Z venku vypadá budova na okraji Přelouče jako dobře střežené vězení. Toto vzezření umocňuje vysoký plot s žiletkovým ostnatým drátem a všudypřítomný kamerový systém. Přísně střežený areál má své opodstatnění. Sídlí zde totiž forma SVOS, která se již čtvrt století stará o bezpečnost vojáků, králů, prezidentů, diplomatů a vysokých státních úředníků.

Dostat se do areálu, kde se vznikají pancéřové vozy, se nepoštěstí každému. Redakce Deníku byla jedním z mála šťastlivců, které se to povedlo. Bonusem bylo, že celým střeženým prostorem nás provedl sám zakladatel – Jaroslav Černý. Jeho příběh by klidně mohl aspirovat na scénář filmu – Jak jsem si splnil americký sen v Čechách. Firma, která v současné době zaměstnává 150 lidí a od roku 1993 vyslal do světa přes tři a půl tisíce pancéřových aut, totiž vznikla takřka na zelené louce. Tedy vlastně v bývalé traktorce.

Václav Sovadina vyrábí z překližky houpací prkna a balanční desky, jeho žena Ivana tvoří materiály pro práci s dětmi. Vše jako první "testuje" jejich sedm dětí.
Chtěli udělat hračku pro děti, dnes mají úspěšný rodinný podnik na houpací prkna

„Všechno, co děláme, vlastně vzniká z donucení,“ říká s obrněnci Vega a Perun za zády Jaroslav Černý a nastiňuje svůj příběh, který se začal psát, když na začátku devadesátých let minulého století zanikly jeho „domovské“ Vojenské opravárenské závody. „Tehdy jsem zde šéfoval vývoji a měl nabídku jít do Prahy. Nechtěl jsem se však zahrabat v papírech a toužil jsem zůstat u kovadliny. Tak jsme s kamarádem založili SVOS,“ dodává Jaroslav Černý a rozklíčovává značku: „Speciální vozidla, obchod, servis.“ Prvním vozidlem, které si na pancířích tuto značku vezlo, byla Tatra 613.

Od té doby se hodně změnilo. Přeloučská firma nyní dodává vozidla do 60 zemí světa.

Na míru

A ke každému zákazníkovi zde přistupují jako v zakázkovém krejčovství.

„Přirovnáváme se ke krejčímu, který dokáže ušít oblek jak na tlustého, tak i na hubeného,“ dodává zakladatel firmy a své „krejčovské“ umění dokazuje škálou palety aut, která přeloučskou firmou za ty roky prošla – jedná se o toyoty, mercedesy, BMW, audiny i škodovky. A v dílnách firmy by jistě zaplesalo srdce každého, kdo má rád techniku a někdy se mu do ruky dostaly stavebnice. Každé auto před přestavbou, která obnáší nejen pancéřování a výměnu skel, ale i kol a pérování, musí být rozebráno prakticky do posledního šroubku. Mnohdy se při této činnosti objeví i vady z výroby.

Vězeňská fotografie Josefa Brykse z jeho věznění na Borech
Pilot Josef Bryks byl notorický útěkář. Nacistům unikl i díky bečce na močůvku

A výsledek? Ten je impozantní. Na autech totiž ve většině případů není poznat, že odolají nejenom střelám, ale i výbušným systémům. „To je pro nás jedna z nejlepších reklam, když vedle vás projede auto a vy si ani nevšimnete, že je opancéřované,“ říká u superbu, který opravdu nepřipomíná žádnými markanty, že je chráněn proti smrtícím útokům, Jakub Fojtík, který má ve firmě na starosti vojenské zakázky. Ty reprezentují i dva vozy, které dokazují úsloví o zlatých českých ručičkách – Vega a Perun, které od základu vznikly právě v přeloučské fabrice a zájem o ně mají armády několika zemí světa.

Proč se otevírají dveře státníkům

Při sledování záběrů z různých státních návštěv, si lidé jistě všimnou toho, že dveře „papalášům“ otevírají bodyguardi. Není to však z důvodu toho, že by osazenstvo auta bylo líné, ale otevřít pancéřové dveře je opravdu velmi namáhavé: „Jen si to zkuste,“ nabádá nás u superbu Jakub Fojtík. Bereme za kliku a s vidinou, že to přeci nemůže být tak těžké, otevíráme. A… jde to opravdu velmi těžce a člověk na otevření pancéřových dveří musí přeci jenom vynaložit větší sílu.

Schindlerova továrna prohlášena kulturní památkou
Válečný zločinec nebo hrdina? Schindlerův památník v Brněnci znovu budí vášně

Nezaplatitelnou reklamou, jsou pak pro přeloučskou firmu zpětné vazby od zákazníků, kterým jejich výrobek zachránil život. „Těch útoků je ročně spoustu. A jsem rád, že všechny útoky na naše auta a jejich osazenstva skočila „jen“ pochroumanými plechy a skly,“ říká s hrdostí Jaroslav Černý a vede nás do sklářské dílny, kterou SVOS otevřel v roce 1998 a vznikají zde unikátní neprůstřelná skla, která mají mnohdy šířku až 15 centimetrů.

Ta připomínají sendvič a lepí je ze speciálních tvrzených skel pomocí fólií a tvarují je v peci v ručně dělaných formách. Nachází se zde také jeden relikt z minulosti. Zdeformované sklo, které nese známky útoku. Pochází z automobilu českého velvyslance v Iráku, do kterého teroristé v roce 2004 vyprázdnili několik zásobníků z kalašnikova.