Pod nejvyšším stupněm utajení vybudovali na tomto strategickém místě raketovou základnu vybavenou zařízením pro odpadl raket SS-23, kterými Sovětský svaz strašil Západ. Nepodléhala velení Střední skupiny sovětských vojsk u nás, ale přímo Moskvě. Dnes si turisté mohou pozůstatky palebných postavení raketové jednotky a jejího zázemí prohlédnout z blízka.

Dostat se v osmdesátých letech na dohled speciální základny na Libavé bylo nemožné. Kolem dvou desítek zamaskovaných ocelových a betonových hangárů rozmístěných na třech místech vojenského prostoru označovaných jako „Točka sever, Točka jih a Točka západ" bylo několik strážných okruhů. Uvnitř se nacházelo řídící středisko, raketové nosiče, rakety, ubikace, kuchyň, ale i psinec a prasečinec.

VIDEO: Bývalá raketová základna Sovětské armády na Libavé v březnu 2022

Zdroj: DENÍK/Daniela Tauberová

Vjezd do areálu „Točky sever“, jednoho ze tří palebných postavení, se nacházel zhruba 500 metrů od kostela ve Staré Vodě směrem na Norberčany.

„Vjíždělo se bránou a tady vpravo u cesty stál strážní domek,“ ukazoval Jindřich Machala, kronikář Libavé, místo, kde se v minulosti rozkládala německá vesnice Stará Voda. Zanikla s odsunem německého obyvatelstva a v roce 1947 byla začleněna do vojenského újezdu Libavá.

Přísně tajné, přísně hlídané

U železné brány z trubek se sbíhalo trojí oplocení raketové základny.

„Vnější plot se zákazem vstupu upozorňoval na vojenský objekt. Druhý s betonovými sloupky, dřevěnými latěmi a ostnatým drátem už nesl signalizační zařízení. Mezi druhým a vnitřním okruhem jezdil pořád dokola obrněný transportér,“ popisoval pamětník obrannou zónu přísně střeženého místa.

V prostoru mezi ploty byly rozmístěny betonové skruže a strážní budky. „V nich stál voják se samopalem. Když pršelo, museli stát v betonových skružích v bahně a ve vodě,“ poznamenal kronikář Jindřich Machala.

Kozlov - starosta Roman Fojtík na místě budoucí rozhledny,  duben 2021
U Libavé se chystá stavba rozhledny. Výhled bude dechberoucí

Po 300 metrech směrem k prvnímu raketovému „silu“, rusky granitu, se vpravo u cesty nacházela vrátnice. Vlevo měli Sověti psinec s vycvičenými psy. Se strážnými v noci hlídali areál.

Z vrátnice, jednalo se o dřevěnou stavbu o rozměrech 4 krát 6 metrů, zbyla v lese pouze betonová patka porostlá mechem. Poblíž jsou ještě patrné pozůstatky komína – na Libavé bývá zima i v létě.

„Byla to přísně tajná jednotka. Když tady, kousek u plotu chytil hajný Rusa, který pytlačil, byl hajný okamžitě zatčený a musel k výslechu,“ ilustroval kronikář, o jak ostře sledovaný útvar se jednalo.

Zachováno všech sedm "sil"

Raketových „sil“ „Točky sever“ se v lese dodnes zachovalo všech sedm, jedno montážní. Od příjezdové asfaltky vedla ke každému krytu robustní panelová cesta, která pokračovala za tubusem, do kterého se vešla dvě vozidla - nosiče raket.

Ohromný ocelový kryt zavírala masivní, mnohatunová vrata. Někde už chybí. Na místech „pantů“ jsou vidět díry po výbuchu trhaviny. Tuny oceli skončily po odchodu Sovětů počátkem devadesátých let zřejmě ve sběrně. Na ocelových rámech jsou zbytky gumového těsnění.

Kryt byl v činnosti neprodyšně uzavřen, byla v něm stálá teplota a chránil i před radioaktivním zářením. Hangár byl vybavený klimatizací s filtry. Části rozvodů vzduchotechniky jsou v krytech vidět dodnes.

