Nachází se v budově, kde byla dřív vyhlášená diskotéka Ponorka. Návštěva Projektu určitě stojí za to. Sotva vejdete do dveří, začnete si připadat jako v baru někde na pláži, kde se po dni ve vlnách oceánu scházejí surfaři z celého světa. Můžete si dát drink nebo kávu, nechat se oholit nebo potetovat, pokud se trefíte do termínu, poslechnete si tu taky koncert nebo se pobavíte na festivalu.

Jak vás napadlo udělat v Jihlavě podnik, kde je kavárna, bar, koncertní prostor, barber shop a tetovací salon?
Prvotním impulsem bylo vytvoření netradičního prostoru, kde si nebudu připadat jako v práci, ale stále jako na dovolené. Pak touha jít do svého tetovacího salonu a s tím spojené vytvoření kousku prostoru, který není úplně běžný. Který není jako normální komerční kavárny nebo bary a kde člověk muže aspoň na malou chvíli vypustit z hlavy myšlenky a stresy všedního a stereotypního dne.

Jako když sedí na pláži při západu slunce s pivem a partou přátel po prosurfovaném dni. Všechno vzniklo loni v dubnu, kdy se mi naskytla možnost prohlédnout si a následně pronajmout prostory dnešního Projektu.

Kde se vzala hlavní myšlenka tohoto prostoru?
Ta se zrodila tak nějak už s tím, jak jsem začal surfovat. Objížděli jsme surfové spoty a viděli jsme kavárničky na plážích propojené se vším možným. Je to místo, kam přijdete a nemusíte přemýšlet nad tím, co je zrovna za den a za hodinu. Užíváte si jen to místo, ten okamžik.

Surf není jen čistě o sportu, ale o životním stylu, který je se surfingem spojený. A jak vás tenhle životní styl jednou pohltí, tak nechcete nic jiného. Vše vzniklo v mé hlavě, kdy jsem si říkal, že nemůžu být každý den u oceánu, tak musím trochu toho oceánu a životního stylu dotáhnout k nám do Čech.

Jak jste se jako člověk z Vysočiny dostal k surfování?
Stýkám se s kamarády z Havlíčkova Brodu, kteří cestují různě po světě, třeba po Austrálii, Novém Zélandu nebo po Bali. Vždy se ale vracejí do Česka. A jednou mě pozvali do Francie na Československý surfový pohár. Jel jsem s nimi, moc mě to chytlo, od té doby jsem se sportu začal věnovat a už jsem u surfování zůstal. To už je tak pět let zpátky.

Jaké to bylo poprvé?
Poprvé vůbec nevíte. Začnete surfovat a nevíte, co děláte. Já jsem jezdil na snowboardu, skejtu, na kole, na wakeboardech. To ale se surfem nemá nic společného. Je hodně těžké odhadnout vlnu, kdy přijde a kde bude. Vlny se totiž pořád posouvají a pokaždé jsou někde jinde.

Když jsou na dně korálové útesy, víte, že vlna se pořád rozráží o jedno místo, o korál. Když pod sebou máte písečné dno, to pořád cestuje. Neodhadnete, kde ty vlny přesně budou a jak se budou o písečné dno rozrážet.

Musíte se naučit číst ten oceán, na jakém místě máte být, aby vás ta vlna správně stáhla. Protože když budete na vlnu nastupovat moc daleko, kde už padá, tak už se z ní nerozjedete. Jde o to, chytit ten správný bod. Poprvé jsem začal surfovat a byl jsem rád, že jsem se postavil na malé vlně na obrovském prkně. Potom to postupně šlo, rok od roku jsem se zlepšoval.

Kde všude jste byl, kam se chystáte příště?
Kde všude jsem byl, můžete vidět přímo na Projektu, kde je na jedné ze zdí mapa světa s fotkami z míst, která jsem s přáteli navštívil. A chystám se všude, kam to půjde, nemám úplně žádný extra cíl, kam se podívat. Kam mě vítr zavane, tam si to budu užívat a chytat inspiraci, aby mohl být Projekt zase o kousek blíž oceánu. Jezdíme nárazově, někdy na týden, jindy na čtrnáct dní i měsíc, jak to vyjde.

