„Na mapách prvního vojenského mapování z let 1764–1767, tedy z doby samotného sklonku hrdelního soudnictví v menších městech, se často nachází drobná značka v podobě šibeniční konstrukce. Tak je tomu i v případě Českého Dubu. Tyto mapy sice nejsou nijak přesné, vodítko to však je dobré. K dalšímu upřesnění dochází za pomoci map stabilního katastru z doby před polovinou 19. století,“ popsal průběh výzkumu Sajbt.

Jak sám kurátor zmínil, místa, kde se nacházely šibenice, je lépe nazývat popraviště. Přestože oběšení patřilo k nejčastějším formám hrdelního trestu, existovala i celá řada jiných způsobů ukončení života. Mezi ně patřilo například stětí, lámání kolem, probodení kůlem, upálení či zahrabání zaživa.

„Šibenice stály na pozemcích města, ale vždy mimo vlastní městské jádro. Se vznikem měst se postupně výkon útrpného a hrdelního práva na utvářejících se feudálních panstvích přesouval právě na ně. Města tak na svých pozemcích a ve vlastní režii zřizovala popraviště a najímala katy,“ přiblížil.

Strategické umístění

Popraviště cíleně vznikala na vyvýšených místech a při důležité cestě vedoucí z/do města. Těla popravených, popřípadě jejich části, se nechávala na popravištích dlouho vystavená. Tím vysílala města rovnou dvě zprávy. Jedna sloužila jako varování potencionálním zločincům, že v případě porušení práv dopadnou stejně. Naopak pro pořádný lid to znamenalo, že se mohou v daném místě cítit bezpečně bezpečně, jelikož v něm právo funguje.

V Českém Dubu se jedno popraviště nacházelo v lokalitě U Křížku na severním okraji města. Bylo typické, že se po ukončení funkce popraviště poblíž postavila socha světce nebo Boží muka, aby se místo „očistilo“. Při cestě, v jejíž trase dnes vede ulice U Cihelny, je také na mapě stabilního katastru z roku 1843 dobře znatelná nepravidelná parcela a celkově se lokalita nachází na někdejší hlavní cestě z Českého Dubu do Liberce.

close V Českém Dubu stála dvě popraviště. info Zdroj: Muzeum Českého ráje v Turnově zoom_in V Českém Dubu stála dvě popraviště

„Druhé popraviště se podařilo lokalizovat severně od osady Malý Dub, kde se bohatě větvila do několika tras hlavní cesta z Českého Dubu na Jablonné v Podještědí. Podle výsledků terénního průzkumu se někdejší popraviště nacházelo na okraji výběžku lesa jihovýchodně od lokality Pod Závrhy,“ informoval Sajbt.

Samotné šibenice se lišily svou podobou. Mohlo se jednat o jednoduché trámové šibenice v podobě obráceného písmene L či spíše ve tvaru bydla na vyklepávání koberců. V raném novověku to však častěji byly přímo zděné stavby trojúhelného, kruhového, čtvercového, méně častěji pak polygonálního půdorysu. Na přízemní zděné části, která se dala zevnitř uzavřít, čímž zajišťovala zázemí katovi a jeho pomocníkům, leželo dřevěné podium, které bylo určené pro samotnou exekuci.

„Z jednotlivých vyobrazení na prvním vojenském mapování je patrné, že obě českodubská popraviště byla zděná a měla čtyřúhelný půdorys. Zda jejich funkce byla skutečně rozdělena na věšadlo a stínadlo, z nich těžko rozlišit. V tom by mohl pomoci jedině archeologický průzkum jejich okolí, neboť u stínadla by logicky měly převládat pohřby osob především s uťatými hlavami, zatímco u věšadla nikoli,“ osvětlil turnovský kurátor s tím, že v lokalitě v dnešní ulici U Cihelny došlo pravděpodobně kvůli dlouhodobému průmyslovému využití k částečnému či dokonce kompletnímu zničení archeologických situací.

Popravy probouzely lidovou fantazii

close Příběhy opuštěných budov info Zdroj: Deník zoom_in Příběhy opuštěných budov Samotná popraviště přitahovala pozornost místních až magickým významem, popravy a pohřby společensky zavržených osob probouzely lidskou fantazii. Kati si tak přivydělávali prodejem oprátek po oběšencích, pravých palců popravených či krví ze sťatých.

„Podještědské muzeum v Českém Dubu také uchovává tzv. popravčí meč. Tento vžitý název je však zavádějící. Jedná se o justiční meč. Ten nebyl přímo užíván k vykonávání poprav, nýbrž byl vystavován při soudních přelíčeních jako symbol práva. Zajímavostí je, že čepel meče je původem až z Toleda,“ uzavřel Jiří Zoul Sajbt.