Smutný pohled se naskýtá myslivcům při pravidelných obchůzkách honiteb. V lesích „úřadují“ divocí psi a také psi neukázněných majitelů, kteří je nechávají volně pobíhat po lese.

Výsledkem jsou desítky kusů uhnané či roztrhané zvěře. Hynou srnci, zajíci, ptáci a další zvěř. Následky jsou výraznější zvláště na jaře, kdy samice vyvádějí mladé.

Mějte psy na vodítku

„Pejskaři, prosíme, mějte své miláčky na vodítku! O víkendu roztrhali psi čtyři kolouchy přímo v přezimovací obůrce. Děkujeme všem nezodpovědným majitelům psích mazlíčků. V neděli zahnali dva psi srnce do říčky, kde ho zamordovali. Po intenzivním přemlouvání veřejnosti o nutnosti venčení psů na vodítku, nezbývá než plně začít využívat výkon myslivecké stráže,“ zní na sociálních sítích prosby myslivců o zodpovědné chování majitelů psů.

Zastání se ale nedočkají, spíše naopak. „Tohle pes udělá možná jednou za rok a ne každý je takový. Myslivec to děla každý rok minimálně dvacetkrát, nevím co je horší,“ reagoval například Daniel Novosad. „V lese je toho dost, já bych to tak neprožíval. Stejně odpytlačíte tuny ročně,“ vyjádřil se Jakub Vašek.

Myslivci nejsou vrazi

Myslivec František Šiška s tím nesouhlasí. „Lovíme srnce, kteří nemají v lese co dělat, jsou slabí, nemocní, nebo jsou na tom špatně geneticky. Skládáme zkoušky, myslivce děláme desítky let, ze zkušenosti poznáme špatné kusy. Pro lidi jsme ale vrazi, kteří zabíjejí zvířata,“ krčí rameny hospodář honitby v Prusinovicích na Kroměřížsku.

V lese loví přirození dravci, kteří jsou chránění. Když se k tomu přidají toulaví psi, zdivočelé kočky, které jsou horší než liška a k tomu psi nezodpovědných majitelů, ubývá zvěře rychlým tempem.

Myslivecký hospodář: "Viděl jsem psy, jak žrali srnce za živa. Vykousávali mu z kýty maso, bečel jako děcko."

Pandemie a uzavření společenského života přilákala do lesů více lidí, kteří si podle myslivců pořizují psy více, než v minulosti. „Nejhorší jsou bezohlední lidi, co pustí psa na volno. Tvrdí, že on by to nikdy neudělal, ale my kolikrát vidíme, jak žene srnčí. Snažíme se přijít a slušně je požádat, ať si je uvážou, že teď se rodí mláďata a les potřebuje klid. Ale oni nám většinou oponují,“ posteskl si Šiška.

Podle předsedy Okresního mysliveckého spolku Vsetín se podobná věc v sousedním Rakousku nestane. „Tam si nikdo nedovolí přijet z města a vypustit psa. U nich jsou to soukromé pozemky, na které lidi nevstoupí. Neničí výsledky práce tamních myslivců. U nás nemůžete nikoho vykázat, ani když dělá něco špatného,“ řekl Deníku Michal Zubíček.

Zlikvidují desítky kusů

V Česku také honitby někomu patří. Majitelé pozemky pronajímají myslivcům a ti za to platí nájem, ale také se o zvěř starají. Krmení na průměrnou honitbu stojí sto tisíc korun ročně. „A teď tam někdo pustí psy, kteří jsou schopní zlikvidovat roční přírůstek za pár dnů. V některé honitbě jsou to ročně i desítky kusů,“ upozorňuje předseda myslivců.

Srnčí není uzpůsobené pro běh na dlouhé tratě. Pes ho nemusí strhnout, stačí, když ho prožene dvě stě metrů. Srnec dostane zápal plic a uhyne. To dokáže i malý ratlík. Pokud se mu už jednou podaří uhnat zvěř, zalíbí se mu to a těžko se to odnaučí.

Cvičení je nutné

Odvolat psa, pokud není řádně cvičený, je problém. „Zvlášť lovecká plemena, která to mají v hlavě, to zvládají hůř. Když se psovi nevěnujete, nepřivoláte ho. Ještě ze začátku, pokud se nerozběhne za svým cílem a dokážete odvézt jeho pozornost, máte šanci. Pokud ale srna přeběhne před čumákem a nemáte psa aspoň na stopovacím dlouhém vodítku, je to problém,“ míní výcvikář z Kynologického klubu Ratiboř Pavel Riedl.

Škoda až 15 tisíc

Majitelé psů se při přistižení myslivcem při činu vystavují nebezpečí stíhání za přestupek na úseku myslivosti. A samozřejmě náhradě škody. Ta nevychází z hodnoty zvěřiny, ale z chovné hodnoty. U jednoho kusu srnčího to může být i patnácti tisíc.

„Vzpomínám, že jedna roztrhaná srna přišla paní na osm tisíc a to už je poměrně dávný případ. Samozřejmě plus pokuta od městského úřadu. Navíc se vystavujete nebezpečí, že myslivecká stráž může psa zastřelit,“ uzavírá předseda spolku Michal Zubíček.