Co je hlavní podstatou vaší práce?
Jsou to dvě odvětví dlouhodobě naše práce spočívá v preventivních programech, které nabízíme školám v kraji. Jde vlastně o komplex, který cílí na rizikové chování jednotlivých dětských skupin od 4. do 9. třídy. V programu nabízíme školám 12 tematických okruhů. Od šikany přes závislosti všeho druhu až po rizikové sexuální chování. Zaměření jednotlivých věkových skupin je dáno množstvím jevů patologického chování a někdy i prostou zkušeností. Také v současnosti provozujeme tři nízkoprahové kluby pro děti a mládež, což je velký díl naší činnosti.

Čtvrťákům například nabízíte programy proti šikaně. Není to pozdě?
Není. Přiznám se, že úplně nesouhlasím s tím, když někdo říká, že šikana začíná už ve školce. Chování některých dětí vůči druhým se tak může jevit, ale základním rysem šikany je vědomé a skryté chování, které ubližuje druhému. Šikana je o tom, že vím, že překračuji nějakou hranici. Ve školce to děti ještě neskrývají. Tam se teprve učí sociálním vazbám. Neříkám, že nemůže vznikat už dříve, ale nejčastěji je při přechodu mezi čtvrtou a pátou třídou. Alespoň s tím se setkáváme.

Proč právě v tomto věku?
První tři roky je tam přece jen víc závislosti na autoritě učitele, na vzoru, kdežto od té čtvrté třídy se už v kolektivu začínají více profilovat sociální role a pozice. Atmosféru třídy pak do jisté míry určuje, jakou má kdo roli ve třídě a jak je silná její pozice. Když má ve třídě silnou pozici srandista, pak se snaží, aby tam byla legrace za každou cenu, kdežto když je tou vůdčí postavou agresor, tak tam může převažovat násilí. Naše práce spočívá v tom, že se na ty role ve třídě soustředíme, hledáme je a pracujeme s tím.

Vzpomínám, že za nás se šikana objevovala až na začátku druhého stupně. Snižuje se tedy věk, nebo se šikaně mezi dětmi pouze nevěnovalo tolik pozornosti?
Já myslím, že od každého trochu. Dnešní děti jsou v některých věcech vývojově napřed, v jiných naopak pozadu. Interakce mezi dvěma lidmi je pro řadu z nich veliký problém, a tak to řeší i agresí, protože nemají naučený jiný model chování. My jsme dřív běhali venku, něco si tam provedli a pak si to mezi sebou řešili nebo utekli domů. A tím jsme se tak trochu otužovali. Dneska aspekt výchovy mezi vrstevníky chybí, protože volný čas tráví děti zpravidla v kroužcích. V týdnu tak nemají pět volných odpolední, ale mají pět kroužků, kde se scházejí zpravidla děti stejného zaměření a stejných zájmů a nemají čas se „otužovat“.

Ty kroužky ale často rodiče dětem nabízejí právě proto, aby předešli rizikovému chování, partám, nebezpečí venku. Co rodičům radíte?
On už to zdokumentoval například Vít Klusák (režisér dokumentu V síti, pozn. red.), že dnešním dětem mnohdy hrozí větší nebezpečí na internetu, ačkoli sedí doma. Rodiče často vůbec netuší, čím se tam zaobírají, že je může kdokoli kontaktovat a že tam mohou sledovat cokoli. Poradil bych tedy zkrátka trávit čas společně jako rodina to je někdy to nejtěžší.

Nebezpečí na internetu, tedy například kyberšikanu, probíráte podle nabídky s páťáky. Jak a kdy vzniká?
To je složitá otázka pokaždé jindy a jinak. Hodně se tady v Majáku zaobíráme tím, že dnešní děti jsou takoví „odmítnutí bohové“. Děti mají mnohdy všechno a rodiče mají práci, aby jim to mohli dát. Jenže na úkor času. A na úkor toho, co nazýváme bezpodmínečným přijetím. Proto jsou dnešní děti hodně nejisté. I později v životě. Chybí tam určitý zvyk na zátěž, která by se na děti kladla. Zátěž, to je něco, co učí táta v rodině. Zatímco maminka miluje a opečovává, otec by měl dávat výzvy a učit určité statečnosti a odvaze. To je podle mě věc, která dnes hodně chybí.

