Nejstarší sakrální stavbu na Těšínsku mají na svědomí tři mladíci, Honza jako iniciátor, Kuba jako řidič a tehdy neplnoletý (kvůli ochrany totožnosti anonymní) kumpán škrtající sirkou. 

Soud je za spálení kostela posílá na devět, osm a tři a půl léta za mříže. A současně se rozbíhají snahy o jeho znovuobnovení. Jak situace vypadá?

Pod Javorovým

Ve směru od evangelického kostela v Gutech leží na okraji lesíka malý hřbitov. Vedle plot ze dřeva a velký kříž, obojí poznamenané plameny. Uprostřed je kamením vysypaný prostor, kde se dá tušit obrys někdejšího katolického kostela Božího Těla. Od srpna 2017 se tu scházejí věřící u provizorního přístřešku – oltáře.

„Pro nás kostel znamenal druhý domov,“ konstatují Jana a Vladek Krężelokovi patřící k usedlíkům z okolí, jež tu míří neděli co neděli – ať jsou třicetistupňové pařáky nebo dvanáctistupňové mrazy.

„To už jsme všechno zažili. I sníh, déšť či vítr, který je vůbec nejhorší,“ popisují s tím, že duchovně založení jsou od dětství. 

Tesaři pracují v Hošťálkové na Vsetínsku na dřevěné konstrukci kostela, který vyhořel v Třinci-Gutech.

„Já už chtěl s provizorními bohoslužbami u kříže v Gutech přestat. Ale farníci si to nepřáli… a já jsem tady přece pro lidi, takže je tam sloužím dále. Druhou únorovou neděli jsem tu měl okolo padesáti věřících,“ říká Kazimierz Płachta, kněz římskokatolické farnosti ze Střítěže, kam podhorská osada spadá jako „filiálka“. 

Obnovu kostela berou vážně i sousedé, kteří tam nejsou častými návštěvníky.

„Samozřejmě ho chceme zpátky, patří tady. Spousta lidí, kteří k nám přijíždí, se ptá, proč tady ještě nestojí,“ míní žena v zemědělsko-lesnické usedlosti.

A někteří farníci se považují i za rukojmí těch, co o obnovení kostela rozhodují… „My se v dané chvíli angažujeme nejvíce tak, že se modlíme! Aby se něco začalo dělat, je to pro nás důležité,“ vzkazují Krężelokovi.

Připouštějí také, že neexistence kostelíku a bohoslužby v „polních“ podmínkách věřící stmelují. „Kdoví, jestli se nebudeme setkávat u kříže i nadále, když kostel bude stát,“ dodávají. 

K TÉMATU

Proč se výstavba opožďuje?

Václav Kotásek coby vedoucí stavebního odboru biskupství uvádí, že kvůli nesouhlasu hasičů s navrhovaným řešením protipožárního elektrického zabezpečení kostelíku. „Problém spočívá především v následných nákladech na provoz tohoto systému. Snahou farnosti, biskupství, města, kraje i hasičů proto je najít východisko z patové situace. Zdá se, že se daří najít schůdné řešení. To by znamenalo, že stavba bude zahájena už na jaře a dokončena do podzimu,“ líčí Kotásek. Ještě dlouhou dobu po dokončení bude svatostánek dále vybavován výzdobou a mobiliářem.

Pod Trojákem

V serpentinách od lyžařského areálu na Trojáku jde vidět docela z dálky. Jen fotografování doprovází vzteklý řev majitele chovatelské stanice a farmy netušícího, že objektiv míří na budoucí kostelík pro Guty, nikoliv na jeho hájemství…

Že si „ogaři“ z rodinného tesařství Papšík z vesnice Hošťálková na Vsetínsku dávají záležet na co nejpůvodnějším vzhledu, je zřejmé při pohledu na roubenku vznikající vedle. Budoucí sakrální stavba je hrubě tesaná, novostavba hlazená.

„Kostel jsme dělali širočinami, pořízy, dláty a dlátky, hoblíky. Ruční robota, fyzicky náročná,“ upřesňuje Anotnín Papšík mladší. Není to jeho první podobná práce, při které používá čepy a kolíky namísto šroubových spojů či závitových tyčí. 

