Přes dvacet let se živí tím, že vymýšlí scénické efekty pro film a divadlo. Kromě toho připravuje i velké ohňostrůjné show se skupinou Theatrum Pyroboli. Právě její ohňostroj v pátek zahájil festival Ignis Brunensis.


Pamatujete si, kdy jste viděl svůj první ohňostroj v životě?
Když jsem byl malý, tak ohňostrojů mnoho nebývalo. Ale myslím, že každé dítě v sobě má kousek pyromana. Už v dětství jsem si velmi rád hrál se sirkami, dělal různé ohníčky a sledoval, co jak bouchne. Ke speciálním efektům a následně k ohňostrojům jsem se dostal až na vysoké škole.

Jak?
Studoval jsem Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Těsně před koncem studia mě oslovil Zdeněk Kluka z brněnské rockové skupiny Progress Organization. Připravovali v roce 1978 rockovou operu, která se jmenovala Dialog s vesmírem. Potřebovali pomoct se scénickými efekty. Tak oslovili mne, když jsem prý ten chemik. V tu chvíli mne to začalo bavit. Tak mi vstoupil do života i Peter Scherhaufer, tehdejší ředitel Divadla na provázku, který operu klukům režíroval. A vzal si mě pak k sobě na Provázek.

Byl to pro vás zlomový bod?
Jistě, Peter Scherhaufer mi převrátil život naruby. Kvůli němu jsem opustil povolání chemika a začal se věnovat divadelním efektům. On byl skvělý režisér. Sám byl nesmírně inteligentní, činorodý a dokázal nadchnout pro věc všechny kolem sebe. Byl ohromně sečtělý. To, co přečetl on, bychom my ostatní v divadle nepřečetli ani dohromady.

V té době jste dělal divadelní efekty. Kdy jste sestrojil svůj první ohňostroj?
V roce 1987 se v Brně konal festival Divadlo v pohybu. Peter mi říkal: Už se musíš představit jako samostatný umělec. Udělej ohňostroj. Tak jsem ho udělal a měl úspěch. Velkou inspirací mi tehdy byla kniha Ohňostroj. Napsal ji barokní ohňostrůjce, balista a scénograf Josef Furtenbach.

Kde mají vlastně ohňostroje své historické kořeny?
V Číně, kde přibližně před tisíci lety vynalezli černý střelný prach. Dalších asi dvě stě tři sta let trvalo, než tam přišli na to, že střelný prach se nemusí dávat jen do kanonových kulí, ale dělá i světelné efekty na nebi. Začali do prachu přidávat prvky barvící plamen a první ohňostroje byly na světě.

Jak se dostaly do Evropy?
Kolébkou jsou přímořské státy, které se podílely na zámořských objevech. Portugalsko či Španělsko. Ty dovezly ohňostroje do Evropy právě z Číny. Jižanské ohňostroje jsou ale trochu jiné než naše středoevropské. Ve Španělsku, Itálii či Francii jsou dodnes ohňostroje součástí církevních slavností. Lidé na jihu navíc milují rány. Takže se tam dělají ohňostrůjná představení bez hudby. Jsou založená na rytmu ran a kouřových či světelných efektech.

Jaké jsou tedy středoevropské ohňostroje?
V sedmnáctém století se ve střední Evropě začaly pořádat ohňostroje v různých zámcích, parcích a zahradách. Většinou při nějakých šlechtických slavnostech. A toto pojetí bylo více muzikální a dekorativní. Takovým praotcem multimediální show byl německý skladatel Georg Friedrich Händel, který v osmnáctém století složil hudbu k ohňostroji – Firework Musik. Premiéru měl jeho ohňostroj v Londýně. Ale nedopadlo to moc dobře.

Kvůli čemu?
Byl to velký projekt, ale chytlo jim lešení. Rachejtle začaly střílet do lidí. Někteří byli i zranění a museli do nemocnice. Ale jeho ohňostrojová skladba je dnes klasikou. A takové pojetí dekorativního ohňostroje zasazeného do exteriérů zahrad nebo nějaké historické dominanty je mi blízké. Chci dát každému ohňostroji nějaký abstraktní nebo impresionistický příběh. Píši si k nim vlastní scénáře, které chci podtrhnout vhodnou hudbou.

Jak takové ohňostrůjné představení vzniká?
Každý to dělá jinak. Já vycházím vždy z toho, kde se má ohňostroj konat a u jaké příležitosti. Jiný bude ohňostroj chystaný pro svatbu, jiný pro historické výročí. Od toho se odvíjí téma ohňostroje. Nikdy to není tak, že si ohňostrůjce vymyslí nějakou vizi ohňostroje, a potom hledá, kde ji uplatní. Na dané téma pak už komponuji skladbu světelných efektů. K tomu už potřebuji technické znalosti o jednotlivých typech světlic a rachejtlí. Společně s obrazovými efekty se pak hledá i vhodná hudba. Je důležité, aby vše barevně ladilo a gradovalo.

