Poklidné ráno, mlha se pomalu zvedá a sluneční paprsky se odráží od zamrzlé hladiny liberecké přehrady. Teploty se v sobotu 20. února pohybují lehce nad nulou a pohodové atmosféry se rozhodl využít jeden z místních.

Jiří Bartoloměj Sturz z Liberce by s otužováním pravděpodobně nikdy nezačal, ale osud tomu chtěl jinak. V lednu před dvaceti lety spadl do potoka v Českosaském Švýcarsku, když se chtěl po kamenech dostat ke zřícenině Dolského mlýna. „S přáteli jsme co nejrychleji rozdělali oheň, abychom usušili moje oblečení. Já jsem mezitím pobíhal kolem mlýna v kytičkovaných trenýrkách, které jsem si narychlo aspoň vyždímal,“ popisuje během svlékání začátky svého koníčku otužilec.

Od začátku vnímá otužování jako společenskou událost, a tak začal pořádat zimní koupačky s přáteli, aby mohli spolu to nadšení a vyplavované endorfiny sdílet. V roce 2002 zorganizoval dopolední štědrodenní koupání v Jizeře v Mladé Boleslavi. První rok byl jediný odvážlivec, poté se přidali i další. „Později jsem přesídlil do Liberce, kde se centrem otužileckých aktivit stala přehrada, horské potoky a později i Lesní koupaliště,“ upřesňuje Sturz, který po krátkém protažení míří k vysekané díře v ledu a začíná s prvním ponorem.

Na Lesním koupališti také probíhá od roku 2017 Svatoštěpánská koupel – Memoriál Jáchyma z Hradce. „Během prvního ročníku hrozilo, že se tato sportovně-společenská akce stane součástí předvolební propagace, což se mi moc nelíbilo. Chtěl jsem tedy médiím předložit jiné, kurióznější a snad zábavnější téma,“ vysvětluje zpěvák.

Jáchym z Hradce byl v 16. století významný zemský úředník, který utonul v mrazivém Dunaji u Vídně, když se tam při povodni zřítil jeho kočár. Jako nejvyšší kancléř království měl na starost „státní majetek“, a právě v jeho době získal Liberecko rod Redernů, za nichž tento region prožíval hospodářský rozmach. „Kdyby znal blahodárné účinky otužování a dal si tehdy v Dunaji pár temp, nemuselo to možná tak dopadnout. A tak jako připomínka toho všeho tu máme jeho memoriál,“ doplňuje nadšený otužilec.

V zimní sezóně se snažil koupat jednou až dvakrát týdně. Od té doby, co má zahradu s horským potokem, se chodí otužovat denně, přinejmenším ob den. „Do vody se paradoxně lépe vstupuje, když panují lehké mrazy, protože není-li voda zmrzlá, tak je teplejší než vzduch,“ podotýká Sturz. Během vyprávění se chvíli prochází po ledě a opět se ponořuje do vody. Druhý ponor si prý užívá ještě více. „Otužuji se i v létě během pravidelných pobytů na Šumavě, kde znám krásný rybníček pod takzvaným Rohanovským vrchem. Teplota vody je srovnatelná s pozdním podzimem, ale i toho si v červenci otužilec váží,“ dodává se smíchem.

Podle něj za zvýšeným zájmem o otužování stojí Wim Hof, který ho povznesl na hluboký proces sebepoznávání. Propagační roli také sehrál před nedávnem i film Bába z ledu a v neposlední řadě představuje otužování jednu z aktivit, která není zakázaná během karanténních opatření. „Zda se však stane otužování národním sportem, či zda je to jen móda, to se uvidí až v dalších letech, až to přestane být populární na sociálních sítích,“ zamýšlí se Liberečan.

A co by poradil začínajícímu člověku? „Často se doporučuje začínat studenou sprchou, což jistě není na škodu. Pokud člověk netrpí vážnější srdeční chorobou, trochu se před vstupem do vody rozcvičí a psychicky zklidní, nic zlého mu nehrozí a bude skvěle odměněn,“ uzavírá vyprávění Jiří Bartoloměj Sturz. Ten se nakonec do ledové vody ponořil třikrát, aby měl pohodový den.