„Psychiatrický pacient, policie na místě.“ Tak přesně takovou zprávou začal výjezd pardubické posádky RZP (Rychlá zdravotnická pomoc neboli řidič a záchranář) do Lhoty u Přelouče. Co se na místě dělo, by se dalo nazvat úsměvné, podivné a možná i trochu děsivé. Jenže pro záchranáře to už není dávno žádná novinka, ale takřka denní realita. S posádkou záchranné služby jsem ve středu odpoledne absolvoval několik výjezdů, ale přiznávám, že hned ten první se v pomyslném žebříčku umístil na příčce nejvyšší.

Nejdřív po dobrém…

Nutno říci, že stručná informace o události, kterou posádka před odjezdem na místo vždycky obdrží, v tomto případě situaci popsala výstižně. Na místo před námi dorazily dvě policejní hlídky a další sanitka s lékařem z Přelouče a evidentně mají i tak všichni plné ruce práce.

Mladík, ročník 1975, pobíhá v malém kroužku u policejního auta, trhá hlavou a sype ze sebe jeden nesmysl za druhým. Záchranáři se mu snaží domluvit po dobrém, jenže marně. Mladík před naším příjezdem poskakoval po silnici a vrhal se před projíždějící auta. Podle všeho je schizofrenik a právě má svůj špatný den. Navíc odmítá brát léky a zřejmě si občas vypomáhá i narkotiky. Není agresivní, ale domluva je nemožná. Zničehonic sám nasedá do policejního auta, což je pro tuto chvíli pro přítomné i malá úleva, protože alespoň na chvíli nepobíhá. Jenže v autě nevydrží dlouho, vystoupí a znovu těká okolo. Policisty odstrkuje od jejich auta s tím, že je musí chránit, protože jejich auto co nevidět vybouchne.

…potom po zlém

Záchranáři se mu snaží domluvit, že musí nastoupit k nim do sanitky, což se sice stane, ale opět dosti svérázně. Mladík se vrhne do kabiny na sedadlo spolujezdce a nechce vystoupit. V té chvíli už jsou policisté nuceni zasáhnout a druhými dveřmi mladíka nekompromisně vytáhnou ven, kde mu pro jeho setrvalý odpor musí nasadit pouta. Do nemocnice s námi proto pojede přikurtovaný na lehátku a s policejním doprovodem.

Ani cesta na psychiatrické oddělení není zrovna v klidu. Policista v sanitce na mladíka musí asi třikrát doslova kleknout, aby jej na lehátku udržel. A mladík ke všemu ohrožuje i zdravotnici, když s výkřikem „Já vám dám žloutenku!“ začne v sanitce kolem sebe plivat a ohrožovat posádku nebezpečnou infekcí. Jako opatření dostane na ústa roušku.

Není to jediný podivuhodný případ, který ten den záchranka řeší. Asi za dvě hodiny, co mladík skončí na psychiatrickém oddělení, vyjíždějí záchranáři k muži, který po hádce s přítelkyní spolykal velké množství léku Ibuprofen. Jenže ten na zdravotníky nečeká a z domu uteče. Hrozí mu vážné poškození zdraví, a tak jej po městě hledá policie. Muž se ale po nějaké době objeví doma, kde ho do příjezdu záchranky opět pohlídají policisté. Má štěstí, je stále při vědomí, ale musí do nemocnice, protože léky už zřejmě stihl částečně strávit a hrozí mu vážné komplikace. Se záchranáři teď už spolupracuje.

Někdy jde i o život

Historky, které mezi záchranáři kolují jsou ale i drsnějšího ražení. Například ta, kdy posádku v jedné domácnosti začal jeden podnapilý obyvatel bytu ohrožovat nožem do té doby, než jej jeho spolubydlící hřmotné postavy srazil k zemi a do bytu nevtrhla přivolaná policie.

Výjimkou nejsou ani situace, kdy se peroucí skupina nepřizpůsobivých občanů svorně obrátila proti sanitce. „Jen jeden se nás zastal, další zdvihl cihlu, že nám jí prohodí oknem. Bohužel pro něho v okamžiku, kdy na místo dorazili strážníci a důrazně ho uzemnili,“ popsal jeden z řidičů svůj zážitek.