Stará Voda a vojenský újezd Libavá
Chátrající raketové kryty i kostel jako z pohádky. Prozkoumejte Libavou

Důkladné maskování

V jednom raketovém krytu na „Točce sever“ jsou patrné pozůstatky speciálního zázemí, kóje, které zřejmě sloužily spojařům. V jiných hangárech nejsou.

V okolí raketových bunkrů jsou valy obložené betonovými kvádry. Zřejmě pro jeřáby pro montáž hlavic na nosiče. Nedaleko krytů byly odpalovací plochy.

Raketové kryty měly důkladné maskování. Byly částečně zapuštěné do země a na jejich bocích se terén dnes hojně porostlý vegetací svažoval. Na rámech nad vraty jsou dodnes vidět kovová oka, odkud byla k zemi natažená maskovací síť.

„Tady pod námi vedlo do ‚sila‘ topení,“ ukazoval Jindřich Machala sovětský „teplovod“ zakopaný v zemi pokračující k torzu někdejší kotelny, odkud Sověti rozváděli teplo.

Nedaleko mezi stromy dodnes leží nádrž natřená asfaltem částečně zakopaná do země, ve které příslušníci raketové jednotky skladovali topný olej.

Pozůstatky piaristické koleje ve Staré Vodě, kde nabyl základy vzdělání například J. E. Purkyně
Z kláštera na Libavé, kde studoval Purkyně, zbyly jenom trosky

Ubytovna, kuchyň i letní kino

Poblíž úkrytů pro rakety a odpalovacích ploch jsou v lese patrné pozůstatky centra základny, kde měla jednotka zázemí. Vidět jsou pozůstatky baráků, ubytovacích objektů. V podstatě už jen dlažba, která vedla mezi ubytovacími místnostmi. Nechyběla kuchyň, zastřešená jídelna, sklad proviantu ani sprchy. Vojáci měli vlastní letní kino.

„Důstojnický štáb byl kousek dál. Velitelé žili v zateplených unimobuňkách vyrobených v Bohuňovicích, měli jiný komfort než obyčejní vojáci,“ poznamenal Jindřich Machala.

Z velitelské ubytovny už v lese nezbylo nic. V terénu jsou vidět dvě vodorovné rýhy v místech, kde stála ve dvou řadách na patro poskládaná soustava unimobuněk.

Náměstí ve Městě Libavá (Stadt Liebau)
Němci se chtějí vrátit domů na Libavou, jako popel. Jaký byl jejich odsun?

Žádná zmínka, žádné dokumenty

O speciální jednotce, která držela na území tehdejšího Československa nepřetržitou bojovou pohotovost, není v českých vojenských archivech žádná zmínka, neexistuje vojenská ani stavební dokumentace. Jediné dokumenty, které prokazatelně existují, jsou v Rusku.

Tam leží i odpověď na otázku, zda Sověti skutečně měli na Libavé jaderné hlavice pro raketový systém 9K76B Temp-S v udávané síle 0,5 Mt TNT.

V nejbližší době ale dokumenty zpřístupněny nebudou.

Točky a velení v Moskvě

Na Točce sever byly zahájeny práce v roce 1983 na podzim a v zimě, na jaře 1984 musely být některé práce znovu provedeny - poškození mrazy.

Točka jih a Točka západ rovněž zprovozněno v roce 1984. Vše patřilo k 122. raketové brigádě v Hranicích (od 1983).

Rakety SS-12M, dlouhá 12,38 metru průměr 1 metr, hmotnost bez hlavice 9 100 kilogramů. Hlavice dle typu cca 450 kilogramů. Dolet do 930 kilometrů.

Dopravník osmikolové vozidlo 9P120 dlouhé 11,3 metru, široké 3 metry. Pohotovostní celková hmotnost 39 000 kilogramů.

Velel štáb raketového vojska v Moskvě.

Zdroj: Kronika Libavska