Studnu z dubového dřeva zajistili archeologové loni při záchranném výzkumu pod dvěma úseky budoucí dálnice D35. V minulých dnech zahájili restaurátoři Univerzity Pardubice práce na její záchraně.

Ačkoli pardubičtí restaurátoři nyní pracují s fragmenty, studna se zachovala v kompletním stavu. Archeologové ji rozebrali na části, které v lednu předali Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Restaurátoři musí s částmi studny pracovat pouze v klimaticky stabilním prostředí, protože hrozí jejich vyschnutí.

„Tato studna je vůbec nejstarším dílem, kterým jsme se u nás kdy zabývali,“ řekl proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Karol Bayer. Aby restaurátoři stabilizovali a zpevnili fragmenty studny, napouštějí je nyní roztokem cukru a vody.

600 kilogramů cukru

Na konzervaci prastaré studny budou pardubičtí restaurátoři potřebovat asi 600 kilogramů cukru. Do roztoku přidají i biocidní přípravek proti napadení dřeva mikroorganismy.

„Roztok sacharózy se používá pro zachování dřevěných staveb často. Koncentrace cukru se postupně zvyšuje, až cukr nahradí v buňkách dřeva molekuly vody a dřevěný prvek po vyschnutí zpevní. Náš postup od začátku konzultujeme také s experty z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze,“ popsal Bayer.

Minimálně rok

Proces konzervace potrvá minimálně rok. Po vyjmutí fragmentů studny z konzervačního roztoku budou muset restaurátoři monitorovat sušení, aby zabránili deformaci dřevěných prvků. Podle Bayera je pravděpodobné, že restaurovanou studnu vystaví Východočeské muzeum v Pardubicích. Další variantou je, že by ji muzeum uložilo do depozitáře.

Vyzvednutí studny z prostoru vykopávek bylo technicky i logisticky náročné. „Taková akce sev  České republice uskutečnila vůbec poprvé. Po vyzvednutí následovala pečlivá preparace jednotlivých vrstev a rozebírání dřevěné konstrukce,“ uvedl vedoucí výzkumu Radko Sedláček z Archeologického centra Olomouc. Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky. Do nich byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny byly 80 krát 80 centimetrů a výška 140 centimetrů.

V kompletním stavu se dubová studna zachovala zejména díky tomu, že byla celá tisíciletí pod vodou.

Pomoc ze Saska

Jak je studna stará, napověděly odborníkům letokruhy. Českým expertům museli pomoci kolegové ze Saska. „Letokruhovou křivku jsme porovnávali se standardní chronologií, jež se vytváří pro každé území a pro každou dřevinu zvlášť a vzniká postupným překrýváním a napojováním šířek letokruhů. Žádná naše standardní chronologie ale nesahá tak daleko. Naštěstí jsme to mohli porovnat s chronologií, jakou mají kolegové ze Saska,“ vysvětlil Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Po porovnání vědci zjistili, že dřevo na stavbu studny bylo pokáceno už před více než sedmi tisíci lety.