Dominantou areálu je secesní objekt, který náhodné chodce překvapí – a pro zasvěcené se může stát vítaným cílem vycházek, i když zdejší komplex dětského centra není veřejnosti přístupný a zvědavci mohou nahlížet jen zpovzdálí. Vévodí mu „zámeček“ označovaný jako Vita Nova – v rozlehlém parku se však nachází i několik vil.

Dnes zde z významné části působí Dětské centrum Fakultní Thomayerovy nemocnice – a péče o děti zde má má tradici už po celé století. „Původně to snad bývala porodnice pro chudé matky, řekla Deníku žena bydlící nedaleko, kterou zájem o památku potěšil. Lidí, kteří se přicházejí pokochat pohledem, prý potkává víc – a zdaleka ne jenom ty pamětnické kategorii. Bodejť; však je tu také pořádný kopec!

Porodnice zde nikdy nefungovala; to je omyl, uvádí věc na pravou míru ředitelka centra Jaroslava Lukešová. Komplex sloužící zdravotnictví už od sklonku 19. století má i tak historii bohatou a zajímavou. Původně dokonce nešlo o sanatorium, ale o lázně.

Pro ně si toto místo u lesa a v blízkosti Kunratického potoka vybral Emil Pavlikovský. V roce 1893 nechal postavit vily nazvané Rozkoš a Radost, načež následovaly další objekty. Klasický lázeňský provoz ale netrval dlouho. Na počátku 20. století areál koupil lékař-psychiatr Jan Šimsa, který zde zřídil sanatorium nesoucí jeho jméno. Za jeho éry, která ostatně také netrvala zrovna dlouho, dosáhlo místo asi největšího věhlasu. Byla také vybudována dodnes nepřehlédnutelná centrální budova Vita Nova (1909).

close Areál bývalého sanatoria doktora Šimsy v Krči, kde dnes převážně působí Dětské centrum Fakultní Thomayerovy nemocnice. Na snímku hlavní budova. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Areál bývalého sanatoria doktora Šimsy v Krči, kde dnes převážně působí Dětské centrum Fakultní Thomayerovy nemocnice. Na snímku hlavní budova

Sanatorium se zaměřovalo na léčbu různých neduhů – od „celkové slabosti“ po vážnější „choroby vnitřní a nervové“. Pacientům, kteří si léčbu platili, se lékaři společně s dalším personálem snažili prospívat klidem, odpočinkem, procházkami v parku, cvičením, vhodnou stravou – a pochopitelně rozmanitými medikamenty i nejrůznějšími procedurami. Včetně tehdy moderního (a žádaného) využívání radioaktivního záření v různých formách. Často používané byly postupy v rámci fyzioterapie a hydroterapie.

close Příběhy opuštěných budov info Zdroj: Deník zoom_in Hosté se také museli zavázat k úplné abstinenci. Bez alkoholu se přitom museli obejít alespoň dva týdny, jak pravidla stanovovala nejkratší délku pobytu. I kouření ve společných prostorách bylo zapovězeno – kuřivo nicméně sanatorium svým hostům samo dodávalo. Naznačuje to alespoň dobová reklamní brožura: výslovně upozorňuje, že doutníky nejsou zahrnuty v ceně pobytu, ale platí se zvlášť. Dnešním slovníkem by se dalo hovořit o výrazně proklientském přístupu – s důrazem na spokojenost návštěvníků a plnění jejich přání.

„Zakladatel ‚Sanatoria Dra Šimsy‘ volil odlehlé místo v tehdy ještě samostatní Dolní Krči,“ řekla Deníku expertka na dějiny lékařství a zdravotnictví Ludmila Hlaváčková z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. S tím, že cituje z knihy Petra Svobodného Zmizelá Praha – nemocnice a sanatoria, jejíž autor se Šimsovu projektu věnuje na stranách 148–151.

Fungovat, a to již natrvalo, přestalo sanatorium v období první světové války: uzavřeno bylo v roce 1916. Po válce bylo nabídnuto k prodeji.

