„Na víkendy jsem jezdil ke strýcovi, který v Praze šéfoval vietnamskému kulturnímu středisku. A díky tomu jsem zažil sametovou revoluci a na vlastní oči viděl demonstrace na Národní třídě a Václavském náměstí. Byl to pro nás trochu šok,“ popisuje Hong dnes bezchybnou češtinou.

Až na vedoucí post

Nguyen Hong Vu přijel do socialistického Československa jako sedmnáctiletý student v srpnu 1989. Teď pracuje na VŠCHT.Zdroj: Nguyen Hong Vu, archivJazyk se naučil o to rychleji, že studoval na Hornicko-geologické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě, kde bydlel pět let na koleji s českými studenty. „Školu jsem si sám nevybral, to už bylo předem určeno ve Vietnamu,“ doplňuje. V Ostravě zůstal i další čtyři roky, když v roce 1996 dostal díky výborným výsledkům jako jediný Vietnamec vládní stipendium pro doktorské studium.  „V roce 2000 jsem pak uspěl v konkurzu na místo asistenta na pražské Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v oboru chemické metalurgie,“ popisuje Hong, jak se definitivně vydal na akademickou dráhu. Časem se vypracoval až na vedoucího vědeckého pracoviště v Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT.

Dnes reprezentuje Českou republiku i v mezinárodních institucích, například je zástupcem pro oblast nerostných surovin v Evropské komisi nebo v Interoceanmetal Joint Organization, která se zabývá průzkumem a těžbou surovin na dně oceánů.

Nguyen Hong Vu přijel do socialistického Československa jako sedmnáctiletý student v srpnu 1989. Teď pracuje na VŠCHT.Zdroj: Nguyen Hong Vu, archivJeho denním chlebem je ovšem hlavně výzkum lithia, které je teď v Česku žhavým tématem. „Jsme jediné výzkumné pracoviště, které se soustavně zabývá získáváním lithia z primárních a sekundárních surovin. Patentovali jsme způsob jeho získávání a spolupracujeme se všemi hlavními partnery na uvedení této technologie do praxe,“ vysvětluje vědec Hong.

Přátelům pak s úsměvem vypráví historku, jak byl pozvaný na jednání do Poslanecké sněmovny. Příslušný parlamentní výbor nejdřív jednal bez něho za zavřenými dveřmi. Když se otevřely, ozvalo se: „Kde je ten Vietnamec s lithiem?“

Praha je krásná

Po 30 letech už obtížně odpovídá na otázku, zda se cítí být víc Čechem, anebo Vietnamcem. „Tady se mi moc líbí. Hodně cestuji po světě a Praha je ve srovnání s ostatními metropolemi krásná, vždycky se rád vracím,“ říká Hong. Co mu v Česku naopak vadí, nechce moc rozebírat: „Jsem velmi pozitivně naladěný člověk, což není pro Čechy zrovna typické.“

A vzápětí vypráví, jak si uvědomil, že už je možná trochu víc Čechem než Vietnamcem: „Tři měsíce jsem učil na univerzitě ve Vietnamu. Když jsem se vrátil do Prahy, šel jsem do menzy, ucítil vůni guláše a dostal na něj obrovskou chuť.“ Jeho nejoblíbenějším českým jídlem je dršťková polévka, má rád kofolu, a jak hned dodává: „Taky pivo, samozřejmě.“