Ten den se zapsal černým písmem do požární historie. I v době 25. výročí tragické události si mnoho příslušníků hasičského sboru i obyvatel Prahy onen osudný večer vybaví. K návratu nepěkných vzpomínek jistě přispívá i barevná fasáda, kterou má hotel Olympik od roku 2015. Podle tehdejšího ředitele sice šlo o mytologické téma – horu Olymp, na které sedí společenství bohů, ale mnoha lidem stejně dodnes pohled na budovu připomíná oheň.

Jak šel 26. května v roce 1995 čas? Elektrická požární signalizace (EPS) ohlásila předpoplach z chodby v 11. patře v 18:07, o dvě minuty později už to byl regulérní poplach z prostoru u hlavního schodiště, což potvrdili dva zaměstnanci, kteří však ve snaze pomoci vykopli dveře místnosti pokojské, z nichž se pak linul mohutný žár a stoupal hustý dým.

OH v Praze
Olympik – jak už název napovídá – byl stavbou realizovanou kvůli kandidatuře Prahy na pořádání olympijských her v roce 1980. Sídliště Invalidovna se mělo stát olympijskou vesničkou, v Olympiku by bydleli sportovci. Jenže Moskva prohrála s Montrealem souboj o pořádání největší sportovní akce v roce 1976, proto SSSR o čtyři roky usiloval o olympiádu znovu, proto českoslovenští představitelé se rozhodli od své kandidatury upustit. Mimochodem, o kandidatuře české metropole uvažoval kdysi také primátor Pavel Bém (ODS). Praha měla podle plánů hostit letní olympijské hry letos.

Než dorazí kolem čtvrt na sedm první hasičské jednotky, snaží se bagážista a údržbář hotelu ručními hasicími přístroji o prvotní zásah. 

„Hlídka zaměstnanců ustupuje, hadice od hydrantové skříně končí na zemi, dva muži na vyvolání poplachu alespoň v ohroženém patře nestačí. Přesto ale dokázali vyburcovat několik hostů a zachránit jim život. Až do zakouření chodeb probíhá samovolná evakuace,“ popisuje Václav Hladík, bývalý šéf vyšetřovatelů příčin požáru HZS hl. m. Prahy na webu pražských hasičů.

Už cestou z Karlína bylo vidět, jak se z okna ve středu vysoké budovy valí hustý, černý kouř a další sloup dýmu byl vidět za budovou. Hasičským jednotkám je hned jasné, že potřebují zavolat posily. Zásah ovšem komplikuje přízemní budova restaurace, kvůli níž musela být výšková technika nasazena ze strany hořícího Olympiku.

„V 11. patře je silné plamenné hoření, které se šíří schodišťovým prostorem vzhůru. S ohledem na situaci, kdy nebylo znám počet ohrožených lidí v hotelu, nebyl bezpečně zmapován rozsah požáru a na parapetech oken pokojů jsou hosté, převzal velení zástupce velitele směny, který vyhlásil III. stupeň poplachu a ustavil tři bojové úseky,“ vzpomíná Hladík.

„Celková evakuace kromě recepce, všechny výtahy poslat do přízemí a pak vypnout přívod elektrického proudu!“ zněly rozkazy. Někteří hasiči se báli, že lidé utíkající před ohněm na paramety spadnou dolů. Naštěstí se to nestalo.

Hasič dostával děkovné dopisy

Václav Kratochvíl byl jedním z vedoucích bojového úseku s úkolem záchrany osob s pomocí vrtulníku. Jenže střecha hotelu nebyla na přistání vrtulníku dimenzována, proto museli hasiči zachraňovat lidi pomocí lana. „Snesl jsem takto paní, o které mi bylo řečeno, že je zdravotně ještě v dobrém stavu. Když jsme přistáli na zemi, záchranář musel jen pokrčit rameny, že pro paní už nic udělat nemůže,“ popsal Kratochvíl pro Blesk.cz, jak mu jedna z obětí tragického požáru zemřela v náručí. Po chvíli se stejná situace opakovala znovu – tentokrát s mužem…

Tehdejší hasičský vyšetřovatel zmiňuje při popisu dramatické záchrany také Václava Syblíka ze smíchovské stanice, jemuž pak psali přeživší děkovné dopisy. „Při průzkumu se tento hasič dostal do pokoje plného hostů, uniklých sem ze zadýmené chodby. Překvapivě s nimi zůstal, utěsnil mokrými prostěradly dveře a ohlásil vysílačkou, kde jsou. Jen ta okolnost, že hasič zůstal s ohroženými, je uklidnila a věřili, že se dostanou do bezpečí. Jakmile to bylo možné, vyrazil hasič okenní sklo a vzduch udělal všem lépe. Pak se dočkali evakuační skupiny, která je vyvedla pryč,“ uvedl Hladík.

