Jednačtyřicetiletý muž ve své tvorbě rád experimentuje. Kromě tradičních materiálů s oblibou sahá k méně obvyklým. „Postup i nářadí jsou v mnohém stejné jako při práci se dřevem. Nejvíc potřebujete samozřejmě pilu, drobnosti se pak dodělávají dláty. Led je ale dneska docela křehký. Musím dávat pozor na to, aby se mi některé části neulomily,“ narážel na poněkud deštivé počasí.

Z kvádru o výšce 2,5 metru, šířce jeden metr a hloubce půl metru nejdříve vykoukla hlava Spejbla. K němu potom sochař dodělal postavu a přidal Hurvínka, který se s ním objímá. Kašpar musel hbitě vyřezávat nejenom kvůli rychle tajícímu ledu, ale také časovému limitu, jenž na zpodobnění legendární loutkové dvojice měl.

„Začal jsem v devět ráno a do tří odpoledne musí být hotovo. Protože je to poměrně velké dílo, je důležité si všechno dobře naplánovat,“ uvedl kolem jedenácté hodiny.

S rozdělením jednotlivých činností má však umělec žijící v Praze zkušenosti. Na podobné akce po tuzemsku i do zahraničí vyráží už deset let. Opakovaně se vrací třeba do tyrolské obce Brixen im Thale, kde zdobí iglú svými nevšedními nápady. Do krajské metropole však zavítal poprvé.

Z množství diváků, kteří se mu dívali pod ruce, fotili si ho nebo natáčeli, byl trochu nesvůj. „Klidné domácí prostředí je pro mě určitě lepší,“ přiznal s úsměvem. Na druhou stranu ocenil, že právě snímky a videa, jež na místě lidé pořizovali, prodlouží jeho dílu život.

S Kašparovými výtvory se můžete setkat na různých místech republiky. Je autorem například pomníku padlým americkým letcům v Troubkách či 601. skupině speciálních sil v Prostějově.