Zbyněk Krupka, kterému se říká Tokhi, je sympatický lektor projektu Orighinal rythm team, který zde dnes pořádá korporátní bubnování, si umí zjednat pořádek. Jednoduše školáky zaujme.

„Nejdříve si dáme rozcvičku,“ velí Thoki a všichni podle něj s výskáním hopsají. Pak všem dětem rozdá plastové, barevně rozdělené trubky, takže někdo má zelenou, někdo žlutou, jiný červenou a další zase oranžovou. A každá barva má také jiný zvuk. „Budu zvedat trubky nad hlavu, a kdo má stejnou barvu, jakou právě držím, do ní bude rukou plácat,“ vysvětluje Thoki svůj záměr a za chvíli se nestačím divit. Děti hrají Beethovenovu Ódu na radost. Během pouhých pěti minut vytvořily dvousetčlenný rytmický orchestr.

Ke komunikaci používá gesta

Pak už se radostně vrhají na bubny. Aniž by Thoki školákům vysvětloval jakákoliv pravidla, poznají z jeho jednoduchých, ale jasných a působivých gest, co mají dělat. Takže když jeho prsty na roztažených rukou naznačují déšť, všichni stejným způsobem bubnují. A když spustí levou ruku, bubnuje jen pravá polovina žáků. Když jde do podřepu, všichni ztišují, a když se zvedá, zaplní celou tělocvičnu rachot. Kombinace Thokiho tance a hraní žáků, kteří na sebemenší změnu pohybu reagují, je úžasná. Důvod je jasný, slova by v tom rámusu slyšet nebyla.

Když se po 45 minutách děti dostatečně vyřádí a sladí, vystřídají je spolužáci z druhého stupně. Za jeden den stihne Orighinal rythm team pobavit i tisícovku dětí.

„Dostali jsme nabídku na korporátní bubnování a přišla nám zajímavá, děti by to mohlo bavit, tak jsme to zkusili, a dobře jsme udělali,“ říká nadšeně zástupkyně ředitelky pro první stupeň Eva Schimkowská.

Bubnování bez hudební zkušenosti

A co to vlastně korporátní bubnování je a k čemu je dobré? „ Korporátní bubnování je interaktivní bubnování či vytváření společného rytmu. Je to akreditovaná metoda původem z USA. Nejde zde o výuku hry na bubny, ale o vytvoření rytmického orchestru z účastníků bez jakékoliv předešlé hudební zkušenosti,“ říká kreativní ředitel a vedoucí projektu Jiří Vokáč Čmolík.

Vysvětluje, že jde o spolupráci, souhru a primární komunikaci, to znamená vyslání signálu a zároveň naslouchání, tedy příjem informace. „Podle psychologů během bubnování dochází k upevnění sociálních vazeb mezi dětmi, zvyšuje se schopnost koncentrace zejména u hyperaktivních dětí, dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí, ale může působit i jako prevence proti šikaně a agresi. V neposlední řadě zprostředkovává odreagování a emocionální vybití a rozvíjí kreativitu a nový přístup k učení,“ jmenuje jeho přednosti Čmolík.

Čtěte také: Nová doba: děti si ubližují přes SMS nebo Facebook