Vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách trvale osídlila kočka divoká. Potvrdily to mimořádně zdařilé záběry z fotopastí, které posoudili přírodovědci.

„Od loňského léta bylo v prostoru, který spravují Vojenské lesy a statky České republiky, vyfoceno pět různých jedinců kočky divoké, další pozorování hlásí samotní pracovníci lesů,“ uvedl Jiří Sochor z neziskové organizace Rys Ostrovid, která šelmy v újezdu monitoruje. „Vzhledem k tomuto počtu lze odhadovat, že by oblast mohlo obývat deset až dvacet jedinců,“ dodal. Šelma byla vyfocená na čtyřech místech.

Protože nedávno skončilo období říje, Sochor navíc doufá, že se v příštích týdnech podaří zachytit i mladé. „Rodí se od dubna do června. Snad se nám podaří vyfotit kočku divokou s koťaty. Byl by to raritní snímek,“ přeje si Sochor.

Organizace, kterou zastupuje, se zabývá vzdělávacími programy v oblasti ochrany přírody, osvětou a monitoringem volně žijících zvířat pro účely jejich ochrany. Původně s Vojenskými lesy navázala spolupráci, aby mohla pátrat po rysech. „Za rok monitorování jsme ale došli k závěru, že rys v újezdu není, i když tam v minulosti občas zaznamenán byl. Naopak jsme si nečekaně připsali kočku divokou,“ prozradil ochranář.

Přírodovědci nepochybují, že mají tu čest s kočkou divokou, nikoli se zdivočelou kočkou domácí, které je velmi podobná. 

„Je to potvrzeno. Šelmy z Doupova jsou ukázkové. Co se týče jejich znaků, mají na hodnotící škále plný počet bodů,“ zhodnotila bioložka Jana Pospíšková, která je absolventkou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a dlouhodobě se tímto druhem zabývá.

„Hlavní znaky, kterými se kočka divoká odlišuje od domácí, je například silný ocas, na němž jsou oddělené černé pruhy. Černý pruh má také podél páteře, na rozdíl od kočky domácí ale nepokračuje dál přes ocas,“ přiblížila bioložka. „Kočka domácí má mourování po celém těle, divoká má žluto-šedo-hnědou barvu,“ doplnila.

Podle jejího názoru je u nás kočka divoká nespravedlivě opomíjena navzdory tomu, že se vyskytuje jen vzácně. „Není tak fascinující jako medvěd, vlk nebo rys, navíc je podobná kočce domácí, takže je snadné si ji splést s toulavým mourkem,“ vysvětlila Pospíšková. „Například v Německu a Rakousku si ale kočky divoké považují a dokážou jejího vlajkového potenciálu velkoryse využívat,“ zdůraznila.

Kočka divoká byla kdysi běžným druhem naší přírody. Vymizela z ní před dvěma staletími, kdy ji lidé lovili jako škodnou. V posledních letech se vrátila na Šumavu a do Beskyd. Zprávy o pozorování, zatím však bez důkazů, přírodovědcům přišly i z Brd, Orlických hor nebo Podyjí. Do oblasti Doupovských hor, které se rozkládají na Karlovarsku a zasahují i na Kadaňsko, se šelma přesunula zřejmě z Německa. Spolu s rysem je jediným zástupcem kočkovitých šelem v Česku.