stékají kapky potu.
Klobouk nesmí upadnout
Kapky na čele částečně vsakuje vysoký černý klobouk se žlutou aplikací na přední straně. Ten mi sedí ze všeho nejlépe. „Musí ti sedět, nesmí v boji upadnout,“ instruuje mě Sedláček při oblékání.
Kromě střelné zbraně mi velitel dává i chladnou stříbrnou zbraň, která vypadá jako čepel meče. „To je šavlový bajonet. Dáš si ho na hlaveň zbraně, když půjdou například koně - při těch nestřílíme. Důležité je, abys s ním mířila nahoru a nikdy ne na lidi,“ upřesňuje velitel praporu.
Vytažení a nasazení bajonetu se mi v rychlém tempu nedaří. „Můžeš to dělat i pomalu, ale jestli si nejsi jistá, tak ho používat nemusíš, abys sobě, nebo někomu neublížila,“ komentuje velitel můj nezajištěný bajonet. Ten z hlavně zbraně při mé manipulaci odpadl.
„To bych byla radši,“ vydechnu si, ale stres z blížícího se boje se nevytrácí.
Po tréninku základních německých povelů přistupuje velitel k výcviku toho, čeho se nejvíc obávám. „Man wird laden,“ vysloví Sedláček povel, kterým nařídil nabíjení zbraní. Z hnědé kožené patrontašky na pravém boku vytahuji papírový náboj se střelným prachem, který jsem dopoledne pomáhala vyrábět.
Jde o papírovou rolku naplněnou střelným prachem, u vrchu uvázanou provázkem - nejedná se tedy o skutečné nábojnice.
Ukousnout a vršek vyplivnout
Opatrně se snažím provázek i s papírem utrhnout. Velitel se na mě nevěřícně dívá. „Musíš to ukousnout a ten vršek vyplivnout. Snažíme se tím přiblížit ke skutečnému nabíjení,“ objasňuje mi správný postup a já opatrně vkládám nábojnici do úst. Ukusuju vršek a v ústech ucítím zrníčka střelného prachu, který se mi tam dostal. „Neboj se, to je dezinfekce,“ směje se Sedláček, zatímco se snažím černý prášek dostat z úst.
Zbylý obsah rolky následně nasypu do hlavně a třikrát silně zbraní bouchnu o zem. „Teď se ten prach udupal, ale musíš opatrně zbraň zvednout do vodorovné polohy, aby se nevysypal,“ instruuje mě velitel.
close
info
Zdroj: Deník/Ľubomíra Závodská
zoom_in
Se zbraní v poloze sahám po prachovnici vyrobené z bílého zvířecího rohu. V ní mám uschovaný střelný prach, který si díky jednoduchému kovovému mechanismu nasypávám do malé pánvičky při spoušti. „Nesmíš zapomenout ho tam nasypat. Střelný prach v hlavni nestačí, bez něj na pánvičce se nemá co zažehnout. Když už to máš, jenom tady to natáhneš až dozadu a můžeš střílet,“ vysvětluje Sedláček a já zatahám za kovovou páčku na pravém boku zbraně.
Buší mi srdce a pomalu se odhodlávám ke stlačení spouště. „Neboj se toho, hlavně miř nahoru,“ doplňuje Sedláček. Můj dech se na chvíli zastavuje a silně zatahám za spoušť. Ozývá se hlasitá rána a já se zapotácím. Mou zděšenou tvář na chvíli zakrývá oblak dýmu.
„Tak co, dobrý, ne?“ přistupuje ke mně s úsměvem Sedláček.
Do formace zády k sobě
Teď mám takhle střílet i na bojišti. „Plán je takový, že budeme bojovat proti napoleonskému vojsku na koních. Musíš mě ale poslouchat a nestřílet, když zavelím nestřílet. Když přijdou koně, dáme se do formace zády k sobě a nasadíme bajonety. Jezdci budou kolem nás kroužit a do bajonetů nám budou narážet svými meči. Ty ten bajonet používat nemusíš,“ objasňuje plán bitvy Sedláček.
Bitva se blíží, v areálu přibývá návštěvníků a ve mně narůstá strach. Pod náporem stresu zapomínám i to, co který povel znamenal. „Neboj se. Dohlédneme na tebe. Hlavně si to užij,“ ujišťuje mě Sedláček a velí k pochodu na místo boje.
close
info
Zdroj: Ladislav Čása
zoom_in
Na bojišti na nás čekají davy lidí a k pocitu strachu se přidává i silná tréma. „Mám strach, že vám to pokazím,“ svěřuji při pochodu své obavy praporu. „To se neboj. Nemusíš nic z toho dělat rychle. Nabíjej pomalu a v klidu,“ uklidňuje mě David, se kterým mám spolupracovat a vzájemně se chránit při nabíjení.
Ve dvou řadách nastupujeme na bojiště. „Když zazní dělo dvakrát, na můj povel jdeme do boje. To dělo je ale rána, doporučuji se od něj odvrátit,“ říká Sedláček.
Netrvá dlouho a z asi deseti metrů vzdáleného děla se ozývá rána, která mnou zatřese a způsobuje mi značný šok. Když se ozývá druhá, v uších mi už zvoní. Není však čas se zabývat šokem, boj začíná. „Marsch, marsch!“ velí Sedláček a my se poklusem vydáváme do víru střel v samém centru bojiště. „Schwenkt zur Ladung!“ zvolá velitel a já ve stresu začínám nabíjet zbraň. Střílím a pokračuji v nabíjení.
Poslední výstřel
Všude hučí rány a při střelách z děla se vždy leknu. V duchu doufám, že další výstřel bude poslední a boj bude končit. Když se k nám hrnou jezdci, velitel zavelí k nasazení bajonetu, já se stavím ke svým kolegům zády a tasím střelnou zbraň.
Koně kroužící kolem nás v těsné blízkosti ve mně vzbuzují obavy z případného splašení. Zaznívá ale několik ran z děl a koňmi to na rozdíl ode mě neotřese.
close
info
Zdroj: Deník/Ľubomíra Závodská
zoom_in
Na bojišti náš prapor tráví přibližně patnáct minut. Naším osudem tu ale není přežít. Stahujeme se do lesa, odkud po prohře sledujeme zbytek bitvy. „Tak co? Jaké to bylo?“ ptá se zvědavě Sedláček. „To byl tedy zážitek,“ říkám stále roztřeseným hlasem.
Boj se na mém vzhledu podepisuje i střelným prachem na tváři i v ústech. „Máš i černé rty,“ směje se Sedláček po jeho ukončení.
