„Kromě jiného teď řešíme zajištění mediálního servisu pro novináře. Ti se sem už nebudou ani do zóny pouštět, protože to tu je dost nebezpečné. Co chvíli spadne nějaký ohořelý strom a nebylo by dobré, aby se tu kdokoliv toulal,“ popisuje.

Jste v Hřensku už od pondělí. Jaký to byl pocit, vidět plameny naživo?
Když jsem viděl červeně žhnoucí kopce a jak to všude hoří, tak mi to přišlo až neskutečné. Znám velké požáry evropských jižních zemí, ale že k tomu může dojít i u nás, jsem si nedokázal představit.

To byla noc. Jak to vypadalo druhý den, kdy denní světlo odhalilo dopady požáru naplno?
I když se fotografie snaží přinést výmluvné svědectví, realita je mnohem silnější. Projížděli jsme kilometry a kilometry apokalyptickou krajinou – všude jen ohořelé stromy a obrovská spáleniště.

Jezdíte s fotoaparátem úplně do přední linie, kde je kontakt s požárem nejbližší?
Jasně, tam musíme být. Asi nejhorší to bylo v úterý v obci Mezná, odkud se museli hasiči stáhnout, protože tam šlo už opravdu o život. Udělal se pak ale dronový průzkum, který odhalil možnosti, že by hasiči mohli obec zachránit. Rychle tam najeli, a i když několik domů už bylo v plamenech a museli hasit asi pět objektů naráz, zachránili spoustu domů okolo.

Co je pro požár takového rozsahu nejvíce charakteristické – hukot plamenů, kouř nebo silný žár?
Asi nejhorší je kouř a pro hasiče v předních liniích to je množství zvířeného prachu, který se hořením do vzduchu dostává. Je to hodně fyzicky náročné – přestože mají respirátory, tak se v takových podmínkách těžce dýchá. Nehledě na náročný kopcovitý terén, kam se musí táhnout hadice. Je to fyzicky náročná a vyčerpávající práce. I když les třeba nehoří pětimetrovými plameny, je tam všude šílené vedro, což práci v ochranném obleku jen ztěžuje.

Jak vypadá pracovní den dokumentaristy?
Ráno se operativně domlouváme, kde se co bude dít. Předem to netušíme a necháme se překvapit. Vyrazíme, fotíme, natáčíme, pak fotografie a videa zpracujeme a poskytujeme je médiím i veliteli zásahu, aby viděl, kde se co děje a jak to kde vypadá. A jelikož se něco děje stále, prospané hodiny za poslední čtyři dny bych spočítal na prstech rukou. Z pondělí na úterý jsme vůbec nespali a v podstatě poprvé jsem šel spát někdy ve středu nad ránem na čtyři hodinky. To samé ze středy na čtvrtek, kdy jsem šel spát ve dvě po půlnoci a vstával jsem v šest ráno.

Práci hasičů dokumentujete již 15 let. Je tento aktuální požár srovnatelný s nějakou jinou událostí, kterou jste zažil?
Takhle rozsáhlý požár u nás nemá obdoby. Poslední roky o tragédie, které vyžadují intenzivní pomoc stovek hasičů, nemáme nouzi. Loňské tornádo na jižní Moravě byla ale podle mě ještě násobně větší katastrofa, protože bezprostředně zasáhla stovky lidí.