Každé okresní město bude disponovat mobilním hospicem. Utopie, nebo plán, který bude za několik let skutečností? Vytvoření sítě služeb pečujících o umírající a jejich blízké v rodinném prostředí je kraj sice nakloněn, iniciátoři nápadu však narážejí na nedostatek peněz i problémy s legislativou.

Do roku 2015 existovalo v kraji pouze jedno kamenné zařízení – Hospic sv. Lazara v Plzni. Loni mezeru částečně vyplnily dva mobilní hospice, jež vznikly v Tachově a krajské metropoli. „Počet klientů se stále zvyšuje. Na podzim jsme museli některé lidi bohužel odmítat," řekla Jana Červánková, ředitelka Domova Plzeň, jenž dříve nesl název Náruč.

Tým složený z lékaře, pěti zdravotních sester (přičemž pouze jedna z nich vykonává zaměstnání na hlavní pracovní poměr) a psycholožky by kvůli narůstajícímu zájmu potřeboval doplnit ještě o jednu zdravotnici.
Minulý rok doprovodili pracovníci Domova 23 nevyléčitelně nemocných. „Doba péče se velmi liší, od několika měsíců po několik dní. Polovina našich klientů byla z Plzně, druhá bydlela mimo město. Dosah máme do zhruba 25 kilometrů," doplnila Červánková. Další mobilní hospic v sousedních okresech by jednoznačně uvítala. O možnosti, že by oni sami své služby rozšířili, uvažuje. „Časem bychom možná pokryli Klatovsko a severní Plzeňsko. Ovšem nejdřív potřebuji stabilizovat současný tým. Až bude vše fungovat, nebráním se dalším alternativám," nastínila.

Zhruba rok funguje také mobilní hospic v Tachově, jenž je pobočkou chebského zařízení.

Situaci jim i jejich plzeňských kolegům usnadnil nový dotační program právě na podporu mobilních hospiců, který vypsal Plzeňský kraj. Ve fondu je 1,5 milionu korun. „Můžeme žádat až o 600 tisíc. Pokud částku dostaneme, bude to pro nás významná pomoc. Dosud jsme totiž veškeré finance získávali z darů, protože pojišťovny péči neproplácejí," zdůraznila spoluzakladatelka tachovského mobilního hospicu Iva Csanálosi. Doplnila, že roční rozpočet činí zhruba dva miliony korun.

Krajská radní pro zdravotnictví Milena Stárková uvedla, že zmíněnou sumu v dotačním programu mohou ještě zvednout: „Pokud by se přihlásilo více zájemců o poskytování těchto služeb, jsme připraveni částku navýšit, případně vyhlásit ještě jeden dotační program v polovině roku." Stav, v němž by každý okres disponoval mobilním hospicem, vidí radní jako ideální. Nicméně cesta k němu není podle iniciátorů, kteří by chtěli službu založit v dalších místech, tak jednoduchá.

„Čekáme především na změnu legislativy, která by tento komplex péče řešila. Problémem je hrazení služeb ze zdravotního pojištění, kdy zdravotní pojišťovny nemají zájem uzavírat s novými poskytovateli smlouvy," sdělila ředitelka oblastní sušické charity Marie Hrečínová Prodanová. Pokud by v tomto nastaly změny, nevidí žádný důvod se snahou otálet.

První kroky v péči o umírající už učinila domažlická skupina v čele s Ivanou Farbarovou Haasovou a založila společnost s ručeným omezeným.

„Delší dobu jsem se starala o babičku trpící Alzheimerovou chorobou. Když jsem potřebovala nějaké informace, obracela jsem se na své známé lékaře. Najednou jsem sama zažila, jak je potřeba se o odcházející lidi starat. Později se mě ptali známí a přátelé, kteří se pak ocitli v podobné situaci, a žádali o radu," vylíčila zkušenost, která ji motivuje, aby službu v budoucnu poskytovala na Domažlicku.

Rovněž v tomto případě je zásadní legislativní posun. „Jestliže by nastal, můžeme s prací začít do měsíce. Tým už máme předběžně domluvený," uzavřela.