Lávu, která vytéká z probuzené sopky, přenáší kamery z Islandu do celého světa. Reality show plnou erupcí sledují online miliony fanoušků. Na vlastní oči tu krásu vidělo jen pár tisíc lidí.

Společně s prvními turisty dorazil k sopce také Edgar Kosař, který na Islandu žije přes dva roky. Vulkanologové výbuch předpovídali měsíce dopředu. Eda společně s Islanďany s napětím sledoval, co přinese erupce sopky po sedmi stoletích spánku. Strach a obavy vystřídal úžas. Tak krásnou sopku přívětivou k lidem prostě nevymyslíš.

Křivoklát
Hrad či zřícenina, řeka i skály. Známá filmová místa lákají k výletům i na dálku

Sopka Fagradalsfjall vybuchla 18. března v neobydlené pustině. O víkendu 10. dubna už tam nabízel občerstvení první stánek fish&chips. Chodí kolem něj přes tisíc návštěvníků denně.

Roztomilý trpaslík? 

„Je to jedno z mála míst na planetě, kde můžeš koukat do lávy ze stejné vzdálenosti jako na chatě do táboráku. Autem dojedeš téměř k sopce. Nechrlí popel do oblak, neohrožuje Rejkjavík ani mezinárodní letiště Keflavík. Dovolí ti slušně dýchat. Rozlévá lávu do země nikoho, kde jsou jen kameny a mech. Pokud nevyhasne, brzy ji objeví světový turistický průmysl. Ten první stánkař fish&chips tou dobou už bude v balíku,“ popsal Eda Kosař své víkendové zážitky.

Vzhledem k pandemické situaci se dnes málokomu poštěstí zajet si na Island nadýchat se čerstvých sopečných plynů. „Na severu Islandu, kde bydlím, jsme celý rok cítili otřesy, takže jsme očekávali podstatně horší výbuch. V 18. století následkem výbuchu sopky zemřela čtvrtina populace Islandu. Celá Evropa si pamatuje ten cirkus, když před jedenácti lety prdla Eyjafjallajökull. Nová sopka Fagradalsfjall je proti nim roztomilý trpaslík. Viděl jsem z ní zatím čtyři hlavní kotle. Kamarád musel do práce, tak jsme neměli čas si to území projít celé. Navíc se ve 23 hodin sopka zavírá. Záchranáři začnou turisty pakovat k autům, aby si mohli dát pauzu. Určitě se tam vrátím,“ pochlubil se Eda Kosař jak si zapamatoval islandské jazykolamy Eyjafjallajökull a Fagradalsfjall.

Klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích na Brněnsku - ilustrační foto.
Dominanty s tajemnou siluetou či bez střechy. I to jsou kostely a kláštery v ČR

Záběry z kamery nezprostředkují zkušenost, jak jsou krátery, pukliny země a lávové řeky velké v porovnání s člověkem.

„Návštěvníky usměrňují záchranáři s reflexními vestami. Dali tam turistické značení a taky cedulku „dodržujte dvoumetrové rozestupy“. Chybí ale vysvětlení proč. Buď je to prevence před koronavirem nebo aby se moc velká a těžká skupina turistů neprobořila krustičkou do lávy celá najednou,“ popsal Edgar Kosař turistickou infrastrukturu v místech, kde se lávová řeka občas ztrácí pod vychladlým lávovým polem a jinde zase vyteče ven.

Jak Frodo v Hoře osudu

Na sopce si všechny smysly přijdou na své. „Vnímáš žár a otřesy, jak se pod vrstvou ztuhlé lávy pořád něco hýbe. Slyšíš jak v zemi praskají a pohybují se kameny. Smrdí to taky pěkně. Když se chceš dostat k lávě co nejblíž, musíš najít místo, kde vítr vulkanické plyny odnáší na opačnou stranu. Zkusil jsem si ohmatat čerstvý vulkanický kamínek. Byl neuvěřitelně lehlý a křehký. Píchnul jsem se o něj do prstu jak o jehlu. V ten okamžik jsem intenzivně vnímal krev, oheň, rozžhavený vzduch, sněžení nad černým lávovým polem i pohyby země. Prostě osudový okamžik naprostého sepětí s živly. Cítil jsem se jak když Frodo Pytlík v Hoře osudu osudově držel prsten. Stačí obětovat pětikačku, když chceš zjistit, jestli láva dosahuje teploty tání kovů. Vznikají tam elektromagnetické anomálie, takže prý se už s teplotou lávy seznámilo taky několik neovladatelných dronů,“ uzavřel vyprávění zpravodaj Deníku na Islandu Eda Kosař.