Tesaři pracují v Hošťálkové na Vsetínsku na dřevěné konstrukci kostela, který vyhořel v Třinci-Gutech.

„Nejtěžší i nejnáročnější na čas je výroba šindelů k pokrytí střechy. Kostel je má atypické, sedmdedesáticentimetrové, těch vystrouhá jeden chlap za den sedmdesát. Osmdesát, když je už fakt dobrý. A pokrývání bude taky složité,“ popisuje.

Na jeden z trámů tesaři dlabou i původní letopočet 1563, přičemž pětka má středověký tvar bez stříšky nahoře. A vše voní jedlovým dřevem, stejným, z jakého dělali původní kostel. V novém budou z kovu jen panty, kliky, zvon, hřebíky do šindelů. 

K TÉMATU 

Zrenovoval už ten v Hrabové

Antonín Papšík mladší je pokračovatelem generací valašských tesařů a za sebou má – v jiné, momentálně už neexistující firmě – obnovu historického kostela sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové, který shořel před osmnácti lety kvůli závadě elektroinstalace. Na replice kostela Božího Těla pro Guty dělá Papšík se svými „ogary“ od září a momentálně jim chybí pouze věžička (prý záležitost týdne) okna a dveře. Všechno vzniká z přírodního dřeva pod zraky památkářů, až nadejde čas, dopraví kostel šesti sedmi kamiony v rozloženém stavu z pod Trojáku na původní místo pod Javorový. Montovat by ho tam měli v desíti lidech a si měsíc.

„Kněz říkal, že ve starém dovnitř pěkně táhlo škvírami. Snad tam mezi nimi měli mech. I v replice pochopitelně spáry jsou, navrhnu je utěsnit vlnou z valašských ovcí,“ dodává tesař čekající na pokyn kostel rozebrat a vyrazit s ním do Gutů.


ROZHOVOR

Dobrá zpráva nejen pro Guty: Na podzim může být hotovo!

Příměstská část s asi 850 obyvateli pod vrchem Javorový spadá pod správu Třince. A právě jeho primátorka Věra Palkovská nyní přichází se zprávou, na kterou všichni čekají.

Čeho se podařilo dosáhnout?
Zástupci našeho města, ostravsko-opavské diecéze a krajských hasičů ve středu 12. února při jednání na třineckém magistrátu dospěli ke shodě ohledně zabezpečení repliky kostela v Gutech. Věřím, že po předložení žádosti o stavební povolení s upravenou projektovou dokumentací a souhlasným stanoviskem hasičů dále už nic nebude bránit zahájení stavby. Žádost musí podat příslušná farnost.

Co to konkrétně obci přinese?
Po získání stavebního povolení bude kostel montovaný aktuálně u dodavatele stavby v Hošťálkové na Vsetínsku rozebrán, převezen do Gutů a znovu smontován. Už se našeho staronového kostelíku nemůžeme dočkat. Vše je teď na nejlepší cestě, aby ještě letos na podzim stál!

Třinec se v obnově angažuje…
Bezprostředně po tragédii v srpnu 2017 jsme nabídli ostravsko-opavskému biskupství součinnost a od počátku napomáháme k obnově gutského kostelíku, jak je v našich silách a možnostech. Poskytli jsme prostory pro uskladnění ohořelých trámů, které po požáru zůstaly. Také jsme farnosti Střítež, pod níž Guty spadají, bezplatně zapůjčili pozemky pro skladování stavebního materiálu.

Jak dopadla veřejná sbírka?
Vyhlašovali jsme ji hned po požáru a stále trvá. Její výtěžek bude určen na obnovu kostela. Aktuálně je na kontě zhruba 3 785 000 Kč. Málokdy jsem se během svého působení na radnici setkala s takovou solidaritou, a to v rámci celé České republiky, všem za to velmi děkuji. Veřejnou sbírku podpořila i výstava Gutský kostel ve vzpomínkách, kterou jsme na podzim pořádali společně s Muzeem Těšínska v Knihovně Třinec. Na Guty pamatoval navíc i benefiční koncert Srdce Evropy a část jeho výtěžku putoval také na obnovu kostela.

