Řada lokalit je totiž kvůli hrozícím pádům suchých stromů nebezpečná. Správa proto představila strategii cest v národním parku. Starostové z regionu z ní ale nadšení nejsou a navrhují jiné řešení. Podle jejich názoru bude totiž zbytečně velká část národního parku dlouhodobě nepřístupná.

Podle ředitele správy národního parku Pavla Bendy není hledání dobrého řešení současné situace snadné. Správa je totiž odpovědná nejen za ochranu přírody, ale také za bezpečnost turistů na proznačených stezkách. „Kompromisní řešení, které nyní prezentujeme, je dočasné. Věříme, že zejména u cest, které budou dočasně odznačeny nebo uzavřeny, návštěvníci v blízké budoucnosti ocení přirozenější vzhled jejich bezprostředního okolí namísto pařezů a vykácených širokých pásů,“ uvedl Benda.

Správa parku proto rozdělila cesty do tří kategorií. První kategorií jsou cesty, na kterých bude průchodnost či průjezdnost zajištěna a zároveň zde nebude potřeba řešit střety s požadavky ochrany přírody. Druhou kategorií jsou cesty, na kterých bude průchodnost či průjezdnost také zajištěna, ovšem vzhledem k jejich vedení cennými lokalitami bude potřeba řešit případné dopady bezpečnostních zásahů na kvalitu přírodního prostředí. Tyto cesty tak budou průběžně udržovány s co nejvyšší možnou mírou využití alternativních metod, například ponecháváním vysokých pařezů, lámáním nebo vyvracením souší.

Pro turisty bude nejvýznamnější omezení znamenat třetí kategorie. „To jsou cesty, které zůstanou po nezbytně nutnou dobu uzavřené. Prořezány a otevřeny pro veřejnost budou, jakmile se převážná část souší spontánně rozpadne, a pomine tak nebezpečí pádu stromů, tedy i ohrožení návštěvníků,“ vysvětlil mluvčí správy parku Tomáš Salov. V této kategorii se například ocitly všechny značené cesty ve východním cípu klidové zóny, která se tak stane pro turisty nepřístupnou. V takto chráněném území je totiž možné chodit pouze po vyznačených cestách.

Plán strategie údržby cest v národním parku.Plán strategie údržby cest v národním parku.Zdroj: NPČŠ

Některé cesty byly odznačené, případně přeložené na bezpečnější místa. Odznačení se týká například cesty od Mezní Louky do Zadních Jetřichovic. Neznamená to ale, že na ni turisté nebudou moci vstoupit. Tato stezka totiž nevede nejpřísněji chráněným územím národního parku, a tak je zde možné chodit i po běžných lesních cestách. Návštěvníci by si ale přesto měli uvědomit, jaké riziko zde vinou rozpadajících se souší hrozí.

Obce se k této strategii staví negativně. Podle předsedy Sdružení pro rozvoj Šluknovska a starosty Jana Koláře je například odznačení stezek alibismus. „Nezabráníte lidem tam jít a zároveň jim nezajistíte bezpečí. Zároveň jim budou mapy říkat, že tam mohou jít, v samotném terénu bude jen zamazaná značka,“ nelíbí se Kolářovi přístup správy parku.

Podle něj je také nesmyslné tvrzení, že správa uzavře kvůli kůrovci jen pět až sedm procent délky všech tras na území parku. Ve skutečnosti podle Koláře uzavření některých stezek zasáhne daleko větší území. „Když půjdete od Kyjovské přehrady čtyři kilometry k zákazu, od kterého začíná správa počítat oněch pět procent, tak je to nesmysl. Ve skutečnosti třeba pětikilometrový špunt zneprůchodní i dvanáctikilometrový okruh,“ dodal Kolář.

Obce proto navrhují co nejrychleji prokácet okolí turistických tras tak, aby byly bezpečné. Argumentují tím, že dříve nebo později suché stromy stejně spadnou a nevzhledný pruh bez stromů podél tras tak jako tak vznikne. Pokácené stromy pak navrhují nechat na místě tak, aby mohly být živinami pro budoucí porost.