Ve Svitavách přitom před druhou světovou válkou žilo asi 170 Židů. Jejich příběhy postupně muzejníci připomínají zlatými Kameny zmizelých, které vkládají do dlažby před domy, kde Židé žili. První uložili v roce 2013 a byl to i první Kámen zmizelých v Pardubickém kraji. Dnes jich mají Svitavy už 23.

„Určitě nekončíme, je to potřeba připomínat. Máme pětiletý plán, které rodiny přijdou na řadu. Čísla se různí, konkrétní jména nevíme, protože Židé se často hlásili k Němcům podle obcovací řeči. Nejvíce jich ve Svitavách žilo kolem roku 1890, a to 200. V roce 1930 to bylo 168 Židů. Kolik se jich po válce vrátilo, o tom nemáme žádné informace,“ sdělila historička ze svitavského muzea Monika Němcová.

Z kronik badatelé pouze ví, že číslo obětí holocaustu ze Svitav je 152. Pátrání po osudech židovských obyvatel Svitav je náročné a zdlouhavé. Historici bádají v archivu Židovské obce v Praze nebo v zemském archivu v Brně. Informace nacházejí také v archivu Památníku Terezín, kde jsou transportní seznamy a dopisy nebo fotografie. Tak probíhalo i pátrání po osudu rodiny Munkovy ze Svitav. Z početné rodiny nepřežil válku nikdo.

„Adolf Munk se narodil v Dobrušce a přišel do Svitav přes Vídeň. Byl to schopný obchodník, podnikatel, založil ve městě tkalcovnu, která měla v roce 1920 asi 200 zaměstnanců. Současně vznikl pobočný závod v Sopotnici. Ve Svitavách se Adolf oženil a s manželkou měli dva syny, Hanuše a Františka. Jejich příběh se spojil s rodinou Goldstein,“ přiblížila život rodiny učitelka Radka Oblouková, která se tématu holocaustu dlouhodobě věnuje.

close Ve Svitavách byly položeny další Kameny zmizelých, které připomínají Židy, kteří nepřežili holocaust. info Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková zoom_in Ve Svitavách byly položeny další Kameny zmizelých, které připomínají Židy, kteří nepřežili holocaust

Obě rodiny podnikaly v textilním průmyslu a jejich děti se zasnoubily, Hanuš Munk si vzal Alexandru Goldstein. Na podzim roku 1938 dostaly události v zemi rychlý spád, 10. října do Svitav vpadl oddíl Wehrmachtu. Zničil synagogu, židovský hřbitov i obchody. „Svitavské noviny už v prosinci 1938 psaly, že město je čisté, bez Židů,“ podotkla Oblouková.

Munkova a Goldsteinova rodina našly dočasně útočiště v Sopotnici, ale postupně všichni dostali předvolání do transportu. Pět členů rodiny bylo zavražděno v Osvětimi, František Munk zemřel ve Schwarzheide. Domů se nikdo z celé rodiny nevrátil.

Obnova židovského hřbitova

Svitavy už znají více než dvě desítky podobných příběhů. Postupně odhalují další, město chystá i obnovu židovského hřbitova, který se nachází u silnice při výjezdu směrem na Moravskou Třebovou. Bylo tady pohřbeno 117 dospělých a 19 dětí, mimo jiné taky poslední svitavský rabín dr. Felix Kanter, jehož jméno je známé i z příběhu Oskara Schindlera. Hřbitov byl pietně upravený a v roce 2003 se otevřel veřejnosti.

O židovský hřbitov se stará město a dobrovolníci, kteří žijí ve vedlejším domě. Z většiny pomníků ale zbyly jen podstavce, protože hřbitov byl od roku 1938 soustavně likvidován. „Pomníky lidé rozkradli, část podstavců se našla v sousední zahrádkářské kolonii, ale dodnes nejsou na svých místech. Máme plány z židovské obce z Prahy z roku 1913. Víme, kdo kde ležel, ale ještě nás čeká dlouhá cesta, abychom ta místa označili,“ dodala Němcová.

Stop po židovském obyvatelstvu ve Svitavách mnoho nezbylo. Synagogu připomíná už jen informační tabule. Muzeum vlastní několik modlitebních knih, které z hořící synagogy zachránil svitavský sběratel.

Kameny zmizelých se nacházejí i v ulicích Hlinska, Luže, Pardubic, Chrudimi nebo Poličky. První se objeví letos na začátku prosince i v Litomyšli, kde si připomenou 80 let od odjezdu Židů do Pardubic, odkud byli transportováni do koncentračního tábora Terezín a později dál do vyhlazovacích táborů. Ze 103 obyvatel jich holocaust přežilo jen 14.