Kliknutím zvětšíte„Říkají, to miminko je tak hodný, to takhle spinká i doma? A já na to, i když ho dám do skříně, tak spinká,“ směje se paní Dana, jejímž hobby jsou kočárky a panenky, které vozí na procházky sama nebo vyráží ven s kamarádkami sběratelkami. „Jsme takové věčné mámy. Svoje děti už máme velké a teď máme tyhle panenky,“ vysvětluje žena, která mívala doma i osm kočárků.
Paní Dana pochází z Mariánských Radčic, z vísky kousek od Mostu. Do svých patnácti let si hrála s panenkami a všichni se jí smáli. Jenže to byla užitečná hra, kterou v dospělosti vyměnila za dlouhé období péče o své děti. Po čtyřiceti letech se však k panenkám vrátila. Důvodů bylo víc. Jednak zůstala po úrazu invalidní a potřebovala nějakou novou aktivitu a za druhé se jí narodila vnučka, takže si začaly hrát s panenkami.
„Nejdřív jsme chodily na blešák a kupovaly staré panenky a ty jsme opravovaly a oblékaly. Přes tyhle panenky jsem se dostala až k rebornům, což jsou umělecké panenky, které vypadají jako živé děti,“ vzpomíná. Reborny si nekupuje hotové, ale preferuje kity, což je něco jako speciální stavebnice, z jejíž dílů si panenku vyrobí a namaluje. „Je to jako když někdo dělá model auta. My zase děláme model dítěte,“ říká modelářka miminek, která se účastní srazů podobně založených žen.
Jedna z jejích panenek, kterou měla nedávno venku, se jmenuje Leontýnka. Oči má zavřené, jako když spí. Velikostí odpovídá tříměsíčnímu kojenci, ale na rozdíl od něho nestárne. Paní Dana ho má už dva roky. Když jako dítě začala s panenkami, měla jen ty běžné, protože v 70. letech nebyl na venkově žádný luxus. Malá Dana se ale naučila háčkovat, takže své hračky si oblékala tak, jak chtěla. Ruční práce se jí hodily i později, když venkov vyměnila za město.
Většinu kočárků dala do muzea
V Mostě bydlí 40 let, od narození své nejstarší dcery. Teď má v panelákovém bytě přes dvanáct reborn panenek, ale některé ještě nemá hotové. Kočárků měla dřív skoro deset, to když ještě bydlela ve větším bytě. Jenže po přestěhování do menšího musela dát většinu kočárků do muzea, takže doma má teď tři. Jeden modernější na běžné procházky do města a dva sběratelské retro kusy pro zvláštní příležitosti. Jeden z nich je ze 70. let a s okénky a ten druhý je vysoká zekiwa z osmdesátek, ve kterém vozívala syna.
Jako invalidní důchodkyně si nemůže dovolit koupit kvalitní reborn panenku za 10 tisíc korun a víc. Toto hobby ji ale před pěti lety tak chytlo, že si ušetřila na první kit, který se dá pořídit do čtyř tisíc korun, a našla si odbornici, která ji naučila reborny vyrábět.
„Pořád je pro mě jednodušší si panenku udělat sama, než si ji koupit hotovou. A hlavně, udělám si ji k obrazu svému. Vypozorovala jsem, že panenky, které mám, jsou strašně podobné mým dětem nebo vnoučatům,“ svěřuje se paní Dana. Rodina respektuje i její procházky s panenkami.
„Vždycky říkám, že je furt lepší chodit někde s kočárkem, než ležet někde nemohoucí,“ dodává žena, které letos bude 60 let.
Řídila tramvaje, dnes řídí kočárek
Původním povoláním je řidička tramvaje. Řídila ji patnáct let, ale pak se jí stal vážný úraz a šla do invalidního důchodu. Nezahálela v něm, protože není ležící typ. Udělala si kurz a začala dělat ženám řasy, protože dělá ráda piplavou práci a protože s invalidním důchodem by jen živořila. V Litvínově pak měla jeden čas dokonce studio na řasy, nehty, pedikúru a masáže, ale po velkých operacích kloubů musela podnik opustit.
Delší procházky bez opory ji vyčerpávají, ale s kočárkem se jí dobře chodí, takže s kamarádkami vyráží i k jezeru Most nebo na sběratelské srazy v jiných městech. Jezdí i na celostátní setkání majitelů kočárků v Mimoni, kde může svou radost sdílet s více než stovkou nadšenců, k nimž patří také muži, přestože maminky a babičky v tomto oboru dominují.
A právě v Mimoni je muzeum retro kočárků, kde má Mostečanka většinu vozítek, které se jí už nevešly do bytu v paneláku.
V Mostě zná desítku žen, které mají stejnou zálibu. Kromě běžných společných procházek v různém složení pořádají jednou ročně setkání i pro ženy z jiných okresů. Loni se viděli na Benediktu, letos šli od nádraží na oběd ke Švejkovi. Kontaktují se pomocí sociálních sítích. V jedné zájmové skupině jsou jich i tisíce, včetně žen ze Slovenska.
Vzpomínka na minulost
„Je to nostalgie. Jsou to vzpomínky na naše mládí, na naše děti,“ řekla Marie Hušpauerová z Mostu, která má stejného koníčka jako paní Dana a na poslední společné procházce vezla ve vypulírovaném šestipéráku ze 60. let malého spícího Honzíka s otevřenou pusinkou. Samozřejmě, byla to reborn panenka v modrobílém oblečení, kterou si ženy uznale fotily.
17
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
