Čtyři roky sloužila jako řidič nabíjecího přepravníku. Od letošního ledna se stala operátorem odpalovacího zařízení. „Jako řidič nabíjecího přepravníku jsem hodně pracovala na technice. Musela jsem zároveň být i trochu automechanik, abych věděla nejen, co kde zkontrolovat, ale případně i opravit,“ přibližuje Veronika svou práci.

Pracovat s technikou se naučila až v armádě

Než vstoupila do armády, byla technikou naprosto nepolíbená. „Neuměla jsem si zkontrolovat ani olej v osobním autě,“ směje se a dodává, že se všechno musela naučit od základů. K její práci patří i manipulace s raketami, z nichž každá váží přes 630 kilogramů. „Když hodně fouká vítr a s tou raketou to lomcuje, je to trošku náročnější. Ale jinak zvedám maximálně traverzu, která váží kolem deseti kilo,“ vysvětluje Veronika, že hlavní „práci“ odvede jeřáb, pomocí kterého se rakety nabíjejí na odpalovací zařízení.

Z vojenského cvičení Safeguard v prostoru Centrálního tankoviště ropy Mero u Nelahozevsi.
Česká armáda posiluje. Chce další vojáky, shání hlavně řidiče a IT specialisty

„Veronika slouží u protiletadlového komplexu 2K12 KUB, který armáda používá již více než 40 let,“ poodhalila zákulisí kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku. Tento zastaralý systém má být v letech 2025 až 2026 nahrazen moderním izraelským systémem SPYDER. „Jsem ráda, že jsem si na začátku své kariéry mohla vyzkoušet tyto historičtější kousky. Budu mít alespoň srovnání, až budeme přezbrojeni na nový systém,“ potvrzuje Veronika Vidlášová, že i služba u starší techniky jí něco dala.

Jak se cítí v ryze mužském kolektivu

Práce s těžkou technikou je ve většině případů doménou mužů. I proto byla Veronika donedávna jedinou ženou na jednotce. Nabízí se tedy otázka, jak ji její kolegové přijali mezi sebe? „Někteří mi chtějí pomáhat, chtějí být gentlemani. Poděkuji, ale neočekávám to od nich, protože si myslím, že v armádě k tomu prostor není. Zároveň jsem se ale už naučila jim to nevymlouvat,“ líčí strakonická vojákyně.

Přiznala ovšem, že se setkala i s názorem, že ženy v armádě nemají co dělat. „Podobné poznámky neřeším, každý má právo na svůj názor. Je ale pravda, že od prvního okamžiku, co jsem nastoupila do armády, jsem nikdy nepolevila. Snažím se být vždy připravená a odvádět práci, která se ode mě očekává. A myslím, že se mi to vyplatilo. Moji nadřízení i kolegové to umí ocenit,“ dodává Veronika.

Zbraně a vojenská technika se Veronice vždy líbily. „Do armády ji před pěti lety přivedla potřeba životní změny,“ pokračovala tisková mluvčí Jana Samcová.

Podle chystané novely zákona by měla vzniknout úplně nová kategorie branců, zákon je označuje jako „dobrovolně předurčené“. Ilustrační snímek
V české armádě vznikne další kategorie branců. Takzvaní předurčenci

Ačkoliv Veronika byla vždy armádní fanoušek a líbily se jí zbraně a vojenská technika, uniformu oblékla až ve svých 27 letech. „Předtím mě nikdy nenapadlo, že bych měla na to, být vojákem,“ doplňuje skromně mladá žena, jež několik let pracovala pro oblastní charitu ve Vimperku. Rodina i přátelé ji v jejím životním kroku podpořili. Našli se ovšem i tací, kteří nemají armádu moc rádi a její rozhodnutí neschvalovali.

Přesto nelituje. „Práce v armádě mě baví, protože není stereotypní. Člověk se zde stále učí něco nového, může postupovat dál ve své kariéře. Navíc jsem tady poznala spoustu skvělých lidí,“ říká četařka Veronika Vidlášová, která by chtěla výhledově vystudovat i vysokou školu.

Kdo je Veronika Vidlášová
Mezi Veroničiny koníčky patří pěší turistika.Mezi Veroničiny koníčky patří pěší turistika.Zdroj: Osobní archiv Veroniky VidlášovéVeronika Vidlášová, 32 let, vyrůstala ve Vimperku, kde také vystudovala gymnázium. Před vstupem do armády pracovala několik let jako administrativní pracovnice pro oblastní charitu ve Vimperku. V současnosti žije ve Strakonicích. Má ráda sport a pěší turistiku. Ráda jezdí na koncerty a festivaly. Jejím velkým koníčkem je hudba, zejména rock a heavy metal.