Cholupice, Bohdalec, Křeslice, Skalka či chatová oblast u dálnice. To jsou lokality v metropoli, kam Pražané často míří za odpočinkem. Zimní pochůzky policistů, kteří se tam vypravili společně se strážníky městské policie, ale měly jiný účel: zkontrolovat, zda jsou chaty v pořádku.

„Zkontrolováno bylo přes sto objektů a na desítky osob. Pouze ve třech případech bylo zjištěno vloupání. Policisté neprodleně o této skutečnosti informovali majitele napadených objektů,“ shrnula výsledky Veronika Součková z preventivně informačního oddělení pražské policie. Připomněla, že od lidí, po kterých hlídky žádaly doklady, přicházely jen kladné ohlasy. Většinou se totiž jednalo o vlastníky chatek, kteří vyrazili prověřit, zda zima nebo zloději nenapáchali na jejich letních příbytcích škody.

Zabezpečení chat

Při obhlídkách policisté konstatovali, že úroveň zabezpečení chat se rok od roku lepší. Často bylo vidět přídavné bezpečnostní zámky, bezpečnostní kování i bytelné okenice, předokenní rolety či mříže; výjimkou nejsou ani automaticky rozsvěcovaná světla s čidlem pohybu. Naopak policisty překvapilo, že některé chaty nechali jejich majitelé úmyslně odemčené. Zprvu se členové hlídek domnívali, že volně přístupnou prázdnou chatu navštívil zloděj – ukázalo se ale, že schválně nezamykali jejich vlastníci. „Vyšlo najevo, že právoplatný majitel zde úmyslně nenechal nic, co by mohlo být odcizeno. Policisté se setkali také s různými vzkazy pro případné nechtěné návštěvníky připevněnými na vstupních dveřích,“ podivuje se prap. Součková, jež v té souvislosti hovoří o „nepochopitelném nezabezpečení“.

Někteří chataři to ale vidí jinak. „Je to jediné řešení,“ řekl Deníku pan Jiří, jenž vlastní chatku v odlehlejší lokalitě za Kunraticemi. On i jeho sousedé se léty přesvědčili, že ubránit se návštěvě nezvaných hostů prostě nejde – leda by snad vytvořili domobranu a svůj majetek hlídali. Jestliže ale chaty zůstanou opuštěné, nenechavce nic nezastaví. Pokud si některý rekreační domek vyhlédnou, také do něj vlezou. A čím nedobytněji se chata jeví, tím urputněji se dobývají dovnitř v očekávání, že najdou něco, co by se dalo využít: buď zpeněžit, nebo aspoň zkonzumovat.

Zkušenosti chatařů

„Pevné dveře a okenice stejně chatu neochránily – jen toho zloději víc rozmlátili a poničili,“ ukázala Jiřího manželka na polámané pozůstatky někdejšího zabezpečení s tím, že nakonec nezbylo než rezignovat. A smířit se s tím, že chaty budou mít přes zimu i jiné uživatele. „Franta támhle odnaproti říká, že tihle lidé jsou jako velká voda: nedá se tomu vzdorovat, jen se zařídit tak, aby škody byly do nejmenší,“ konstatovala. A přiznala, že s manželem kdysi zkoušeli nastražit na lumpy past: rozmlácené pozůstatky vloupání neodklidili, aby bylo na první pohled jasno: tady už zloději byli. Prkna s čouhajícími hřebíky naopak natočili ostřím nahoru v očekávání, že si další lotr nebude chtít propíchnout nohu a zkusí štěstí jinde. Chyba lávky! Hrozbu to přineslo jen pro vlastní děti…

Dobře zamknout, to je základ

Předcházet vloupání do rekreačních objektů musí jejich majitelé sami. Základem je udržovaná zahrádka a okolí chatky. Pokud necháme zahradu zarostlou tak, že není vidět na objekt, vystavujeme se nebezpečí, že až přijdeme na kontrolu, můžeme zjistit, že jsme měli v chatce nezvaného hosta. Dále ve svém letním sídle nenecháváme cenné věci. Při odchodu vše řádně zabezpečíme, uzamkneme – a ještě pro jistotu zkontrolujeme. V zimních měsících nepravidelně provádíme kontrolu chaty a okolí; pokud je to v našich možnostech, zkontrolujeme i sousední chaty. Stejně tak není od věci domluva se sousedy, aby při náhodné kontrole prohlédli i náš majetek a v případě narušení nás neprodleně zkontaktovali – nebo rovnou věc oznámili na policii.

prap. Veronika Součková, Policie ČR

Čtěte také: Zabezpečení objektů by lidé neměli podceňovat