„Byl jsem připravený, že přijde fotka Joea s náramkem. Opravdu jsem se na to psychicky připravoval. Říkal jsem si, že to bude v pohodě, že si pobrečím, ale nečekal jsem, že to pro mě emocionálně bude tak silné. Přišlo ale i video a najednou mi vlastně došlo, co se stalo. Když jsem ho viděl téměř naživo, jak se pohyboval, co říkal, jak se tvářil. Opravdu mě to sebralo,“ říká nálezce ztracených cenností a náramku z války a redaktor Gejzíru Petr Švihovec.

Nálezce je z Česka

Pro Petra to byl měsíc v absolutním napětím. „Stálé bádání, očekávání, přišlo i několik zklamání ze stran některých institucí, jako například Pentagon. Bylo zkrátka hodně situací, kdy vůbec nebylo jisté, že se něco takového podaří. Naštěstí byly na této cestě hodné a dobré duše, díky kterým jsme došli až do plného cíle. Chtěl bych zmínit a poděkovat tiskovému mluvčímu Jakubovi Hornekovi z americké ambasády, z velvyslanectví USA. Pan Hornek to totiž předal mariňákům a ti věděli, co tento nález pro vojáka znamená. I díky němu to nabralo správný směr,“ sděluje.

Možnost podílet se na chodu plánovaných investičních akcích budou mít lidé v Chebu. Město chystá tři setkání s veřejností, na nichž se můžou občané ptát nebo vznášet připomínky.
Chebané mají možnost zasáhnout do investičních akcí, chystají se debaty s občany

Velmi dojemné bylo předání cenností na ambasádě, kde byl Petr Švihovec přítomen. „V jednu chvíli mi řekli, abych nalezené věci podržel z důvodu fotografie. Jenže já cítil, že by tyto cennosti po bývalém vojákovi měl držet nějaký současný voják. Následně náramek nasadili jednomu vojákovi na ruku a v té chvíli jsem viděl silného chlapa, který prošel různými boji jako například v Afgánistánu nebo Iráku. Tekly mu slzy, což byl nepopsatelný okamžik,“ popisuje.

Následně velvyslanectví poslalo balíček diplomatickou poštou zpět Joemu domů. „Joe dostal balíček velmi brzy, ale neotevřel ho hned. A teď Vám řeknu větu, kterou jsem ještě nikomu neřekl. Joe se nechal slyšet, že když už to sedmdesát šest let čekalo někde v zemi, takže zásilku otevře až ve chvíli, až tam přijde paní Alena Busovska. V okamžiku, kdy byli přítomni všichni účastníci příběhu, tak došlo k samotnému otevření balíčku, kde byly všechny nalezené věci i se samotným náramkem. Náramek poznal, byl velmi dojatý a pro všechny z nás to byl silný příběh. Alena mi poté napsala hezký příspěvek, že díky tomuto příběhu se stali s rodinou Joea velkými kamarády a dokonce mají od nich i pozvání na Vánoce. I ona je z toho velmi dojatá. Hlavně i z toho, že i v této době poznala někoho tak úžasného. Povedlo se to, náramek už má doma, takže už je to v pořádku. Když jsem viděl to video, tak jsem byl naprosto ohromený. Nebyl jsem schopný ničeho a pořád jsem bulel. Je to tedy zajímavé přiznat, ale za to se opravdu nestydím. Chlap by měl něco vydržet, ale takové záležitosti ne nedějí každý den. To je prostě jednou za život. Je neskutečné, že jen podle podpisu a jménu dívky na nějakým náramku se dá najít člověk, který je na druhém konci světa. Navíc ještě po takové době a ještě žije? Tak je to opravdu něco, čemu člověk jen snadno věří pouhým rozumem,“ dodává.