Tehdy jí nápor vzduchu podrazil nohy. „Byl to hukot, jako když na letišti startuje sto stíhaček a do toho pustíte Niagarské vodopády, vlhko a tlak. Do dneška se někdy vzbudím s tím, že mi začne hučet v hlavě,“ přibližuje následky penzistka. Při tornádu si navíc poranila ruku, která jí postupně zmodrala od prstů až po loket.

S bolavou rukou vstala a setkala se sousedkou na invalidním vozíčku, která se před tornádem ukryla v koupelně. Spolu už slyšely zvuk spuštěného alarmu. „Z atria jsme viděly pohyb v horních patrech, hasiče, policajty s čelovkami a další lidi. My jsme čekaly dole, zapomněli tady na nás,“ mrzí i dnes klientku S-centra.

Extrémní bouřky, krupobití a především tornádo druhého nejsilnějšího stupně zasáhlo šestadvacetikilometrový pás území Břeclavska a Hodonínska.
VIDEO: Tři měsíce od ničivého tornáda na jihu Moravy. Dělníci dokončují střechy

Asi až po třičtvrtěhodině na ně narazily sestřičky. „Prý co tady děláme? My tu bydlíme, odpověděly jsme. Byly jsme jen v tričkách. Sousedce jsem ještě vzala svetr a sobě bundu, doklady, mobil a baterku. Jelikož jsme nemohly po schodech ani výtahem, tak jsme musely zahradou. Svítila jsem, nevím, jak bychom se jinak vyhnuly kládám a dalším překážkám. Zaplať pánbůh, že přitom nikdo nezemřel. To bylo velké štěstí,“ popisuje odchod z domova žena, která dlouhodobě trpí vážným zánětem žil.

Zmatek a hodně práce 

Evakuovali ji do městského hotelu Krystal. „Vím, že to nikdo nečekal. Byl tam zmatek a hodně práce. Někteří lidé byli pomlácení, jiní pořezaní. Přesto si myslím, že řadu lidí nemuseli evakuovat jen zakryté dekami. Mohli je trochu obléct, aby pod dekou nebyli jen nedůstojně v plenkových kalhotkách,“ myslí si penzistka.

Z hodonínského hotelu se pak dostala do rodných Čech. „Manžel od vnučky a nejstarší syn pro mě přijeli druhý den večer. Čekala mě náročná cesta ke Slanému. Pak jsem týden bydlela na chatě a následně měsíc u kamarádky. Přestože jsem ale zůstala klientkou S-centra, tak mě nikdo neoslovil, co se mnou bude dál. Tak jsem se ozvala sama a zjistila jsem, že si mysleli, že už se nevrátím,“ podivuje se sedmasedmdesátiletá žena, která dříve pracovala ve školství i jako účetní.

Železniční stanice Lužice a její okolí ráno po tornádu.
Řádění tornáda se nevyhnulo ani železniční stanici v Lužicích. Opravy pokračují

Vše o tornádu na jihu Moravy čtěte ZDE

Připomíná, že jí pak Hodonínští nabídli místo v Brně v domově se zvláštním režimem na dvou či třílůžkovém pokoji. Reagovala ale tím, že je klientkou s úplně jinou poskytovanou službou, a to domova pro seniory. Proto si ubytování pro sebe začala vyvolávat sama. Uspěla v Kyjově, kde měli právě volné místo v městském Centru sociálních služeb.

„Díky starostovi a ředitelce jsem doma tady. Pokoj jsem si ale musela znovu vybavit. Přitom si myslím, že se kromě televize dalo zachránit a znovu použít vybavení z mého pokoje v S-centru, stejně jako z prádelny oblečení, na kterém jsem měla jmenovky. Dodnes se mi kvůli tomu ale nikdo neozval. Přitom jsme byli také pojištění,“ svěřuje se Pospíšilová.

Časově omezená smlouva

Velice smutná je ale i z toho, jak dopadlo celé S-centrum. „Byla to opravdu nadčasová stavba. Myslím si, že by se dalo opravit. Tedy kromě pátého poničeného patra, na němž chyběla i střecha. Spodní ale nebyla tolik poničená. Pokoje byly poškozené třeba jako můj, tedy jen vyvrácená okna a balkonové dveře. Nechápu ani, proč se odtud povyhazovalo tolik věcí,“ podotýká žena.

Na snímku Hrušky vlevo v roce 2018, vpravo na konci července 2021 po tornádu.
OBRAZEM: Cesta ničivého živlu. Jak se změnily oblasti zasažené tornádem

O dalším postupu možné obnovy budovy postavené před dvaceti lety má do konce měsíce rozhodnout kraj.

Výsledek rozhodnutí zajímá i Pospíšilovou. „Mám v S-centru trvalé bydliště. A tady v Kyjově bydlím se smlouvou časově omezenou na dobu rekonstrukce S-centra. Pokud tam ale domov pro seniory zruší, tak půjdu kam?“ ptá se s obavami.