Co kostel pro město znamená?
Byl nejstarší historickou památkou a doslova rodinným stříbrem. Jeho význam dokumentuje fakt, že se věřící na tomto místě stále scházejí a často tam míří i turisté a návštěvníci Třince. Moc bych si přála, až bude nový kostelík stát, aby si do něj našli cestu nejen věřící, ale opět i turisté. 

Tesaři pracují v Hošťálkové na Vsetínsku na dřevěné konstrukci kostela, který vyhořel v Třinci-Gutech.

K TÉMATU

V kostele zažívá i „adrenalin“

Cieślar, Adam, Prokop, Oswald, Kiśiel, Grzegorz, Kazimierz… To jsou kněží, na něž pamatuje Vladek Krężelok (57) z třinecké části Niebory v kostele v Gutech. „U některých se mi vybaví jen jména, u dalších jen příjmení. Oswald, co vím, měl zajímavý osud, musel nechat studií na kněze, oženil se měl syna a zpíval v opeře. Když mu žena zemřela, dokončil seminář a dal se vysvětit na kaplana,“ popisuje Vladek. Ten na mše do Gutů chodí necelé dva kilometry už od dětství. Za totality s tím má spojen i jistý „adrenalin“, jelikož komunisté tehdy víře v boha nepřejí a organizovaným skupinkám mladých věřících vůbec ne. „Jezdili na nás i policajti,“ říká Vladek. Snad nepřekvapí, že stejný kostel navštěvuje od mala i jeho choť Jana. „V šestadevadesátém roce jsme se tu brali a postupně jsme tu křtili pět našich dětí,“ uzavírá.

GLOSA 

Ajťáci nepostaví, neopraví, řemeslníci chybí!

Na příkladu obnovovaného kostela v Gutech se odráží i tradice, a to nejen ta duchovní gorolská z pod vrchu Javorový. Pod kopcem Troják totiž zaznívají vážně vyřčené obavy o budoucnost tesařiny, děděné valašskými generacemi… až do nedávné doby. Jak práce těchto šikovných rukou vypadá, ví každý návštěvník rožnovského skanzenu.

Antonín, jenž se dává na tesařinu stejně jako jeho děda či táta (a kdovíkdo ještě předtím), ovšem žehrá na nezájem o toto povolání. Na odborném učilišti je jich ve třídě jednadvacet, přičemž jediný se jí věnuje pořád. A není třeba hádat kdo! Ostatní se rozprchávají do světa, mění například dřevo za svařování kovů. Nebo čistější práci u počítače?

A jsme u toho! Řemesla v jednadvacátém století prostě netáhnou, Antonín na příkladu tesařů komentuje stav ve Valašském Meziříčí – sedm kluků ve třídě, jeden zůstává u profese – i ve Vsetíně, kde kvůli nedostatku uchazečů daný obor tři nebo čtyři roky neotevírají. Byť je slušný výdělek zaručen, vždyť roubená novostavba vyjde na miliony korun.

Valašské poměry s tesaři se přitom dají jednoduše převést taky do Ostravy. Kde je situace s řemesly taková, že učiliště, střední školy i samotní zaměstnavatelé na pravidelných akcích propagují, že má stále „zlaté dno“. Nemusí jít jen o výrobu domu či renovaci kostela, každý má doma záchod, kde se dříve či později cosi pokazí. Bude třeba instalatéra.

Nemluvě o šikovném autoelektrikáři, víte o někom? Ti s počítačem musí kvůli diagnostice samozřejmě též umět, ale není to gró jejich kumštu. I dnešní studenti či absolventi „ajťáci“, kteří se zuby nehty derou k monitorům, věříce, že v kanceláři za stolem čeká pracovní pohoda, budou potřebovat spravit auto. Záchod, zásuvku, zámek. Mám zkušenost z USA, tam to neřeší, volají řemeslníka – který ví, že umí, může být drahý, a taky je! 

Tesaři pracují v Hošťálkové na Vsetínsku na dřevěné konstrukci kostela, který vyhořel v Třinci-Gutech.