U vstupních mříží oddílu 7/3 ve Věznici Plzeň visí tabulka s nápisem Zákaz kávy, na níž si mohu přečíst jména některých odsouzených a data. „Když něco vyvedeme, máme kafe zakázané,“ vysvětluje jeden z vězňů, když vidí, že na tabulku koukám. Podobná malichernost ale jeho ani ostatní, kteří si právě zde odpykávají trest, nemůže vyvést z míry. Oddíl 7/3 je totiž výjimečný. Chce tam mnohem více vězňů, než tam může být, hlásí se tam odsouzení nejen z této největší české věznice, ale i z jiných zařízení.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

Proč? To Deník zjišťoval přímo na oddíle 7/3. Průvodci byli speciální pedagog plzeňské věznice Jiří Karlík a tři odsouzení. Radka Záhoře (51), Nikolaje Badriašviliho (45) a Marcela Surmaje (34) spojuje bohatá trestní minulost a dlouhodobé užívání drog, ale také to, že chtějí změnit svůj život. Dostali šanci být na tomto specializovaném oddělení pro vězně, kteří přišli do styku s návykovými látkami, a jsou přesvědčeni, že díky absolvování léčebného programu a získání různých důležitých životních návyků dokážou žít po propuštění na svobodě tak, aby se už za mříže nikdy nevrátili. Dobře ale ví, že to nebude lehké. Tohle dokáže jen málokterý recidivista.

Naučili se tu kázni i dochvilnosti

„Tento oddíl je specializovaný, funguje se tu na rozdíl od jiných oddílů komunitně. Spoustu věcí si odsouzení organizují sami, samozřejmě s naším dohledem, a učí se jinému stylu života. Pořádku, rozvržení dne jinak, než ho měli venku, zodpovědnosti, pracovním návykům, prostě měli by se z nich stát klidnější a uvědomělejší lidé. Ne vždy se to ale povede,“ nelakuje nic na růžovo Karlík.

Jeho slova o nových návycích potvrzuje Marcel Surmaj, který byl už dvanáctkrát soudně trestán, za mřížemi je popáté. Aktuálně si odpykává trest 51 měsíců za krádeže. „Na Borech jsem poprvé, jsem tu už skoro tři roky. Jsem závislý na drogách, konkrétně heroinu. Jsem kapsář. Vždycky jsem seděl jen za tohle,“ říká Surmaj s tím, že co oddíl na Borech, to jiný svět.

Radost ředitelce Domova pro seniory Vlčice Evě Svobodové Herinkové udělaly nejen opravené lavičky, které předali zástupce ředitele věznice Pavel Roud, vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu Štěpán Pečený a další zástupci věznice, ale i maketa borské kázni
I kriminálník může udělat radost. Vězni potěšili seniory opravenými lavičkami

On ale moc chtěl jít právě na oddíl 7/3. „Od 12 let mám problémy s drogami. A teď už jsem se rozhodl to řešit. Tady jsem spokojený, je to lepší než na jiných oddílech, máme víc možností, můžeme se zamyslet sami nad sebou a něco se sebou udělat. Doufám, že program, který tady absolvuji, mě naučí jak žít venku bez drog. Naučil jsem se tu spoustu věcí, které jsem vůbec neznal, protože jsem byl od dvanácti na heroinu. Třeba dochvilnosti, kázni a podobně, to jsem se nenaučil ani na jiných oddílech,“ přiznává Marcel.

Na 7/3 jsou podruhé

Na rozdíl od něj to Badriašvili i Záhoř, kteří se potýkali na svobodě se závislostí na pervitinu, v „hotelu Hvězda“ již znali, oba dokonce prošli už jednou tímto oddělením. „Já už jsem byl právě tady celkem asi dva a půl roku a hodně mi to dalo. Mohl jsem tu být až do konce trestu, což mi otevřelo určité možnosti venku. Spolupracoval jsem s organizacemi, které pomáhají v boji proti drogám. Díky tomu se mi naskytly i pracovní možnosti, ale postupem času jsem udělal nějaké chyby, opět jsem distribuoval drogy a vrátil se zpět do věznice. Zvolil jsem si proto znovu tuto cestu, po které chci opět jít, ale vyvarovat se už tentokrát chyb. Dostal jsem sedm let, pustí mě za čtyři roky a věřím, že se za mříže už nevrátím,“ říká velmi slušnou češtinou rodilý Gruzínec, který byl v minulosti trestán nejen kvůli drogám, ale i za majetkovou či násilnou trestnou činnost. Odsezeno už má celkem asi 17 let, ve vězení je posedmé.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