Nové éra spojená s péčí o děti se zde začala psát v roce 1920, kdy areál převzal spolek Čs. ochrany matek a dětí. Sedm budov a pět hektarů pozemku odkoupil pro jeho potřeby stát.

Nemocnice a útulek

Pod vedením lékaře Quido Manna zde spolek od roku 1922 provozoval „nemocnici a útulek“ – čili současným slovníkem kojenecký ústav. Určen byl pro děti do dvou let (pak následovaly přesuny třeba do útulku na Štvanici, ale například i do kolonií na Benešovsku), avšak nechyběla ani lůžka pro matky. Ta byla v závislosti na tom, kolik si mohly dovolit platit, odstupňována podle tříd – přičemž provozovatelé pamatovali i na ty nejchudší a nejzranitelnější. Opuštěným kojícím matkám bylo možné nabídnut pobyt bezplatně.

close Areál bývalého sanatoria doktora Šimsy v Krči, kde dnes převážně působí Dětské centrum Fakultní Thomayerovy nemocnice. Na snímku jedna z vedlejších budov. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Areál bývalého sanatoria doktora Šimsy v Krči, kde dnes převážně působí Dětské centrum Fakultní Thomayerovy nemocnice. Na snímku jedna z vedlejších budov

Už tehdy zde také pro mladé ženy bez potřebných návyků i zázemí fungovaly pobyty spojené se zácvikem v péči o dítě. V provozu však byl také operační sál se zaměřením a péči o nejmenší děti, kde nejčastějším zákrokům patřily nápravy rozštěpu rtu, čelisti nebo patra. Řešily se ale třeba i pupeční a tříselná kýla, plastiky ušních boltců, nosu či očních víček – ale také řada dalších diagnóz.

Zařízení však zajišťovalo rovněž služby pro okolí – třeba dětskou poradnu pro oblast tehdy zcela jinak vypadající Krče. Ale i pro celou Prahu; v té souvislosti lze zmínit zejména ozdravovnu pro děti ve věku od tří do šesti let či například léčebny pro děti postižené syfilidou nebo s diagnostikovanou tuberkulózou. Od roku 1923 zde také fungovala Škola péče o matku a dítě, zaměřená na výchovu specializovaných ošetřovatelek. Na toto působení se zde společně mohly připravovat osmnáctiletá dívky i čtyřicátnice.

Proměny přicházejí pořád

V původní podobě fungovalo zařízení ještě po druhé světové válce. Počátkem padesátých let se pak ukázalo, že Praha má dostatek nemocničních pracovišť pro péči o děti jinde – a tak se zdejší zařízení proměnilo v čistě kojenecký ústav s charakterem útulku. Nezůstalo to tak ale natrvalo: brzy přibyla i péče o děti s rozmanitým postižením; včetně dětí s těžkým zrakovým handicapem.

Postupně se činnost kojeneckého ústavu s dětském domovem vyvíjela až k nynější podobě. Mluvčí Thomayerovy nemocnice Petr Sulek Deníku potvrdil, že trvá péče o děti s handicapem, stejně jako o ty, které jsou ohroženy nevhodným prostředím. I o kojící matky nebo těhotné, které se ocitly v krizové situaci. Včetně nezletilých nebo uživatelek drog, které mají snahu řešit situaci léčbou, a mladých žen bez dostatečných mateřských návyků.

Může se to ale změnit, řekla Deníku ředitelka Lukešová. S tím, že právě nyní jsou aktuální – stejně jako u dalších dětských center – debaty o transformaci zařízení. Jasněji o budoucnosti by podle jejích slov mohlo být do půl roku, až jednání pokročí.

Areál někdejšího sanatoria se těší památkové ochraně již od roku 1958. Chráněny jsou nyní nejen hlavní budova Vita Nova (č. p. 120), cenná secesním exteriérem i interiéry, ale i další součásti komplexu. Jsou jimi vily Rozkoš (3), Inka (87), Radost (92), Orient (94), Naďa (103), objekt s číslem 88, vrátnice (119) i park s altánky.