A nějaké konkrétní místo?
Já jsem byl ve Francii, Španělsku, Portugalsku, tam jezdíme pravidelně. Dále na Mauriciu a v Maroku. Ke konci června míříme do Francie, opět na československý pohár do městečka na hranicích se Španělskem, kde jsem poprvé stál na prkně. Účastní se Češi a Slováci, tam se dá i závodit (smích). V republice se počet surfařů pohybuje asi tak kolem stovky, o moc víc jich určitě nebude. Na listopad plánujeme Kostariku. To bude další větší cesta. Dalším cílem je Bali.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek?
Všechno bylo nezapomenutelné. Je super, když stojíte, nebo sedíte ve vodě, čekáte na vlnu a cítíte tu obrovskou sílu oceánu. Rozhlížíte se kolem sebe a je tam jenom oceán a vy. To je opravdu něco, co ve vás dlouho zůstane.

Jaký je váš největší sen, co se týče surfování?
Asi Havaj. Já jsem to ale začal všechno brát tak, že kamkoli se podívám, je to pro mě nový zážitek a sen a cíl. Vůbec neplánuji, že bych musel zmizet někam na nějakou velkou cestu. Když jsou letenky a mám volno, tak se sbalím a jedu, a to považuji za nejlepší.

Vy už nějaký rok tetujete. K tomu jste se dostal jak?
Tři roky jsem pracoval v Praze na ministerstvu vnitra jako ochranka. Byl jsem z Prahy nešťastný, nemám rád velká města. Přemýšlel jsem, co budu dál dělat. Nechal jsem se potetovat a v té chvíli jsem to najednou věděl. Maloval jsem už odmalička, žádnou školu jsem nevystudoval. Navíc se mi v práci se stal úraz, byl jsem půl roku doma a měl jsem čas. Tam se to všechno rozjelo.

Nejdříve jsem zkoušel tetovat na sobě, potom kámoše. Z Prahy jsem automaticky zamířil do Jihlavy, která leží ve středu, je to blízko do Brodu a do Jaroměřic, kde mám rodinu. Dá se dojet do Brna i Prahy. Čtyři roky jsem měl tetovací salon v bývalé Tesle, pak jsem se rozhodl jít vlastní cestou.

Je tetování, do kterého byste nešel? Nebo byla složitá zakázka?
Složité jsou třeba portréty, které se dělají z fotek. To člověk musí umět opravdu dobře malovat. Občas něco takového tetuji, ale málo a víceméně pro známé. Není to úplně můj styl, mám rád barevné malované věci, kde pracuje fantazie. Nejlepší je, když člověk přijde s nějakou vizí a provedení práce nechá na mě. To je nejlepší, co může být.

Vy tu nejste sám. Kdo všechno za projektem stojí?
Za Projektem stojí spousta přátel, kteří pomáhali jak s přestavbou a vytvořením prostoru dle představ a také s čímkoli dodnes. Všechno ještě není hotovo přesně podle plánu a pořád je potřeba něco zařídit, přibít, nachystat anebo dovézt. Jinak já vedu salon, bar má na starosti bratr Miky, Barberu šéfuje naše Andělka a na všechno dohlíží boxerka Phoebe.

Plánujete tu nabídku dále rozšířit?
Rozšiřování je v tuhle chvíli pouze na lidech, kterým se Projekt zalíbí a naučí se k nám chodit. My vymýšlíme stále něco nového, ať už jde o interiér nebo akce, a rozšířením je pro nás zatím každá speciální akce, která se u nás koná. Měli jsme koncerty, skate závody, bazárek, vinný festival a plánujeme další rozmanité akce a určitě se můžete na další povedené akce těšit.

Byly nebo jsou nějaké překážky, které jste při tvorbě Projektu museli překonat?
O žádných takových zatím ani nevím. Jsem asi zastáncem toho, že pokud má člověk otevřenou mysl, myslí stále pozitivně a na všem špatném se snaží hledat to lepší, tak ani není žádná možnost překážek, protože je proste nevidíte a nezajímají vás.

Fungujete nějaký ten měsíc, nyní jste se pustili například do bazárku a vinného festivalu, jaký byl ohlas od lidí?
Zatím je pořád brzy a spousta lidí se o nás teprve dozvídá. Je to opravdu netradiční prostor, který úplně každému nemusí sednou, ale veškeré ohlasy jsou zatím pozitivní. Za to jsme moc rádi.

Co máte dále v plánu za akce?
Některé víkendy máme zaplněné soukromými akcemi – narozeniny, rozlučkové párty a různé oslavy. A ve volných termínech plánujeme koncerty, semináře od různých lidí, co něco zažili a mohou o tom mluvit, promítání videí atd. Projekt má být hlavně pro lidi, takže se nebráníme žádným návrhům nebo možnostem spolupořádání.