Radek Záhoř, který je z nedalekého Staňkova, byl už 21x soudně trestaný, a to pro obdobnou trestnou činnost jako Nikolaj. Teď si ale odpykává poměrně krátký trest, 32 měsíců, a navíc relativně za banalitu – tzv. mařenku. Nepřestal totiž řídit, ani když se 'vybodoval' a přišel o řidičák. „Je to můj čtvrtý výkon trestu, sedím dohromady asi sedmý rok. Tady jsem podruhé. Byl jsem zde před 12 lety. Mohl jsem tehdy na tomto oddíle zůstat i po ukončení programu až do výstupu a řadu věcí jsem se tu naučil. Díky tomu jsem zůstal venku hodně dlouho. Na ty poměry,“ usměje se Radek, který dělá na oddíle tzv. brigadýra, ale pak zvážní. „Normálně jsem se po návratu začlenil. Naposledy jsem dělal bažantníka, jenže v roce 2019 si žena našla nového partnera, odešla i s dcerou a já zase spadl do drog a byl odsouzen. Tady na oddíle jsem právě proto, že jsem skálopevně přesvědčený, že to je můj poslední trest. Takže dopilovávám návyky, které jsem si odsud poprvé odnesl,“ tvrdí.

Po konci programu nemusejí odejít

Všichni tři využívají toho, že samotný léčebný program sice trvá jen deset měsíců až rok, ale ne všichni musí po jeho skončení oddíl opustit. „Ti, kteří během něj fungovali dobře a nedělali problémy, tu mohou zůstat a pak tu pomáhají začínajícím nebo dostanou práci na oddíle. Dělají úklidáře a třeba tady pan Surmaj pracuje v knihovně, kde organizuje půjčování knížek,“ vysvětluje Karlík a dodává, že kapacita oddílu je 50 osob, v den návštěvy Deníku jich ve vymezeném zamřížovaném prostoru pobývalo 47. „Zájem o umístění na oddíle je poměrně velký a nedostane se na spoustu lidí. Chtějí sem nejen odsouzení z naší věznice, ale o přeložení sem žádají i z jiných věznic. Slavkova, Kynšperku nad Ohří, Příbrami a podobně,“ doplňuje speciální pedagog.

Pavel Kopačka je věznici na plzeňských Borech už přes čtvrt století.
Končící ředitel věznice: S recidivisty je domluva, nejhorší vězni jsou mladiství

Odsouzení, kteří jsou na oddíle 7/3, nechodí na rozdíl od mnoha jiných plzeňských vězňů do zaměstnání. Nuda jim ale nehrozí. „Máme tu hodně pracovních aktivit, takže jsme dost vytížení. Ale kromě toho tu máme spoustu dalších možností. Když procházíte programem, tak formou odměny získáváte možnosti účastnit se dalších a dalších kroužků. Takže nastupujete ve čtvrté skupině a když se pomalinku blížíte k jedničce, máte možnost posilovny, jsou tu šipky, fotbálek, kulečník, můžete si vařit v kuchyňce, je tu poslechová místnost, kde je spousta CD, je tu perfektní knihovna,“ vyjmenovává s nadšením Nikolaj. „Takhle to vypadá jako rekreační zařízení, ale to je omyl. Veškeré zájmové činnosti jsou pod dohledem jak naším, tak i samotných odsouzených. Tady i to, co vypadá jako zábava, je zapojeno do výchovného procesu,“ upozorňuje Karlík.

Ale to už nastal čas rozloučit se s oddělením, kde jako jediní z celé plzeňské věznice, v níž je přes tisíc vězňů, např. mohou mít o Vánocích ozdobený stromek. Tuto i další výsady si ale musí tvrdě zasloužit.