Spolu s ní podobný šok zažívají i sousedé ve stejném bloku panelového domu. Při dotazu na nedoplatky jsou slyšet částky čtyři: 20, 55, 60 a znovu 60 tisíc. Všichni se shodují na tom, že zaplatit musí. Mnozí z nich však nevědí jak. K nájemníkům se přidává i město, které na těchto zálohách u svých organizací muselo doplatit zhruba jeden milion.

„Nikdy jsem ani 70 tisíc korun pohromadě neměla. A teď je musím zaplatit. Jsou to pro mě obrovské peníze. Vůbec nevím, jak to zaplatím. Rozhodně na to nemám. Nevím, co bude, byl to pro mne obrovský šok. Nespím. Pořád si říkám, že to není přeci možné. To samé si myslí i můj syn. Denně umyji jeden kastrůlek, jeden talíř a maximálně dva hrnečky. Vanu si nenapouštím. V bytě bydlím sama a spotřebuji pořád stejně vody jako minulé roky. Pokud jsem někdy měla nedoplatky, tak jen minimální,“ popisuje Růžena Kasíková.

Jak sama říká, špatně chodí a na úřad či na jednání ohledně tohoto problému si sama není schopná zajít a musí se spolehnout na syna.

Její sousedka Jana Průchová má zaplatit 40 428 korun. „Měsíčně platím i s elektřinou 15 tisíc. Vloni jsem měla nedoplatek 10 tisíc a předtím rok byly naopak menší přeplatky. Teď musím doplatit přes 40 tisíc. Žiju zde spolu s maminkou. Jsme na to dvě, jinak bych to finančně asi nedala. Vloni mi doporučili, abych si zvedla zálohy aspoň o tisíc korun. Říkala jsem si, to je málo, a zvedla je o 1 500. Letos jsem je opět radši navýšila,“ říká Průchová s tím, že vyúčtování se prostě zaplatit musí.

Lidé v tomto panelovém bloku o sobě vědí, a tak paní Průchová říká, že syn se snachou musí ve 3+1 zaplatit 55, soused 55 a dvě další ze sousedek 60 tisíc.

„Zaplatit se to musí. Někdo to sežene, jiný ne. Osamocení senioři to budou platit nevím z čeho,“ dodává Průchová.

Nejistá budoucnost 

Její soused František Pešek si také navýšil zálohy, a to o 1 500 korun. Doplácí také a říká, že nejvíce na celé věci ho znepokojuje fakt, že neví, jak to bude dál. „Chybí nějaké záruky, jistoty a to myslím především od státu. Co bude v budoucnu, nikdo neví. Podle mého názoru zbývají lidem tři věci. Zaplatit nebo mrznout anebo se odstěhovat,“ říká Pešek, který si ve svém bytě, podle svých slov, občas zapne topení, pouze když večer sleduje televizi. „Zažil jsem za svůj život hodně a hodně také vydržím. Nejsem náročný ani rozmazlený, ale ta nejistota je asi nejhorší,“ dodal.

Starosta Lubů Vladimír Vorm říká, že nyní řeší stav nejen nájemníků, ale i městských organizací. Do toho musí, podle svých slov, čelit osobním výhrůžkám nejen on, ale i jeho rodina.

„Ano, až tak daleko situace bohužel zašla. Osobní výhrůžky míří nejen na mě, ale i na mé blízké. Dnes už nikdo nevnímá to, co se dělo vloni na trzích s elektřinou, plynem a dalšími komoditami. Vláda slibovala, že pomůže. Zejména prý tehdy, až bude cena za gigajoule tisíc korun a vyšší. Dodnes se nic nestalo, byly to jen sliby. Pro nás bylo prioritní zajistit lidem dodávky tepla a teplé vody tak, aby v bytech nemrzli. I město muselo řešit ceny tepla, které vloni vystřelily strmě vzhůru. Navyšovali jsme zálohy a nakonec jsme navíc zaplatili zhruba milion korun. Jde o příspěvkové organizace města, jako je základní a mateřská škola, dům dětí a mládeže, školní družina, městské kulturní středisko a dobrovolní hasiči. Zálohy se zvedly dvakrát až třikrát,“ říká starosta.

Situace se mírně zlepšila 

Letošní rok nevypadá prozatím tak drasticky jako ten loňský. „Dodavatel tepla nám dal 1. ledna předběžnou cenu a platební kalendář pro tento rok. I ten se může měnit. Od 1. dubna cena poklesla a máme příslib dalšího poklesu v červenci,“ dodal starosta, který občanům slíbil jednání se zástupci dodavatele. To se uskuteční příští středu.