Uplynulo půlstoletí od smutné události. 21. srpna 1969 nemilosrdně zasáhli na Mírovém náměstí v Ústí proti vlastním spoluobčanům vojáci, milice i esenbáci. Státní moc rozehnala demonstraci proti okupaci sovětskými vojsky. StB si fotila teleobjektivy každého, kdo se na ní ukázal. Snímky potom sloužily k další perzekuci nebo získání konfidentů. Komunisté rozpustili divadla, vyhazovali lidi z práce, rušili svobodný tisk. Perzekuce zasáhla tisíce lidí.
„Nový režim, který nastoupil na jaře roku 1969, během krátké doby upevnil moc. Reprezentoval ho Gustáv Husák jako generální tajemník KSČ a v srpnu už potlačování demonstrací měly pevně v rukou československé orgány. Postupně mizela jedna svoboda za druhou. Cestování, svoboda slova a další. Lidé museli cítit beznaděj a zklamání, protože se nenaplnila jejich očekávání. Na druhou stranu, mnozí dokázali situace využít k budování kariéry a nastoupili na místa těch, kdo museli odejít po personálních čistkách,“ přiblížil atmosféru doby historik ústeckého muzea Tomáš Okurka.

Z dobového tisku bylo už v srpnu patrné, že se blíží něco nepříjemného. „Přetiskovali propagandu z pražského centra a ta byla důsledně prosovětská. Vyjadřovali se v duchu, že republika není Divoký západ a podobně,“ popsal šéf ústeckého archivu Petr Karlíček.
Stranické noviny včetně těch ústeckých nenechaly nikoho na pochybách, že „normalizační proces“ bude vůči odporu mimořádně tvrdý.
Trest za názor i rozdávání letáků
Trest dopadl i na toho, kdo z dnešního pohledu neudělal nic špatného, jen si lidově řečeno pustil pusu na špacír. „V Ústí nad Labem byli zadrženi (…), protože veřejně uráželi představitele KSČ a vyhrožovali poctivým členům strany,“ lze se například dočíst v Průboji z konce srpna roku 1969. Ve vazbě skončili i lidé kvůli distribuci protestních letáků.
Ještě v roce 1969 soudruzi na více než dvacet let pozastavili vydávání časopisu Dialog, který měl více než tříletou tradici. Spolu s ním padlo i krajské nakladatelství Dialog, jehož několikaletá úspěšná činnost skončila vysokým finančním přebytkem.
Perzekuce na severu Čech byly podstatně tvrdší než v jiných krajích. Například z Krajského národního výboru musela kvůli svým politickým postojům odejít více než třetina kvalifikovaných úředníků a odborníků. Smršť se přehnala vysokým a středním školstvím. Vedle změn ve vedení škol a propuštění řady pedagogů mnozí nesměli dokončit či obhájit své akademické práce.

Komunistická pěst dopadla tvrdě i na umělce, kteří působili v Ústí – Josef Dvořák, Ivan Dědeček, Uršula Kluková z populárního Kladivadla. Změny nastaly ve vedení divadel, galerií a dalších institucí. Pamětníkem je ústecký spisovatel a operní pěvec Ladislav Muška.
„Celý náklad mé nové knihy zničili. Zbyl mi jen jediný výtisk. Z divadla mě chtěli vyhodit, ale zachránil mě předseda odborů s tím, že politickou mstu nepodepíšou. Mé jméno ale nesmělo být na plakátech, zpíval jsem jen malé role,“ dodal umělec, který si v následujících letech přivydělával zpíváním na pohřbech a žil pod dohledem StB.