„Vzniknout by měla soustava vodních děl, která bude objemově srovnatelná s Orlíkem,“ nastínil náměstek ministra zemědělství Radek Lanč při návštěvě nechranické přehrady. „V květnu o tom jednala vláda. Byl to jeden z bodů v rámci toho, jak nakládat s vytěženými prostory,“ doplnil.

Těžba má v hnědouhelném lomu Nástup Tušimice na Chomutovsku skončit v letech 2030 až 2040. Následně bude prostor částečně zatopený vodou, čímž vznikne jezero Libouš. Propojení s vodním dílem Nechranice by zajistil zhruba tři kilometry dlouhý otevřený kanál, nebo podzemní zatrubněná štola.

Spojení Nechranic a Libouše by přineslo ještě větší protipovodňovou ochranu - a nejen to. „Získali bychom obrovskou společnou nádrž, která dokáže řešit sucho či povodeň na dolní Ohři s dopadem na Labe na českém i německém území,“ přiblížil generální ředitel Povodí Ohře Jan Svejkovský.

„Minimální zůstatkový průtok bychom dokázali zvýšit na 13,5 metrů krychlových za sekundu, v současné době je to 8 metrů krychlových. Znamenalo by to tedy zásadní navýšení průtoku, kdy by voda byla k dispozici například i pro čerpání do Sprévy,“ dodal Svejkovský.

V řece, která zásobuje obyvatelstvo Berlína, totiž ubývá vody, což Němce trápí.

Ochrana před padesátiletou vodou 

Povodí Ohře má už také propočteno, že vodní dílo by dokázalo lépe zkrotit povodňový průtok. „V současné době dokáže nechranická nádrž ztransformovat dvacetiletý průtok na takzvaně neškodný, který sice zaplavuje některá pole, louky a chatové oblasti nebo zahrádky, ale nezpůsobuje zásadní škody. Pokud to propojíme s Libouší, dokážeme ztransformovat padesátiletou vodu na neškodný průtok,“ popsal Svejkovský hlavní zisk projektu.

Kvůli možném propojení Nechranic a Libouše už byla zpracována jedna studie. Studie proveditelnosti má nasvítit hlavně ekonomická a technická hlediska. Pokud se ukáže, že záměr dává smysl a vláda mu dá zelenou, obří vodní dílo by na Chomutovsku mohlo vyrůst do roku 2050. „Studie, kterou už máme zpracovanou, hovoří o přibližně 21 letech od doby, kdy se začne projekt připravovat po vlastní napouštění,“ nastínil generální ředitel Povodí Ohře.

Hydrická rekultivace neboli zatopení lomu vodou vyžaduje dostatečné množství vody, a to jak s ohledem na ukončení těžby hnědého uhlí, tak s ohledem na projevy změny klimatu. Další vytěžené lomy určené k hydrické rekultivaci - ČSA a Vršany na pomezí Chomutovska a Mostecka - mají být zatopené přirozenou cestou díky menším povrchovým vodním tokům a podzemní vodě.

V případě budoucího jezera Libouš se prověřují další možnosti. Napojeno by mělo být přímo na řeku Ohři.

Jeden z největších projektů v ČR 

Pokud by se propojení Nechranic a Libouše podařilo uskutečnit, jednalo by se o jeden z největších vodohospodářských projektů v zemi. „Pokud by se nepodařilo, pravděpodobně bychom o něj přišli navždy, protože by se realizovala jiná infrastruktura,“ uzavřel Svejkovský.