Odhalí ji 8. srpna na budově sokolovny ve Svitávce. „Po druhé světové válce byl Františku Řepkovi udělen in memoriam Československý válečný kříž a titul Hrdina české školy. Ve Svitávce je po něm pojmenovaná ulice. Loni v říjnu TJ Sokol Svitávka odhalil před budovou školy takzvaný kámen zmizelých. Jedná se o dlažební kostku s mosazným povrchem připomínající oběti holocaustu a nacistického režimu,“ uvedla předsedkyně svitávecké kulturní komise Marcela Holasová.

František Řepka se narodil 23. února 1890 v Železnici u Jičína. Pocházel ze čtyř dětí. Jeho otec byl kamnářský dělník a k obživě rodiny sloužilo i malé hospodářství. Po pěti třídách obecné školy v Železnici a po absolvování čtyř tříd reálky v Jičíně vstoupil dospívající František do učitelského ústavu v témže městě. „Právě tyto jičínské školy v něm prohloubily vlastenecké vědomí a cítění,“ stojí v brožuře, kterou Svitávečtí k jubileu připravují.

Jako abiturient učitelského ústavu byl v roce 1909 ustanoven zatímním učitelem v Blansku, později v roce 1911 učil pět měsíců ve Sloupu. Všude, kde působil, se chopil práce v sokolských jednotách. Tuto svoji činnost plně rozvinul ve Svitávce, kam byl přeložen v únoru roku 1912. „U svitáveckého Sokola se uvádí rok založení 1875, znovu pak 1907. Skutečné oživení Sokola ve Svitávce začíná ale od roku 1912 právě díky příchodu tehdy dvaadvacetiletého učitele Františka Řepky. Jako náčelník vedl téměř všechny věkové složky cvičenců – mladší a starší žáky, mladší a starší žákyně, dorostence, dorostenky i muže a z nejlepších cvičenců vychovával nové cvičitele,“ upřesnila Holasová. Dodala, že trvalým Řepkovým památníkem se stala budova svitávecké sokolovny, na jejímž postavení měl největší zásluhu.

Její stavba trvala přes pět měsíců. Základní kámen byl položen 3. dubna 1927, slavností otevření se uskutečnilo 18. září téhož roku. Z důvodu nedostatku vlastních finančních prostředků Sokola na stavbu byla nutná půjčka, která se včetně úroků splácela celou řadu let. „Jako iniciátor stavby na sebe František Řepka převzal obrovskou odpovědnost a zároveň zátěž, která doléhala na celou členskou základnu Sokola. Proto se v následujících letech kromě cvičitelské činnosti věnoval i pořádání veřejných cvičení a tělovýchovných akademií, organizoval různá kulturní vystoupení sokolského pěveckého sboru, divadelního souboru, pomáhal připravovat sokolské plesy, taneční zábavy a karnevaly, z jejichž výtěžků se hradily dluhy na Sokolovně,“ uvádí Svitávečtí.

František Řepka byl osmadvacet let náčelníkem Sokola ve Svitávce, od roku 1922 do svého zatčení také náčelníkem Sokolské župy Krále Jiřího v Boskovicích, členem předsednictva župy, členem cvičitelského sboru Československé obce sokolské a důvěrníkem v okrsku Boskovice.

Z pomocného učitele na místní obecné a měšťanské škole dosahuje v roce 1930 funkce řídícího učitele. Od roku 1929 se jeho zásluhou začali žáci stravovat ve škole a dvacet let působil i jako knihovník obecní knihovny. Byl všestranně veřejně činný v obecním a okresním zastupitelstvu. V obci byl nositelem společenského života a celý svůj život zasvětil práci s mládeží a její zdravé výchově. František Řepka byl vzorem svým druhům i podřízeným a především vlastenecky cítícím náčelníkem Sokola ve Svitávce.

Za okupace ho 8. října 1941 v bytě na náměstí Svobody č. 124 zatklo Gestapo. Toho rána jej manželka, dcera a syn viděli naposledy. „Následovalo věznění, výslechy a nakonec cesta do Osvětimi,“ poznamenala Holasová.

Tam jej dozorci 15. února 1942 během několikahodinového večerního apelu za krutého mrazu ukopali k smrti. Jeho smrt byla nenahraditelnou ztrátou pro celou obec, školu, i obec sokolskou.