Jak jste se k psaní vůbec dostala?
Skrz jeden velký životní držkopád a nesplněný sen. Na podzim roku 2017 jsme s manželem odletěli na ostrov Réunion, kde jsme měli v plánu žít. Jenže už první den se nám vše sesypalo na hlavu jako domeček z karet, domluvená práce nevyšla podle očekávání a my se po třech týdnech vrátili domů. Finančně i psychicky vyčerpaní. Na ostrově jsem ale psala každý večer blog z našeho bití se s bytím a tím získávala první zkušenosti se psaním pro veřejnost.

Po příjezdu jsem ale psát nepřestala, byla to taková terapie před smutkem. Hledala jsem, o čem budu psát, a našla si na internetu spisovatelskou výzvu, kde bylo jedno z témat: Začni příběh slovy: „Nedočkavě pohlédl na své hodinky…,“ a já začala psát. Najednou mi pod prsty vznikal příběh, který jsem neplánovala, ale okamžitě se do jeho tvorby zamilovala. A tak vznikla kniha Hodinky.

Chtěla jste být vždycky spisovatelkou?
Nikdy jsem neměla ambici stát se spisovatelkou, vlastně mám problém se s tím ztotožnit ještě teď.  Ale milovala jsem čtení a obklopovala se knihami už odmala. V podstatě jsem mezi nimi vyrostla. Že tato láska vykrystalizuje v to, že sama jednou napíšu knihu, jsem ale nevěděla až do svých čtyřiadvaceti.

Na čápech mám nejradši, když učí mladé létat, říká čapí žena Marečková z Třebíče
Čapí žena: Když se mladí učí létat, je to na komíně jako na trampolíně

Proč jste se vůbec rozhodla vydat knihy vlastním nákladem?
Do nakladatelství jsem rukopis ani neposlala. Celkem dlouho jsme zvažovali, jestli nějaké neoslovit, ale touha zkusit si knihu vydat na vlastní pěst, a s tím spojená naprostá svoboda, nás motivovaly vydat se cestou vlastního nákladu. Kdybychom ale věděli, co se za tím vše skrývá, asi bychom do toho nešli. Naštěstí jsme oplývali nevědomím a obrovskou naivitou, a tak jsme se do toho vrhli po hlavě. Nakonec se to ale ukázalo jako jedno z nejlepších životních rozhodnutí.

Co vydání knihy obnášelo?
Kromě napsání samotné knihy, což je pro mě ta nejjednodušší část, hlavně část, která mě nejvíce baví, musíme s manželem nahradit celé nakladatelství. Od korektur, editace a sazby textu, grafiky, komunikace s tiskárnou, přes vytvoření vlastního e-shopu, zajištění financí, až po marketing, distribuci a komunikaci se čtenáři. A to je opravdu jen ve zkratce.

Veronika Jonešová vydala první knihu ve 25 letech. Román Hodinky si koupilo více než 10 tisíc čtenářů.Veronika Jonešová vydala první knihu ve 25 letech. Román Hodinky si koupilo více než 10 tisíc čtenářůZdroj: Tomáš Malý

Dá se v Čechách uživit jako spisovatelka?
Pokud spisovatelka bude „jenom“ spisovatelka, tak to vám neřeknu. Ta největší jména na poli české literatury se tím určitě uživí, ale i ony na svých besedách mluví o tom, že si ke psaní přivydělávají překlady, nebo výukou. Pokud je ale člověk spisovatel/podnikatel a má kontrolu nad celou strukturou procesu, prodeje, marketingu, a hlavně si vytváří vlastní databázi kontaktů, pak jsem sama příkladem toho, že se uživit lze.

Každý rok vychází v Česku zhruba 15 tisíc titulů. Proč by si čtenáři měli vybrat právě vaše knihy?
V každé kapitole chci mít nějakou nosnou myšlenku, aby to nebyly jen ploché příběhy o cizích lidech. Snažím se, aby si čtenáři z příběhu vždy odnesli i něco pro sebe. Aby to s nimi rezonovalo a otevřelo zavřené dveře v mysli, které občas nechtějí sdílet ani se svými nejbližšími.

Perníkářka Dana Holmanová předvedla svůj um na vernisáži výstavy Mistři svého řemesla v jičínském muzeu
Správná poleva je základ. Pak už je zdobení jen o fantazii, tvrdí perníkářka

Předala jste nějakou část sebe do nějaké své postavy?
Myslím si, že žádný autor se nemůže na sto procent nikdy odpoutat od svého příběhu a postav. Takže i já jsem vkládala kusy sebe do svých postav. Knižní postavy považuji za své nejbližší přátelé, přece jen jsem s nimi strávila intenzivní čtyři roky.

Knihy jste si dosud vydávala sama. Rýsuje se spolupráce s některým vydavatelstvím?
Ano. Je pro nás velká čest, že si Albatros Media všiml právě našich knih a sám nás oslovil. Už jen proto, že není obvyklé, aby nakladatelské domy spolupracovaly se samonakladateli. Domluvili jsme se na spolupráci pouze v rámci distribuce, což znamená, že vydávat knihy si budeme stále sami, ale čtenáři knihy nyní najdou, kromě našeho e-shopu, také na pultech většiny knihkupectví.

Jaké máte další plány?
Budeme nadále usilovat o to, aby trilogie Hodinky zasáhla co nejvíc čtenářských srdcí. Já pracuji na nové knize. Pokud půjde vše podle plánu, vyjde na podzim 2024.

Veronika Jonešová (28 let)
- autorka románové trilogie Hodinky, Minutky, Okamžiky
- do deseti let žila v Bílé Třemešné, poté ve Dvoře Králové nad Labem, kde chodila na základní školu a gymnázium
- nyní žije ve vesnici Nové Lesy u Bílé Třemešné