„Nastoupil jsem do rubání a ten osudný den měl na odpolední šichtě pod sebou jako štajgr, tedy revírník, čtyřiašedesát horníků kopajících uhlí pomocí trhacích prací a sbíječek,“ popisuje Gongol začátek událostí, od nichž dnes odpoledne uplyne rovných šedesát let.

„Merkaptanovou signalizaci připomínající smrad zkažených vajíček jsem ucítil po šestnácté hodině, a okamžitě to nahlásil dispečerovi, který vydal příkaz odvolat osádku a vyfárat,“ líčí pamětník. Báňský inženýr, s čerstvým diplomem v oboru hlubinné dobývání tenkrát ještě něvěděl, že právě prochází tvrdým křtem.

Ředitel Landek Parku Lumír Plac.
Celý život k havířům vzhlížel. Nyní dělá vše pro to, ať po nich něco zůstane

Už nikdy se nezjistí, kdo (zřejmě náhodou) spouští na ranní směně dopravník, jehož gumový pás se třením zahřívá a přivodí tak požár. Jisté je, že oheň a jeho zplodiny v 8. sloji Dolu Dukla uzavírají 108 z celkem 338 havířů pod zemí. Pomoc přichází pozdě, nikdo nemá šanci na přežití.

Tíživá atmosféra

„Netušili jsme, že je to taková hrůza, nahoře ale byly doslova davy lidí, bezpečnost, záchranáři, příbuzní,“ pokračuje Gongol. Který se dostává domů až za další tři dny – hned po výjezdu na povrch totiž pomáhal s evidenci vyfáravajících kolegů a se zajišťováním výbavy důlních záchranářů.

Nováček nenováček, Gongol je vzápětí přiřazen k ruce hlavního inženýra pověřeného vedením likvidace havárie. „Jeho pomocníka jsem dělal ještě čtvrt roku, dokud se nevyvezli všichni postižení na povrch a neobnovil bezpečný provoz dolu,“ uvádí. A vzpomíná i na veliký stres.

Demolice pod kontrolou jihomoravských hasičů po ničivém tornádu z 24. června 2021. Na snímku Zdravotní středisko Lužice na Hodonínsku.
Není tu jen solidarita, ale také hyenismus, tvrdí svědci rabování na jihu Moravy

Na nádvoří šachty Dukla v Dolní Suché nedaleko od Havířova míří už pár hodin po oznámení požáru nejen báňská záchranná služba, ale i desítky hornických žen. „Vybavuji si tu tíživou atmosféru. Taky zároveň dodnes veškeré kroky a činnost, co jsem dělal,“ podotýká nyní Gongol.

Havíři nezapomněli 

Na duklu nasotupil Dukluve čtyřiadvaceti letech coby syn horníka . Po neštěstí z roku 1961 přebírá vedení celého pole. Následují posty výrobního náměstka, hlavního inženýra, nakonec třináct let v ředitelském křesle. V letech 1977 až 1990, tak dlouho je věrný podniku.

Manželé Svobodovi v současnosti. Z archivu Petra Svobody
Vymodlených dvojčat si neužívá. Maminka z Březové po porodu ochrnula

„Havíři nezapomněli, ve volbách ve dvaadevadesátém roce mi dali dvaadvacet tisíc preferenčních hlasů,“ konstatuje Gongol, jenž má po šachtě zkušenosti také z poslaneckých lavic (za komunistickou stranu). Při pietních aktech za 108. kamarádů z Dukly se angažuje do dnešní doby.

Čtyřikrát stěhovaný pomník

Památník požáru na Dole Dukla ze 7. července 1961 se objevuje se jmény všech 108 obětí nejprve na hřbitově v Dolní Suché. Pak se kvůli chátrání pohřebiště stěhuje na šachtu, k dějišti tragédie – a stává se mementem pro horníky, kteří tu fárají. Časem, s proměnami areálu Dukly, potřetí střídá pozici. Po útlumu a likvidaci dolu a proměny okolí v průmyslovou zónu přestává být umístění pomníku vhodné i důstojné. Proto i na popud Jaroslava Gongola mu havířovský magistrát vyhledává čtvrté umístění: Na hřbitově v Šumbarku. A tady se v den šedesátého výročí neštěstí uskuteční od 10 hodin tradiční pietní akt k uctění památky mrtvých horníků.