Příprava odstřelu? Neuvěřitelné psychické vypětí, říká střelmistr Šobíšek

Zdeněk Šobíšek likviduje nežádoucí objekty už třicet let. A není to jediné kulaté číslo v jeho střelmistrovské kariéře. Odstřel vítkovického komína Strakáče, před kterým předal své řemeslo synovi a tentokrát mu bude už jen asistovat, bude jeho sedmdesátým – a jedním z posledních.

Na větší klid už se těší. „Příprava odstřelu je totiž spojená s obrovskou mírou psychického vypětí, žádá si maximální soustředění,“ zdůrazňuje zodpovědnost práce Zdeněk Šobíšek z firmy Mital ze Sezemic u Pardubic. Sídlí sice kousek pod Kutnou horou, tu se ale – v nadsázce řečeno – odstřelit nechystá. „Na to je příliš krásná,“ směje se Šobíšek, který se drží jednoduchého pravidla: „Co se nemá střílet, to se nestřílí“.

Obléct do žluté, na nic nesahat. V samotném srdci Temelína platí přísná pravidla

O demolici Strakáče však bylo rozhodnuto Českou inspekcí životního prostředí a přes vlnu nevole aktivistických skupin odstřel posvětil i Český báňský úřad. „V tomto státě se stalo velkou módou do všeho kecat, s tím tyto protesty trochu souvisejí. Kdo určil, že se má střílet, nebo nemá, to není náš problém.“

Střelmistr jako terorista

Když se řekne střelmistr, Šobíšek hned dodává, že lidem se nejčastěji vybaví teroristé. „Je to jistá dávka nedůvěry v naši profesi. Na veřejnosti se s tím setkávám často. Trhací práce jsou přitom jako každá jiná profese. V lidech však převládá pocit obavy a nedůvěry. Obavy, že by mohlo něco bouchnout, že se někdo zraní,“ povídá zkušený střelmistr, podle něhož to při dnešní technologii není možné.

Tedy v případě, že se dodrží správné načasování, které je podle Šobíška klíčovou částí odstřelu, protože nasměrovat účinky výbuchu správným směrem už není těžké. „Komín v podstatě poslouchá pokyny střelmistra a padá, kam má. Třeba při ražení tunelů, čímž se také živíme, je třeba více přemýšlet než u komínu.“

Fresky novopackého kláštera: Po sto letech dostanou původní podobu

Riziko však nastává, pokud komín po odpalu vůbec nespadne. I to se už Šobíškovi v začátcích jeho praxe u menšího komína stalo. „Dodnes ve mně to trauma zůstalo. V takovém případe se stavba staticky naruší a je pro realizátora odstřelu velmi nebezpečná. Výsledkem tehdy bylo, že jsem použil takzvané přílože. Nasunete pod komín další trhaviny a dalším odstřelem jej shodíte.“

Bezpečnost především 

Až se v příštích týdnech bude Aglomerace připravovat na odstřel, vytyčí se bezpečnostní perimetr a poté přijde chvíle otce a syna Šobíškových, podle kterých se dominanta Aglomerace zatím jeví jako „hodný komín“. „Nejprve zajistíme bezpečností opatření – mimo jiné obeženeme patu komína pletivem a plachtou – a provedeme odstřel. Komín trhavinou ‚podřízneme‘ do poloviny, čímž se posune těžiště, komín se začne naklánět a padat. V rozrytém terénu se pak dopad rozmělní,“ popisuje střelmistr průběh odstřelu, po němž se budou trosky komína zkrápět vodou.

Že by se z kontaminované oblasti při výbuchu uvolnily do ovzduší nebezpečné látky, střelmistr vyvrací. „Teoreticky se uvolnit mohou, ale to množství by bylo tak nepatrné, že nikoho a nic nemůže ohrozit. Navíc když výbušnina bouchne, ihned shoří. Detonační proces je strašně rychlý. Při ražení šachet se v Ostravě běžné střílelo a stačilo jen větrací potrubí,“ zmiňuje paralelu k odstřelu Šobíšek, který zažil i jeden extrémní případ – a rovněž u stometrového komína, který kvůli okolním budovám musel spadnout do prostoru 30 krát 30 metrů a musel jej odpalovat na čtyřikrát.

Skorotice měly dávno svítit. Zatím noční ulice tonou ve tmě