Stovka lidí se v neděli 17. listopadu zúčastnila u Repre v centru Mostu odpoledního happeningu k 30. výročí sametové revoluce. V proslovech zazněla důležitost demokracie, dialogu a svobody slova i obava z radikalizace společnosti prostřednictvím dezinformací a manipulace. Pokojné venkovní shromáždění trvající jednu hodinu doprovázela živá hudba a výtvarná performance. Pořad s podporou komunitní kavárny The Most café organizovali studenti Karolína Nodesová, Sára Malá, Adam Malý a Martin Klein.

„Výročí 30 let od 17. listopadu 1989 bychom měli využít k sebereflexi,“ sdělila Malá. Pedagog a divadelník Pavel Skála varoval před současnou nízkou politickou kulturou a zneužíváním sociálních sítí k vyvolávání nejistoty. „Různé zprávy vydávající se za pravdu je třeba si ověřovat. Problémy, kterým nyní čelíme, lze řešit kritickým myšlením a dialogem,“ uvedl.

Monika MacDonagh-Pajerová
Dav lidí na Albertově nás šokoval, vzpomíná Monika MacDonagh Pajerová

Během programu ležely před mikrofonem dvoumetrové rudé trenýrky, symbol českého politického populismu. Výtvarníci Luděk Prošek a Lucie Jungmannová ze složených trenýrek na závěr setkání vystřihli velké srdce, které za potlesku lidí položili na prostranství. Pořad doprovázela výstava fotografií Mostecký samet umístěných ve výlohách místních obchůdků. Expozice realizovaná Kateřinou Trčkovou ukazuje atmosféru podzimních dnů roku 1989 v ulicích Mostu, jak ji zachytil špičkový mostecký fotograf Luboš Dvořák.

V neděli 17. listopadu se u Repre v centru Mostu konal happening k 30. výročí sametové revoluceZdroj: Deník/Martin Vokurka

V sobotu 16. listopadu se desítky jeho fotek ze sametové revoluce v Mostě promítaly na obří plátno v zaplněném sále městského divadla, kde v rámci evropské Noci divadel vzpomínali mostečtí herci na zrod svobody. „Pořád byl strach, jak to dopadne,“ svěřil se herec Marcel Rošetzký.

Jak šly události

Zaměstnanci mosteckého divadla už 15. listopadu 1989 napsali protestní dopis komunistickému předsedovi vlády, kde kritizovali špatné životní prostředí na severu Čech a požadovali nápravu. Den poté, 16. listopadu 1989, svolali na mostecký Plecháč demonstraci, po které se přidali k protirežimnímu studentskému hnutí v Praze.

Mostecké divadlo se tehdy stalo hlavním městským diskusním a informačním centrem, ze kterého se zprávy o dění v Praze šířily do celého okresu. Protože totalitní režim region od pražských událostí izoloval, nadšenci z divadla tiskli letáky, tajně je vylepovali v ulicích a jezdili referovat o revolučním dění do fabrik, kde zpočátku naráželi na nepochopení.

„Byli jsme super parta, v divadle jsme i spali,“ zavzpomínal na hektické dny herec Svatopluk Schuller. „Dnes máme naštěstí možnost svobodně ventilovat své myšlenky,“ dodal herec.

Kolik stojí čest

Oslavy sametové revoluce začaly v Mostě už v pátek 15. listopadu. Například 10. ZŠ v Mostě zapojila žáky 2. stupně do projektu Kolik stojí čest. Ve škole vznikl fiktivní totalitní systém a každý se mohl rozhodnout, zda ho na své životní cestě podpoří, nebo ne. Děti, které například šly do průvodu na 1. máje nebo začaly spolupracovat s StB, postupovaly výš a mohly třeba studovat a získávat dobrá pracovní místa. Kdo režim odmítal, mohl skončit v nemilosti jako topič.

„Smyslem projektu bylo, aby si žáci prožili léta v nesvobodě a zjistili, co by se z nich mohlo stát, kdyby měli na výběr,“ řekla koordinátorka projektu a učitelka matematiky Kateřina Hajmová. Hru převzatou od Skautského institutu přizpůsobila místním podmínkám a překvapilo ji, že některé děti podepsaly Chartu 77 a skončily jako disidenti. „Čekala jsem, že všichni půjdou s režimem,“ uvedla pedagožka.