Zasahující hasiči se v hotelu pohybovali s náhradní ochranou – mokrými ručníky či lůžkovinami na hlavách. Všichni odvedli maximum. Na pomoc musela kolegům přijet jednotka HZS Kladno. Celkem se zapojily skoro dvě stovky hasičů. Na místo neštěstí dorazil policejní ředitel i pražský primátor Jan Koukal (ODS).

Ve třech případech lékaři konstatovali smrt na místě, další zraněná zemřela během transportu. Ve dvou pokojích jsou nalezena těla dalších dvou mrtvých. Z celkem 36 zraněných další dvě ženy umírají v nemocnici. Celková bilance je tedy tragická: jeden mrtvý muž a sedm žen, všichni byli cizinci. Desítky lidí včetně dvou hasičů a jednoho zaměstnance hotelu musely do zdravotnického zařízení, u většiny z nich došlo k intoxikaci splodinami hoření. Do té doby se jednalo o nejvyšší počet mrtvých u požáru v historii pražského hasičského sboru.

„K pozitivům požáru bezesporu přese všechno patří to, že hasiči zachránili cca 100 osob vyvedením z objektu a že se hasičům podařilo uchránit hodnoty ve výši 25 milionů korun,“ konstatuje ve vzpomínkovém textu Hladík. 

Komplikace? Magnetické karty místo klíčů i jazyková bariéra

Zásah komplikovalo třeba to, že zámky do pokojů byly na magnetické karty a po vypnutí proudu nefungovaly. Výtahy nebylo možné použít k evakuaci, vysílačky jednotlivých složek Integrovaného záchranného systému neměly společnou frekvenci, navíc byl radioprovoz přetížen velkým množstvím zpráv. I v místech, kam nedosahovaly plameny, bylo silné zakouření a vysoká teplota. Problémem byla i jazyková bariéra mezi evakuovanými obyvateli hotelu a záchraňujícími lidmi.

Hasiči bojovali s ohněm až do 21:26, před desátou hodinou byla ohlášena likvidace požáru. U Invalidovny zůstala dvě družstva s úkolem procházet požářiště a likvidovat případná skrytá ohniska, respektive zajišťovat padající stropní podhledy.

Kriminalisté ve spolupráci s hasičskými vyšetřovateli zjistili, že příčinou tragického požáru byla elektrická lednice, která byla pod dřevěným stolem, kam se odkládaly utěrky a další textilie nebo časopisy. Ve zmiňované služební místnosti zažehly plameny, kolem byl další hořlavý materiál včetně koberců. „Navíc v prostoru schodiště vznikl tzv. komínový efekt, který šíření požáru ještě napomohl,“ dodal Hladík.

Tragický požár vedl ke změně zákonů

„Shodou okolností probíhala v hotelu plánovaná rekonstrukce a její poslední etapa zahrnovala přestavbu požárem napadené části hotelu, která byla zaměřena k vytvoření požárních úseků a zábran k šíření požáru. Hotel byl totiž projektován v době, kdy neexistovaly předpisy pro výškové stavby,“ vysvětlil Hladík.

Olympik byl totiž stavěn na přelomu šededástých a sedmdesátých let minulého století podle tehdy platných předpisů. Hotel zahájil provoz v květnu 1971 s 318 pokoji, čímž se stal jedním z největších ubytovacích zařízení v tehdejším Československu a s výškou 73 metrů byl ve své době také jednou z nejvyšších budov v zemi, kde vládl komunistický režim.

Na základě tragické události, jejíž 25. výročí si (nejen) Pražané v úterní den připomínají, se bezpečnostní zásady pro podobné stavby zanesly i do legislativních norem. Hosté se Olympiku vrátili už necelý měsíc po rozsáhlém požáru. Zničené interiéry byly rekonstruovány a k vybavení hotelu přibyla moderní požární signalizace a protipožární systémy.