Důvodů, proč v Ostravě-Porubě jako na jediném místě v tuzemsku zůstávají tramvajoví výpravčí, je více. „Tím zásadním je skutečnost, že soupravy stojí v levotočivém oblouku a řidiči nevidí pořádně na dveře v zadních vozech,“ uvádí Gajovská, jíž v červnu začne pětatřicátý rok práce v DPO.

Lidský faktor v podobě výpravčích (oficiálně dispečerů střídajících se v nonstop třísměnném provozu) je na pětce zapotřebí rovněž kvůli bezpečnosti dohledu nad z naprosté většiny jednokolejnou tratí.

„Tramvaje se na ní kříží jen na výhybkách v Dolní Lhotě a ve Vřesině. A naším úkolem je v případě potřeby změnit úsek, kde se míjejí,“ říká Gajovská. Ta s kolegy řídí i posun veškerých tramvají na obratišti (smyčce) v Porubě, a když je trať neprůjezdná, zajišťuje náhradní autobusovou dopravu.

Každý z řidičů na lince č. 5 od výpravčích před odjezdem nafasuje i služební outdoorový mobil a ovladač návěstní soupravy, jímž si volí zelenou. „Pětky jezdí ve všední dny mimo špičku co třicet a o víkendech co čtyřicet minut. Ve špičce v nejexponovanější době od 14.45 do 15.15 co čtrnáct minut,“ popisuje Gajovská, která dělá výpravčí už okolo patnácti let.

Mimoto, na vedlejší pracovní činnost, sama s tramvajemi i jezdívá. „Na linkách vypravovaných z Poruby. Mám oprávnění k řízení jako všichni dispečeři,“ dodává s tím, že začínala na starých hranatých tramvajích řečených „bedny“.