Říkal jste, že dnešní děti jsou nejisté, v čem to je?
Myslím, že jsou málo chválené doma. Když se zeptáte, kolika dětem doma říkají: „Líbíš se mi, jsi fajn“, tak se přihlásí dvě tři ze třídy…

Nemůže mít ale opačný efekt, kdy rodiče chválí nekriticky nebo vše?
A to je právě o tom čase, který svým dětem věnujeme. Takže radíme nechválit vše, ale vypíchnout, co konkrétně se nám líbí. To má daleko větší dopad. Ono to taky tak trochu souvisí s tím, že jsme Češi zvyklí spíš vše kritizovat než chválit.

Mezi tématy, o kterých besedujete s dětmi na školách, mě zaujal ten s názvem Jsem originál. Co to znamená?
Snažíme se podporovat vlastní hodnotu každého dítěte. Člověk potřebuje vědět, že je originál a že nikdo nemá právo mu ubližovat. Šikana vzniká tam, kde si naopak někdo začne myslet, že je víc než ten druhý. Proto říkáme: jsi originál, ale to jsou zároveň i ti kolem tebe. Když ti jde něco líp než druhým, ještě to neznamená, že jsi lepší člověk.

Věnujete se také gamblingu. Opravdu je to téma pro školáky?
Ano, protože závislost začíná nenápadně už v dětství právě i v on-line prostředí. Mnohé hry v telefonu si děti mohou stáhnout zadarmo, ale když si vytvoříte drobnou závislost, máte pak potřebu si přikupovat další věci, třeba balíčky s překvapením, takže tento projev závislosti už je tam podsouván.

Dalším tématem, které s dětmi řešíte, je krása. Co s nimi konkrétně probíráte?
V sedmé třídě se hodně řeší vzhled. Krása je často skloňované slovo, ale není měřitelná. Co je hezké? Žáci v programu malují, jak si představují hezkou a ošklivou osobu, a pak se o tom bavíme. Nebo na stupnici teploměru vyplňují, jak moc si podle stupnice připadají hezcí. A oni najednou vidí, že v tom nejsou sami, že stejný problém často řeší i jejich spolužáci. Pokud si někdo sám sobě nepřipadá hezký, nemusí, ale mohou se od toho odvíjet problémy, jako jsou poruchy příjmu potravin nebo dokonce sebepoškozování. Když v tomhle věku řekne někdo doma dívce: tyhle kalhoty ti nekoupím, protože se do nich nevejdeš, může tahle jedna věta v hlavě napáchat velkou škodu.

Nesuplujete vlastně práci školy nebo rodičů?
Důležitý aspekt, proč si nás školy zvou, je to, že s nimi mluví s respektem někdo cizí, a přitom to není ani učitel, ani rodič. Bavíme se s nimi o tom, jaké důsledky může mít jejich chování. I v tom pozitivním smyslu. Ukazujeme hranice. „Podívej, tohle se může stát. Teď to neřešíš, ale jednou tvé ano nebo tvé ne může znamenat životní rozcestník,“ vysvětlujeme.

Maják není jen program, který nabízíte školám, ale je součástí Komunitního centra Konopná v areálu bývalé školky. Je to tu trochu jako taková zelená oáza uprostřed sídliště, se zahradou, s kavárnou. Co tu všechno nabízíte?
Najdete tu kavárnu Cafe di Cono s herničkou, mateřské centrum Zvoneček, a pokud je vám mezi 10 až 25 lety, tak i nízkoprahový klub Zapes. Nebo malý charitativní second hand Krokouš a zahradu pro rodinná posezení.