Kolik se na průměrný ohňostroj spotřebuje materiálu?
To nikdo nepočítá. Ani to dost dobře nejde. Každý ohňostroj je samozřejmě limitovaný rozpočtem. Je rozdíl, když děláte ohňostroj za padesát tisíc , nebo za půl milionu. Materiál se počítá pouze tak, aby se daly odpálit všechny komponenty. Do poslední světlice jej ale spočítaný nemáme.

Ohňostroje připravujete i jako člen skupiny Theatrum Pyroboli. Jak velké je toto uskupení?
Základ tvoří čtyři lidé. Na každý projekt je ovšem potřeba různé množství spolupracovníků. Máme proto stálý okruh lidí, které podle potřeby oslovujeme. Ale abychom se všichni uživili, máme i spoustu dalších pracovních činností. Já připravuji speciální efekty i pro divadla, film a televizi. Jiní kolegové jsou zase obchodníci.

Vyrovná se přehlídka Ignis Brunensis jiným světovým ohňostrůjným festivalům?
Rozhodně. V Brně se každoročně představují nejlepší ohňostrůjné soubory. Mezi nejvyhlášenější akce patří dlouhodobě kanadské přehlídky v Montrealu nebo Québecu. Jeden z nejstarších festivalů se koná ve francouzském Cannes. Ale i brněnská přehlídka patří k tomu nejlepšímu, co na světě je. Ví se o ní. A zahraniční skupiny mají velký zájem v Brně účinkovat.

O Velikonocích jste dělali ohňostroj před bazilikou na Starém Brně. Je těžké připravit představení pro tak malý prostor?
Čím je zadání komplikovanější, tím více mne práce baví. Ohňostroj před bazilikou byl přesně takový, jaké rád dělám. Šlo o něžný dekorativní ohňostroj. Pracovali jsme s malým parčíkem před bazilikou, kde jsme si postavili svoji scénu. Myslím, že výsledek byl velmi dobrý. K ohňostroji hrálo Händelovo Hallelujah, které je nádherné.

Dá se ohňostroj udělat prakticky na jakémkoliv místě?
Spousta lidí má představu, že po obloze běhají barevné ohníčky, které lze odpálit odkudkoliv. Není to pravda. Nemůžete dělat ohňostroj v místě s hustou zástavbou. Po rachejtlích zůstávají papírové korpusy. Ty musí mít kam bezpečně dopadnout. Ohňostroj nelze dělat ani v blízkosti lesa nebo nějakých seníků a polí. Aby nevznikl požár. Každý ohňostroj musí mít své místo.

Kdy jste připravoval technicky nejnáročnější ohňostroj?
Těžko říct. Připravili jsme jich už velmi mnoho. Zajímavý ohňostroj jsme chystali například k dvoustému výročí bitvy u Slavkova. Byla to taková polní mše. Měli jsme na takových trianglech zavěšené menší kostelní zvony, na které hráli bubeníci ze skupiny Dama Dama.

Co si myslíte o názorech některých ekologů, kteří proti ohňostrojům protestují, protože podle nich zatěžují životní prostředí?
Jejich stanoviska jsou podle mne často přehnaná. Ohňostroj je několikaminutová záležitost a koncentrace spálených látek a dýmu je mizivá. Dělají se ohňostroje i ve Švýcarsku na čistých jezerech a neškodí jim to. Po ohňostrojích zůstává nějaké procento spálených zplodin a chemických látek. Jejich množství je ale naprosto mizivé v porovnání s tím, kolik škodlivin do ovzduší vypustí doprava či průmyslová výroba. Navíc každá věc v životě má i svou odvrácenou stránku. A pokud chce být někdo negativní, to špatné si vždy najde.

Vaše ohňostrůjné umění prý obdivuje i sochař Olbram Zoubek, který se stal vaším přítelem. Jak jste se seznámili?
Samozřejmě přes ohňostroje. Olbram je má velmi rád. Po jednom mém představení za mnou přišel. Svou poklonu mi pak poslal i písemně. Napsal mi: Nikdy jsem si nedovedl představit, že někdo může povýšit ohňostroje na umění. Vám se to podařilo. Tohle je pro mne jedno z největších ocenění, jakých jsem v životě dosáhl. Takto jsme se seznámili a já mu na oplátku nabídl, že mu budu dodávat ohňostroje.

Olbram Zoubek také odpaluje ohňostroje?
Pouze při soukromých oslavách. Vždy na Silvestra je vybaven mými ohňostroji. Dnes jsme opravdu dobří přátelé.

Ohňostrůjnému představení předcházejí týdny či měsíce příprav. A pak je vše za pár minut pryč. Jaký míváte pocit po skončení ohňostroje?
Každý ohňostroj je svým způsobem premiérou i derniérou zároveň. I na stejném místě nikdy neuděláte znova ten samý. Když se vše podaří, vyjde počasí a vidím, že lidé jsou spokojení, je to okamžik radosti. Někdy ale veškeré přípravy přijdou vniveč. Například prší, lidé jsou promoklí a není pořádně vidět. Nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne. I tohle k mé práci patří.

KLÁRA ŽIDKOVÁ

Brněnský ohňostrůjce Ivan Martinek ze společnosti Theatrum Pyroboli přes dvacet let připravuje scénické efekty pro film a divadlo.