"Jsou to skutečně smrtelně jedovaté houby, po kterých můžete několik dní ve velkých bolestech umírat. Obsahují téměř totožné jedy. Aby zabily dospělého muže, na to stačí 50 gramů, tedy jedna malá houba, kterou jsme tady vystavovali. U muchomůrky zelené existuje čtyřicetiprocentní šance, že po její konzumaci přežijete," říká Petr Kuráň, předseda trutnovského mykologického kroužku.

Ouško žlutohnědavé je skutečnou raritou. V Česku byla tato nejedlá houba oficiálně nalezena na jediném místě, a to na Trutnovsku. "Kde přesně to bylo, to ale nemohu prozradit i kvůli její ochraně," omlouvá se Kuráň a dodává: "Ještě nemá svůj český název, ouško žlutohnědavé je pouze doslovný překlad latinského názvu. Odborníci ho zkoumali přes dva měsíce, aby potvrdili, že se jedná o tuto houbu. Prošla genetickou analýzou, detailním mikroskopickým zkoumáním i chemickými reakcemi."

Houbařská sezona je v plném proudu. Někteří lidé přeceňují mykologické znalosti.
Do nemocnice po smaženici z muchomůrky. Houbaři jsou někdy jako kamikadze

Čeští houbaři podle něj dost riskují při konzumaci hub. Často zaměňují jedlé houby za nejedlé či dokonce jedovaté. "Občas mě šokuje, co jsou lidi schopni lidi snít. Přitom jde opravdu o život. U nás je to dost neuvěřitelné," kroutí hlavou Petr Kuráň.

"U otrav nevím, do jaké míry jde o neznalost či blbost. Lidé se nás často ptají, jaké houby se dají zaměnit. Po našich zkušenostech jim odpovídáme, že se dá zaměnit všechno se vším. Češi jsou v téhle bizarnosti třída, všichni se považují za mykology. Blbost každopádně je ochutnávat syrové houby," varuje mykolog a přidává historku: "Jedna paní si dávala syrovou václavku, která by se měla vařit půl až tři čtvrtě hodiny. Otrávila se, v nemocnici jí pumpovali žaludek. Přitom věděla, jak zákeřná je syrová václavka. A paní si přitom ještě lebedila, jak jí chutnala a že jich spořádala hodně."

Velmi nebezpečné jsou také lysohlávky. "Způsobují halucinogenní stavy, které můžou být velice nebezpečné. Lidé potom skáčou z okna, v kombinaci s alkoholem mají záchvaty děsu. Nevědí, co v tu chvíli dělají, co je nahoře, co dole, ztrácí prostorovou orientaci. Lysohlávky jsou kvůli tomu smrtelně nebezpečné," upozorňuje Petr Kuráň.

Úlovky členů trutnovského mykologického kroužku.
Mykolog Petr Kuráň: Sbírání hub do igelitky, to je příšerné

Naproti tomu se dají z hub připravit v kuchyni opravdové lahůdky. Předseda trutnovských mykologů mezi ně řadí například lišky na smetaně. "Skvělé jsou škvarky z holubinky namodralé a holubinky mandlové. Výborný je houbový guláš z modrajících hřibů. Lidé hodně dávají do guláše i muchomůrku růžovku a václavky," doporučuje.

Na výstavě v Trutnově se objevili také mykologové z Hradce Králové, Kostelce nad Orlicí, Poděbrad a dokonce i jeden odborník z mykologické poradny z Německa. Čeští houbaři se tak mohli dozvědět, že západní sousedé přistupují k této zálibě jinak.

"V Německu lidé tak často houby nesbírají. Prodej hub tam téměř není povolen. Sbírání hub je regulované, ve dvou vyhláškách existují specifická pravidla povolující maximálně 1-2 kilogramy hub na osobu. V Belgii a Nizozemí je sbírání hub zákonem dokonce zcela zakázáno, v Itálii se pro změnu platí za vstup do lesa. Slovanské národy seberou, co najdou, západní a jižní národy mají k houbaření odlišný přístup," přibližuje Petr Kuráň mezinárodní mykologické poznatky.

Petr Kuráň, předseda trutnovského mykologického kroužku.
FOTO: Houbaři na lovu. Pod Krkonošemi můžou najít i vzácnou lopatičku kyjovitou